Když jsem vloni 22. března po několika měsících v zahraničí vystupovala z nouzového vládního autobusu na pražském hlavním nádraží, v nemocnici Na Bulovce zrovna na koronavirus umíral první člověk v naší zemi. Byl to čtyřiadevadesátiletý muž, který se pevnému zdraví netěšil ani před nákazou.

Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jeho smrt označil za nesmírně smutnou zprávu. Stejně tak učinil i vicepremiér Jan Hamáček, který zároveň vyslovil naději, že úmrtí otevře oči lidem, kteří koronavirus zlehčují. Dokonce i prezident Miloš Zeman — či přinejmenším jeho účet na sociálních sítích — vyjádřil nad úmrtím lítost a vyzval společnost k pospolitosti a dodržování opatření.

Vydala jsem se prázdným vlakem do rodného Trutnova, nad nímž tak jako snad úplně vždycky viselo šedivé nebe. Když jsem mámě na prahu domova řekla, že by mě možná neměla poprvé po půl roce obejmout, protože jsem se zrovna vrátila z jednoho z evropských ohnisek nákazy, rozplakala se.

Dva dny po mém příjezdu podlehli koronaviru další dva lidé, třiasedmdesátiletá žena a čtyřiačtyřicetiletý muž. Ano, tělo onoho čtyřiačtyřicátníka sužovalo nádorové onemocnění. Umenšuje to snad v porovnání se zdravými jedinci jeho právo na život? Neumenšuje. A ani se to tehdy nikdo neodvažoval tvrdit, ač nás jeho rakovina možná uklidňovala, že po zdravých lidech zatím koronavirová smrt nesahá.

Nálada společnosti houstla obavami a nejistotou. Šlo však o obavy a nejistoty sdílené většinou. Spojovaly nás. Domácnostmi po celé republice klokotal v zájmu nedostupných roušek rytmus šicích strojů. Sítěmi se šířila hashtagová naděje #spolecnetozvladneme.

Tehdejší pospolitost a trpělivost společnosti zřejmě patří mezi důvody, proč jsme jarní vlnu koronaviru skutečně zvládli. I když i tehdy umřeli lidé, kteří umřít nemuseli. Třeba třiačtyřicetiletý Jaroslav Filip, po němž zde zůstala žena Martina, dvě dospělé děti, dva vnuci a nejmladší syn s vrozenou vadou. Na živobytí Martiny a nejmladšího syna se následně pořádala finanční sbírka…

Naše nesouměřitelné bolesti

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.