Zastavit nákazu uprostřed pandemie? To si nemůžeme dovolit!
Petr BittnerZavření továrních provozů je poslední možnou cestou, jak zbrzdit lavinu nákazy. Přesto jako by část českých médií neměla o víkendu na práci nic důležitějšího než zveřejňování komentářů na obranu běžícího průmyslu.
Do nového týdne plného přísnějších opatření, týkajících se zejména pohybu osob, jsme vstoupili různě. Kapitáni průmyslu, ideologové velkého kapitálu, lobbisté a zlobbovaní ekonomové z nejrůznějších institucí například strávili víkend redigováním článků a rozhovorů, ve kterých vysvětlují národu, proč není možné zavřít na dva týdny velké průmyslové závody.
„Průmyslník vyjmenoval tři důvody, proč je zavření fabrik úplně špatně“, křičí na mě hlavní titulek na Seznamu. Spolumajitel firmy Beneš a Lát, která vyrábí díly pro automobilový průmysl, zaměstnává 450 lidí a loni měla obrat 650 milionů. Opakuje přitom i argument, který se mezi průmyslníky v poslední době ustálil: kdyby stát radši přispěl velkým podnikům na testování a nechal je běžet, získal by na oplátku cenná testovací data.
Ano, testování byla od začátku jediná cesta, jak pandemií kráčet důstojně. Dnes se ale už dávno nacházíme v situaci, kterou se snaží totéž draze financované PR zamlžovat: v počtu úmrtí na počet obyvatel je Česká republika nejhorší na světě a běžící velké provozy jsou jedním z předních zdrojů nákazy. Jak řekl biochemik Trnka v duelu s další průmyslovým píáristou Kovandou, školy jsou zavřené proto, že továrny jsou otevřené.
Nacházíme se uprostřed totální morové rány. Spekulovat dnes o jiné myslitelné variantě, než je uzavření průmyslu na několik týdnů, je projevem buďto krajního morálního úpadku, anebo choré mysli, stižené virem ekonomismu. Obě varianty jsou podobně smutné.
Vyplatí se sledovat i to, která média nás hned na startu dalšího ztraceného měsíce, ve kterém tisíce z nás ztratí někoho z příbuzných kvůli neschopnosti vlády Andreje Babiše, bombardují cynickou kampaní velkého průmyslu. Právě média nás vedou k poznané nutnosti, kterou je smrt. Bez nich bychom bloudili v naivním denním snění. Snad víc pražských redakcí pošle na náklady průmyslové lobby někoho z redakce do nejhůř zasažených regionů, aby tuto poznanou nutnost osvětlil v nemocnicích, neb tam se mnohdy stále tápe.
Kromě již zmíněného Seznamu jsme mohli narazit na profi fotku s dramatickým výrazem mého oblíbeného jestřába Aleše Michla. Ten v rozhovoru na iDnes Premium rovnou svedl zoufalou starost o tisíce dalších systematicky mařených životů na další kampaň „pár levičáků“.
Inu, všichni, kdo se pohybujeme v branži mediální komunikace, dobře víme, kdo se k takovým označením uchyluje — jsou to zpravidla politické či finanční zájmové skupiny, které potřebují bagatelizovat svého aktuálního soka. Sledujme proto podobná vyjádření právě s tímhle vědomím.
Jeden „úspěšný muž“ za druhým nás bude v následujících dnech přesvědčovat, že zavírat velké provozy — tedy naše poslední šance před zkázou, jejíž rozměry si umíme sotva představit — by byla chyba astronomických rozměrů. Jejich argument je jediný a společný: stálo by to hodně peněz.
Způsob, jak si tihle zaslepení nestydové vůbec dovolí operovat s pojmem „tragédie“ v kontextu jakýchsi dodavatelských řetězců a dívat se přitom do očí společnosti, která je obklopená všudypřítomnou smrtí blízkých, je naprosto zarážející. Budoucí generace ho budou sledovat se stejným mrazením v zádech, s jakým my sledujeme veřejně vysílané projevy totalitních ideologií minulého století.
Ti, kteří s oblibou strašili „Orwellem“ při kdejaké zmínce o progresivním zdanění nebo školních obědech zdarma, nám dnes s klidným hlasem sdělují, že si uprostřed pandemie nemůžeme dovolit zastavovat šíření nákazy. Jestli tohle není „doublethink“, který si svým cynismem nezadá s komunistickou totalitou, tak už vážně nevím co. A kdože by se měl „poučit z minulosti“?
Pro všechny, kdo se dožijí konce pandemie, by tyto týdny nejhlubší krize v historii našeho bohem zapomenutého národa měly sloužit jako memento. Jako věčná připomínka, kam až může zajít ideologie peněz, pokud na ní postavíme celý náš systém.
Já to vnímám jako výkřik proti výkřiku. Jistě, že v průmyslových provozech se virus šíří a rozlézá a po vzoru hyperlogické Mrtvé kočky z Bubáků pro všední den, která na otázku "jak předejít šíření škůdců v obilí" odpovídá: "obilí spálit a nové nepěstovat."
Na druhé straně ale je docela představitelné, že si jednotlivé podniky dělají starost o svou budoucnost, o dodávky závislé na sezóně a tak dál, viz text Jana Šíchy. Ale přece ty podniky ( viz diskusní příspěvek Jana Macháčka) už dlouho můžou leccos dělat pro to, aby se virus nešířil, a některé to i dělají. Tak se podívejme na ty, které to nedělají. To, že ve jménu svých nezmenšených zisků chtějí, aby jim stát přispíval na testy, je sprosté, vždyť si náklady na ně můžou podle už stávajících zákonů odečíst z daní a vůbec jednat se státem o tom, jak se dodržováním všech hygienických a epidemiologických opatření nezruinovat. Přece velké průmyslové podniky nepřišly o zisky, dokonce mnohé, které vyrábějí v pandemii důležitý sortiment, i více vydělávají. Podmiňovat testování státním příspěvkem v případě podniků jako Madeta je opravdu drsné. ( ale možná je Madeta jenom vystrčená před Kostelecké uzeniny a Vodňanské kuře).
A vsaďme se, že když se pod tlakem pandemie zastaví provoz i v podnicích, které si testování a epidemickou kázeň dokážou ohlídat, výjimku pod záminkou nezbytnosti pro chod státu dostanou právě Madeta, Kostelecké uzeniny a Vodňanské kuře ( berte to, prosím, metaforicky).
Vidí už konečně lidé, kteří uvěřili Andreji Babišovi, že je krizový manažer a dokáže vést zemi k obecnému blahu, v čem je problém? A že se s jeho ( a jemu podobných, kteří se samozřejmě za léta u nás rozmnožili) působením hroutí celá země, protože prostě to je ten střet zájmů?
Souhlas s panen Šíchou a paní Zemančíkovou.
Jsme vývozní subdodavatelská průmyslová země, o zakázky jde přijít velice lehce, získat je zpátky už nemusí být možné.
Navíc se silně obávám, že by vláda to uzavření naprosto zpackala a dopadlo by tragicky, jako skoro všechno, na co od léta sáhla.
Povinné testování, trasování, dorovnání výplat pro nakažené, to všechno mělo dávno fungovat, stejně jako měla běžet výrazná kampaň na podporu očkování a naopak neměly platit různé nesmyslné buzerační opatření, u kterých i laik vidí, že nejsou k ničemu.
----------------
Podzimní volby sociální demokracii smetou, teď už je to tutovka. Jestli si dosud ČSSD dělala nějaké naděje, že ve vládě něco prosadila a vliv daňových změn, za které svou zbabělostí spoluzodpovídá, se začnou projevovat až někdy za dva roky, tak tomu je konec.
Babiš už je naprosto šílený a oni s nim jedou na saních neschopnosti z pěkně prudkého kopce, na jehož konci je propast.
Obávám se, paní Zemančíková, že se díváte na můj komentář pod článkem Jana Šíchy příliš laskavě, takovou důvěru ve svou dobrotu si nezasloužím. Myslím, že jsem chtěl především — kromě upozornění na paragrafy, o kterých tu celou dobu všichni, počínaje vládou, velmi usilovně předstírají, že neexistují — vyjádřit, že neexistují hodní kapitalisté (přičemž už jsem nedodal, že podle Marxovy analýzy nemá smysl ani obviňovat kapitalisty, že jsou zlí, prostě mají určitou roli v systému, a tu v něm musí hrát, dokud nezměníme celý systém) a že od dělníků se věčně žádá, aby chápali těžkosti kapitalistů, zatímco kapitalisté na těžkosti dělníků vcelku kašlou. Svědomí mě později donutilo zmírnit nepřátelský tón vůči přátelům Jana Šíchy aspoň temným proroctvím, že nejsou dost velcí a zlí na to, aby tuhle pandemii nakonec neodnesli zhruba stejně těžce jako jejich dělníci — což asi v podstatě chtěl právě říct Jan Šícha, jen z toho podle mě nevyplývá, že bychom měli obětovat třídní (tedy v tomhle případě především zdravotní) zájem dělníků a nežádat uzavření fabrik, naopak mám za to, že tím, co přátele Jana Šíchy zničí, je právě politika ochrany průmyslu prosazovaná Babišovou vládou, jakož i většinou opozice. (Při té příležitosti jsem Kimu Stanleymu Robinsonovi přidal omylem dva roky k New Yorku 2140.)
Krásná je ovšem odpověď Pavla Kolaříka, ta se úžasně hodní sem, k článku Petra Bittnera. Škoda že, jak ze zdejších diskusí pana Kolaříka znám, to nemyslel ironicky, ale jako by se stalo.
Nevím, proč by se moje reakce na soudruha Macháčka měla hodit sem.
Petr Bittner se nedopouští trestného činu pomluvy konkrétních podnikatelů.