Chudoba, kriminalita, problémy sociálně vyloučených lokalit nebo nevyhovující bydlení. Klasický mediální narativ o Romech se za poslední dekádu příliš nemění, naopak. Zdá se, že Romové a chudoba jsou dvě strany jedné mince.

Pravda je to jen částečná, podle posledních dat Zprávy o stavu romské menšiny v České republice žije v sociálním vyloučení asi třetina Romů, víc než sto tisíc osob. Zbylé dvě třetiny z více než tří set tisíc lidí žijí integrovaně.

To samo o sobě ovšem nesnižuje problémy, se kterými se potýkají. Jejich šance na lepší budoucnost pro děti se ale počítá v diametrálně odlišných číslech než u Romů, kteří žijí na ubytovnách.

Tam, kde komerční média sledují především proklikovost reklam navázanou na zjednodušené titulky a klasické zpravodajství končí s výčtem dat, Deník Referendum byl vždy schopen jít hlouběji. Do analýz, do lokalit, a to ne jen pro „atraktivní“ fotky zničených domů a ušpiněných dětí. Za lidmi a jejich zkušenostmi. A až na základě jejich analýzy zasazuje realitu života Romů do souvislostí.

Jestli jsou souvislosti zásadní pro každé téma, pro „romská“ témata to platí dvakrát tolik. Seriózních médií ochotných poskytovat společnosti nepříjemný obraz vlastní zodpovědnosti a selhání není u nás mnoho.

Pro mě osobně je série reportáží Saši Uhlové z roku 2016 ze sociálně vyloučených lokalit nebo seriál věnovaný zákonu o sociálnímu bydlení mezi tím nejlepším, co bylo u nás na dané téma napsáno. Deník Referendum je médium nezávislé na podnikatelských zdrojích, což je v České republice v roce 2019 dost výjimečné. Disponuje ale něčím ještě unikátnějším, čtenáři ochotnými přijímat témata i fakta bez zjednodušování, se schopností reflexe a vůlí k diskuzi, která přesahuje rámec současných debat definovaných sociálními sítěmi „nesouhlasíš se mnou — běž se střelit do kolena.“

Je to bezpochyby právě tím, že čtenáři vědí, na co se mohou v případě Deníku Referendum spolehnout — na kvalitní žurnalistiku, neotřelé komentáře a opomíjená nebo z nového úhlu podaná témata. V nepřehledné době mediální a virtuální reality, kterou žijeme, definuje schopnost vybírat si zdroje informací, kým jsme.

Přeji Deníku Referendum do další dekády jen dobré, kvalitní novináře, čtenáře s „otevřenou myslí“ a spolehlivé zdroje financování nezávislé na politické moci. Témat spojených s chaosem a chudobou, které potřebují reflexi, totiž zřejmě ubývat nebude.