Příchod uprchlíků z Ukrajiny zvládáme dobře. Máme se však v čem zlepšovat
Martin RozumekV poměru k počtu obyvatel přijala Česká republika nejvíce ukrajinských uprchlíků z celé EU. Ač celý proces proběhl až překvapivě hladce, některé zásadní problémy přetrvaly. Naše budoucí migrační politika by si z nich měla vzít ponaučení.
Ministerstvo práce a sociálních věcí 13. července představilo velmi pozoruhodné a ojedinělé šetření mezi ukrajinskými uprchlíky v České republice. Výzkum zapojil 50236 respondentů a přinesl celou řadu zajímavých závěrů.
Jedinečný je už v tom, že o migraci a integraci uprchlíků konečně poskytuje data, což není v českém prostředí vůbec obvyklé. Práce s daty, analýzy integrace, hodnocení efektivity integračních opatření, analýzy nákladů, výsledků a délky správních řízení v oblasti migrace a azylu, výzkumy v otázce bydlení cizinců, data o vykořisťování cizinců či například data o zneužívání některých pobytových titulů u nás dosud naprosto absentovala.
Každá další novela cizinecké legislativy, bohužel i ta aktuální, zhruba šedesátá právě projednávaná, tak často vychází spíše z dojmů a pocitů zákonodárce, než že by měla analytický základ a směřovala k definovaným cílům. Počin MPSV nám odborníkům velmi pomáhá a bylo by skvělé, kdyby i další rezorty věnovaly datům a analýzám odpovídající pozornost.
Data MPSV v podstatě potvrzují obrázek, který prezentují i vládní politici. Přijetí a integrace ukrajinských uprchlíků v České republice je příběhem úspěchu. Čtyři sta tisíc ukrajinských uprchlíků u nás získalo dočasnou ochranu, což je nejvíce v přepočtu na počet obyvatel ze všech zemí EU.
Odhadem 300 tisíc ukrajinských uprchlíků nyní na území ČR žije. Nikdo z nich není na ulici, více než polovina uprchlíků v ekonomicky aktivním věku je zaměstnaná, což je fantastický úspěch, třebaže v našich kancelářích Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) vidíme mnoho klientů pracujících načerno a mnoho ukrajinských uprchlíků s vysokou kvalifikací pracujících na stavbách a ve službách.