Kdyby české země byly obklopeny nedozírnou mořskou hladinou a byly dostatečně vzdáleny od nejbližší pevniny, psalo by se podstatně víc o rybolovu. O zahraničí by se patrně psalo stejně jako teď a tady.

Naše země je příliš zahleděná do svého vlastního denního provozu. Kdo co řekl, jak na to jiný či jiná reagovali a o čem se spekuluje.

I každá špatná zpráva je dobrá, protože může vydělat peníze. Poněkud stranou tak zůstává orientace veřejnosti ve světovém dění, diskuse o tom, jak světové události ovlivní naši blízkou i vzdálenou budoucnost. Uvažování o našem místě a naší roli ve světě a představování různých scénářů a možných vyústění událostí a trendů, které mění či mohou měnit svět, jsou téměř mimo pozornost.

Abychom v nejčtenějších médiích sledovali pravidelné analytické úvahy týkající se zahraniční politiky, se stává spíše v papírově vydávaných denících, a to jen v některých. Témat, o kterých se pojednává systematicky, je málo — Evropská unie, Brexit, politický vývoj ve velmocích, případně ve válečných regionech.

Myslím, že to zdaleka nestačí. Zdaleka nejlépe informují o zahraničí veřejnoprávní média. I jim ale často chybí analytický nadhled a podvědomě přebírají některé stereotypy, které tak — v jednotlivých pořadech i v celku vysílání — neumožňují nahlédnout problémy se střízlivým odstupem.

Deník Referendum tu působí deset let. Je to docela dlouhá doba na to, aby se ukázalo, jestli jsou počáteční představy uskutečnitelné v praxi.

Vydavatel je ambiciózní člověk, jak ví každý, kdo ho jen trochu zná. Myslím, že zahraniční rubrika jeho původní představy naplnila, ba překonala. Sama redakce se zahraničním věcem věnuje systematicky a rozsáhle, její vytrvalé úsilí je průběžně doplňováno články externích autorů. Těch je dost a bývají ve svém oboru viditelnými autoritami.

Celkový výsledek je proto na české poměry neobvykle zřetelný a komplexní. Ať už jsou tématem parlamentní volby v menších evropských státech, vývojové trendy v německých spolkových zemích, anebo společenské pohyby ve státech Jižní Ameriky, můžeme číst informace v českém kontextu unikátně zaostřené a celistvě představující nejen sled událostí složený z faktů, ale také úvahy odhalující příčiny dějů i jejich možné důsledky.

Neklid ve světě roste, objevují se symptomy radikálních změn, které se v blízké budoucnosti pravděpodobně prosadí. Stačí pohlédnout, kolik zdánlivě nevýznamných zemí zachvátil v posledních dvou měsících neklid.

Jsou to důsledky globálních deformací, které dnes už ani velmoci nemohou samy o sobě ovlivnit — nespravedlivých sociálních nerovností, snadného přemisťování obrovských objemů kapitálu, nadbytku kapitálu v soukromých rukou, který v důsledku neoliberálních daňových reforem posledních desetiletí chybí v rozpočtech států. Deník Referendum o většině zemí postižených současným neklidem už referoval, a to ne pouze v událostní linii, ale také s hledáním příčin a možných důsledků.

O velmocích píše Deník Referendum často a nepovrchně. Politický režim ruský i čínský nepatří mezi vlídná mocenská uspořádání a o tom, že v obou státech jsou rozsáhle porušována lidská práva, nemám pochybnosti a vnímám to jako účelovou zradu na moderní právní civilizaci. Zároveň ale — i o tom je třeba psát a zasazovat to do patřičného kontextu — se v těchto státech během posledních třiceti letech velkému množství lidí výrazně zlepšily materiální podmínky k životu. Jen málo se o nich dozvídáme, ačkoliv výrazně zvyšují stabilitu tamějších režimů a vůli většiny nechat si líbit leckteré prvky mocenského tlaku.

Jedno neomlouvá ani nenahrazuje druhé, ale je třeba vědět obojí, abychom si mohli vytvořit celistvý obraz složitých poměrů, které tam i tam panují. Vytýkáme-li právem Číně i Rusku informační uzavřenost a působení propagandy nutíci vlastní obyvatelstvo k souhlasu se státní mocí na základě neúplných a zkreslených informací, měli bychom se snažit přinášet co nejrealističtější popis současnosti v těchto zemích včetně těch prvků, které mohou život v těchto zemích činit pro významnou část společnosti atraktivní.

O Spojených státech amerických jako dosud nejvlivnější velmoci vzniká dostatečně plastický odraz reálné situace, ostatně také proto, že odpovídající společenské skupiny nemusejí mlčet nebo se vyjadřovat pomocí zástupných myšlenkových konstrukcí.

Referování o záležitostech Evropy a Evropské unie je silnou stránkou Deníku Referendum. O žádný z podstatných trendů a impulsů jako čtenáři připravováni nejsme, snad jen větší důraz na rozpočtové a měnové otázky mi trochu chybí. Krátkozraký a neodvážný postoj posledních šesti českých vlád k euru by měl být rozebírán často a důkladně, jen tak budeme schopni porozumět, proč je dosavadní a současná česká debata na toto téma zavádějící a také účelově ovlivňovaná jednotlivými zájmovými silami.

Porovnání s českými weby středního proudu v oblasti zahraniční politiky? Stačí se podívat. Mají mnohem širší záběr, ale byla by potřebná změna zvyklostí i perspektivy.

Každý z hojně čtených zpravodajských webů má své kvalitní tématiky — jeden skvěle pojednává kulturu a umění, další vědu, jiný historii anebo techniku v souvislostech. Jenže se ve společnosti nepovažuje za důležité kultivovat problematiku zahraničních událostí a diplomacie, širší perspektivu Evropy a světa s celou nejednoznačností událostí a jejich kontextu.

O peníze nejde, vůči finančním obratům velkých webů je to zanedbatelný náklad. Česká republika takovou kultivaci nutně potřebuje. Chybí nám nadhled a také schopnost reálně vyhodnocovat náklady, rizika, příležitosti, výnosy a synergie událostí, jejichž děj a rozhodování se odehrává za horami, ale důsledky se nás dotknou, možná rychleji a důrazněji, než si myslíme, protože před nimi nemáme, jak uhnout.

Oslabovat přitažlivost různých konspiračních teorií bez takového informování a bez cíleného otevírání veřejné debaty o zahraničněpolitických tématech není myslitelné. Napíšu-li, že je to nedostatek informací a analýz zahraničních trendů a událostí, který nám nedovoluje většinově požadovat co nejrychlejší přistoupení k euru, vlídné přijetí přiměřeného počtu uprchlíků nebo rychlou proměnu energetického paradigmatu, budu zase považován za snílka, blázna nebo provokatéra.

Jenže my se nebudeme moci věčně uzavírat do českého obzoru, v němž vládne zdánlivý klid a v němž nechceme příliš pochybovat o svých pravdách, a hlavně nechceme skoro nic měnit. Protože jistota je nám cennější než potenciálně plodná nejistota.