Betlém i Moria: v duchu našich křesťanských tradic
Petr PospíchalPříběh o narození dítěte do rodiny na útěku stojí na počátku křesťanské tradice, které se tak rádi dovolávají ti, kdož nechtějí pomáhat dětem na útěku. Příběh, který si dnes připomínáme, se zpřítomňuje v táboře Moria na ostrově Lesbos.
Vánoční příběh, který stojí na počátku křesťanství, snadno dojme. Mladá dvojice je na cestě a když ona porodí, pokládá dítě do jeslí, protože pod střechou se pro ně nenašlo místo. Byli chudí, bez zázemí a neměli peníze. Ani, jak se dnes říká, sociální kapitál, aby si v Betlémě dokázali najít něco lepšího než stáj.
Na ostrově Lesbos během příštího týdne klesnou teploty ve dne k šesti stupňům, v noci se budou držet okolo nuly. Také už začínají častější deště.
Byli na cestě, a proto v ohrožení. Mladí, nezkušení a s nově narozeným dítětem. A to ani netušili, že úklady panovníka jsou namířeny právě proti jejich novorozenému synovi.
Na malé ploše, na přibližně čtyřech hektarech z větší části v prudkém svahu, je nyní nejkritičtější situace, jaká tam kdy byla. Informace o počtu uprchlíků přebývajících v táboře se dost liší, podle některých informací ze seriózních zdrojů je tam v těchto dnech až osmnáct tisíc lidí.
Bydlí ve stanech, v plechových kontejnerech, pod plátěnými přístřešky, pod stromy v sousedícím olivovém háji, ale není to vlastně žádné bydlení. A především velká většina jich nebydlí, ani náznakem jen tam jsou, ačkoliv se tam vlastně sotva mohou vejít. Velká část z nich jsou rodiny s dětmi.
Děti se tam i rodí. A také umírají. Některé jsou po dlouhodobém pobytu v táboře živé jen podle tlukotu srdce a slabého dechu, s trvale zavřenýma očima, tak apatické, že selhávají všechny snahy navrátit je k životu. Říká se tomu syndrom rezignace. Jiné se pokoušejí o sebevraždu ve věku, v němž si jiné děti, třeba ty kolem nás, teprve začínají uvědomovat, že člověk nežije věčně.
Bez dobrých lidí, kteří tehdy v Betlémě pomohli mladé rodině najít skromný útulek, by bylo těžké s novorozencem přetrvat útrapy cesty. A kdyby tři mudrcové neposlechli Božího hlasu ve snu, který je žádal, ať se nevracejí k Herodovi, přežil by betlémský novorozenec?
Dětí je v Morii okolo sedmi tisíc. Jejich utrpení, beznaděj a zoufalství většinou nedolehnou dál než k bráně tábora. Píše se o nich málo. Jsou skryté za celkovými čísly. Za hledáním řešení. Za diskusemi o kvótách nebo jiném způsobu rozdělení uprchlíků do jednotlivých zemí. Za schůzkami vysokých úředníků, ministrů, předsedů vlád, kteří projednávají možnosti řešení.
Ale to je stále v nedohlednu, jako bylo před dvěma lety. A způsob hledání řešení se smutně míjí s podstatou problému této velké humanitární krize.
Anděl Páně — jak píše evangelista Matouš — se ukázal Josefovi ve snu a řekl mu, aby s rodinou odešel do Egypta a tam zůstal, dokud se mu nedostane dalšího znamení. Odešli prý hned v noci. V Egyptě pak zůstali až do Herodovy smrti.