Česká republika se prostřednictvím ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) postavila proti návrhu čtyř zemí Evropské unie na zavedení dočasného systému dobrovolného přerozdělování uprchlíků zachráněných ve Středozemním moři. Připojila se tak k ostatním státům Visegrádské čtyřky, jež se dlouhodobě brání solidárním opatřením, která by odlehčila zemím nejvíce zatíženým migrací. Podle organizací pracujících s migranty se jedná o chybný krok. Systém by totiž napomohl větší účinnosti i zpřehlednění azylové politiky.

„Je to podle nás začátek cesty k tomu, aby tento materiál přešel do povinného režimu a nahradil současné dublinské nařízení (stanovující, že žádost o azyl jednoho člověka řeší vždy pouze jeden stát, pozn. red.), což Česká republika nemůže akceptovat. Je potřeba důsledně uplatňovat návratovou politiku,“ řekl Hamáček novinářům v Lucemburku po setkání s protějšky z ostatních zemí Evropské unie. Na místě je podle něj spíše pomoc v zemích původu migrantů a důslednější ochrana hranic.

Cílem navrhovaného opatření je však pomoci zemím nesoucím hlavní zátěž spojenou s příchodem utečenců. Má také zabránit zmatečným situacím posledních měsíců, kdy bývalá italská vláda odmítala povolit přistání lodím s uprchlíky zachráněnými ve Středozemním moři. Plavidla proto v některých případech bezcílně kroužila kolem jižních břehů Evropy, aniž by bylo zřejmé, kam mají zamířit,

Kromě původců iniciativy tedy Francie, Itálie, Malty a Německa, bse do systému plánovalo zapojit i Finsko, Irsko, Litva, Lucembursko a Portugalsko. Další státy dobrovolné přerozdělování uprchlíků podporovaly s výhradami. Především země jihovýchodní Evropy poukazovaly na to, že je zapotřebí řešit kromě Středozemního moře i takzvanou Balkánskou trasu. Tou lidé směřovali na území Evropské unie především během vrcholu uprchlické krize.

Podporu novému systému vyjádřilo množství neziskových organizací věnujících se problematice migrace či humanitární pomoci. Na mezinárodní úrovni vyzvala k zavedení dobrovolného přerozdělování Charita, v českém prostředí na návrh obdobně zareagovalo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty.

„Nový relokační mechanismus by mohl ukončit vleklá vyjednávání o přijímání žadatelů o azyl, během nichž i ti nejzranitelnější z nich včetně těhotných žen a malých dětí trpí v nehumánních podmínkách. Přes dílčí nedostatky je dohoda prvním krokem k solidaritě a sdílení odpovědnosti členských států ve snaze vylodit a dopravit žadatele o azyl zachráněné na moři na bezpečné místo,“ uvedla platforma sdružující osmnáct tuzemských organizací zabývajících se migrací.

V zemích původu pomáháme, ale málo

Hamáčkova alternativa v podobě pomoci v zemích původu migrantů do jisté míry opravdu probíhá. Prostředky vyčlenění na rozvojové programy jsou ale navzdory ekonomickému růstu a mezinárodním závazkům České republiky nižší než v minulých letech.

„Existuje program pomoci na místě ministerstva vnitra. Ten funguje v Africe či třeba Jordánsku. Má různé složky včetně rozvoje azylového systému a podpory místních komunit, nicméně také posilování kontroly hranic. Program jako takový je dobrý. Když ale vláda snižuje částku, kterou na zahraniční pomoc vynakládáme, tak je vidět, že to, co děláme, zkrátka nestačí,“ vysvětlil Deníku Referendum ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.

Vládní programy se v souladu s dlouhodobou politikou odmítání imigrace zaměřují především na to, aby omezily počet lidí vydávajících se do Evropy. To se podle Rozumka v dohledné době nezmění. „Z průzkumů stále vychází, že Češi uprchlíky nechtějí a bojí se jich, takže případná změna určitě nebude rychlá. Snad by ji mohla přinést nová vláda s odvážnějším ministrem vnitra,“ poznamenal.

Rozumek nicméně dodal, že míra aktivní nenávisti vůči uprchlíkům i pomáhajícím organizacím je o něco nižší než v minulosti. Postupnou změnu ve vnímání tématu prý naznačují i výsledky nedávných rakouských voleb, ve kterých protiimigrační Svobodná strana Rakouska výrazně oslabila. „Klima střídá migraci,“ podotkl s odkazem na nebývalý úspěch Zelených.

Česká republika se proti společným imigračním systémům staví dlouhodobě, a to i v případě, že jsou zcela dobrovolné, například ke konci minulého roku odmítla kompakt Organizace spojených národů o bezpečné, řízené a legální migraci. Podle vlády dokument prý stíral rozdíl mezi zákonnou a nezákonnou migrací, přestože jeho text i odborníci říkali opak. Nevraživá vůči cizincům zůstává i tuzemská legislativa. Výjimkou jsou pouze gastarbaiteři, často zneužívaní jako zdroj levné práce.