Deset let ve válce, šest let na útěku. Evropa se k syrským uprchlíkům pořád staví zády
Martin RozumekOd počátku občanské války v Sýrii uplynulo deset let a na situaci milionů uprchlíků se nic nezměnilo k lepšímu. Evropské státy nadále ignorují Ženevskou úmluvu, řeší uzavírání hranic a rychlejší deportace a Syřané marně čekají na azyl.
Bilance syrské války je po deseti letech doslova otřesná. Ke konci roku 2020 je podle britské dokumentační Syrské observatoře pro lidská práva hlášeno celkem 387 118 obětí syrské války, z toho 116 911 civilistů. K tomu je nutno připočíst 205 300 lidí, kteří jsou nezvěstní a pravděpodobně mrtví, včetně 88 tisíc civilistů, kteří byli umučeni ve vládních syrských věznicích a celách předběžného zadržení. Syrská města jsou zničená, rozbombardovaná.
Původce tohoto zla, diktátor Bašár Asad, je i po deseti letech stále u moci, kde ho svými vojáky a bombami drží u kormidla jiný zločinec — Vladimir Putin. Podle údajů Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) konflikt také vyhnal z domovů neuvěřitelných 13,3 miliónů Syřanů, z nichž 6,7 miliónů se nachází mimo své domovy uvnitř Sýrie a 6,6 miliónů za syrskými hranicemi. V samotné Sýrii žije podle dat OSN aktuálně 70 procent Syřanů pod hranicí chudoby. Jen Turecko přijalo na své území3,6 miliónu Syřanů.
V Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU) jsme během téměř třiceti let fungování vždy pomáhali uprchlíkům ze Sýrie. Většinou Kurdům, představitelům opozice či novinářům, kteří se ocitli v nemilosti syrského režimu a tím pádem v nebezpečí zmizení či rovnou zabití. Syrská občanská válka však přinesla do naší práce nový rozměr, a to zejména kvůli často hysterickým reakcím na příchod uprchlíků z této války do Evropy, kterých nakonec dorazilo cca 1,1 miliónu.
Syřané vyčkávali a pak se dali do pohybu
Takzvaná evropská uprchlická krize v souvislosti se syrskými uprchlíky, kterou osobně za žádnou krizi nepovažuji, začala hýbat evropskou politikou a zeměmi v roce 2015.
Prvních několik let války Syřané vyčkávali uvnitř vlastní země nebo v jejím blízkém okolí. Doufali, že arabské jaro změní také jejich zemi a budou se moci brzy vrátit. Tyto naděje vzaly za své po ruské vojenské intervencí v roce 2015, kdy letecké útoky mířily nejen na povstalce, ale velmi často také na školy, nemocnice, uprchlíky. Statisíce lidí se daly do pohybu a směřovaly do bezpečí Evropy; tranzitní země v podstatě rezignovaly na azylová řízení a naopak vypravovaly vlaky s cílem rychle se uprchlíků zbavit. Také proto, že jim bylo jasné, že tito lidé mají nárok na azyl, a musely by se tedy o ně postarat.