Psanci na nemocenské

Jan Šícha

Českou covidovou katastrofu lze také číst jako první skupinovou akci chudých lidí, kteří si nemohou dovolit zůstávat doma jen za šedesát procent platu.

Do práce s covidem chodí ti, kdo tam z finančních důvodů chodit musí. Nejsou to neodpovědné živly, které by chtěly nakazit kolegyně a kolegy, a zhoršit tak až ke dnu skóre naší vlasti v celosvětovém žebříčku covidových propadlíků. Foto Neil Moralee, flickr

Zavedení stoprocentní nemocenské namísto šedesátiprocentní se oficiálně zdůvodňuje takto: lidé se snesitelnými příznaky dál chodili do práce. Stačí si tu informaci propojit se statistikou o počtu českých domácností bez finanční rezervy.

Jsou to domácnosti, které nemají peníze na odvrácení menších nehod, jako je kleklý boiler nebo pračku v tahu. Mimochodem, jedná se o výrobky, které ještě před pětadvaceti lety měly o hodně delší životnost, protože neobsahovaly záměrně oslabené díly, které odejdou záhy po záruce a přinutí vás zahodit pračku, skoro novou. A koupit ještě novější, co bude ještě větší šunt.

×