Babiš odmítá pakt OSN o migraci. Je to chyba, říkají odborníci

Jan Kašpárek

Premiér Andrej Babiš navrhne vládě nepřistoupit ke globálnímu paktu Organizace spojených národů o migraci. Prý stírá rozdíly mezi legální a nelegální migrací. Organizace zabývající se migrací namítají, že jde o kontraproduktivní krok.

Premiér Andrej Babiš (ANO) navrhne, aby se Česká republika odmítla připojit ke Globálnímu paktu o bezpečné, řízené a legální migraci Organizace spojených národů. Dohoda podle něj stírá rozdíly mezi legální a ilegální migrací. Pakt prozatím nepřijaly pouze tři členské země Organizace spojených národů: Spojené státy americké, Maďarsko a Rakousko. O přístupu k paktu bude vláda jednat ve středu.

„Je to věc, která není jasně interpretována a mohla by být zneužita. Proto se mi to nelíbí a chci o tom vést s koaličním partnerem debatu. Zaujmeme jasné stanovisko,“ uvedl Babiš při interpelaci v Poslanecké sněmovně. Premiér dlouhodobě odmítá přijímání imigrantů z blízkovýchodních a afrických států a hovoří o nutnosti předcházet migraci humanitární pomocí ve zdrojových zemích. Česká republika ovšem své mezinárodní závazky v této oblasti ani dlouhodobě neplní.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD) s Babišovými výtkami k obsahu paktu souhlasí. „Nebyla uspokojivě vysvětlena řada otázek v oblasti nelegální migrace, ať už se jedná o přístup ke vzdělávání či do sociálního systému. Proto vnímáme připojení České republiky za současné situace k paktu jako spíše kontraproduktivní,“ sdělil ve čtvrtek ČTK.

Petříček nicméně zdůraznil, že pro řešení migrace je mezinárodní spolupráce nezbytná. S Babišem se prý pokusí vyjednat takovou variantu odmítnutí paktu Organizace spojených národů, která by Českou republiku nedostala do izolace.

O poznání vstřícnější postoj k mezinárodního dohodě doposud zaujímal Petříčkův stranický kolega a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Stále rostoucí přesuny lidí nemůže zvládat žádný stát jednotlivě. Dokument představuje historicky první rámec pro mezinárodní spolupráci a zabývá se všemi podstatnými aspekty migrace,“ představil na konci září dokument ve Sněmovně v září, kdy se poslanci zabývali mimo jiné možností přijetí padesáti syrských sirotků.

Třiačtyřiceti stránkový text paktu schválila Organizace spojených národů již předloni. Reagovala jím především na evropskou uprchlickou krizi, ale i nejednotnost postupu jednotlivých zemí ve vztahu k migraci. „Je zásadní, aby nás výzvy a příležitosti sjednocovaly, nikoli rozdělovaly. Tento pakt nastavuje ve vztahu k migraci sdílené porozumění, odpovědnost a jednotu v cílech a činí řešení migrace prací nás všech,“ shrnuje devátý bod dokumentu. Mezinárodní společenství by jej mělo přijmout v prosinci v marocké Marrakéši.

Česká republika není týmový hráč

Před odmítnutím paktu varují odborníci a odbornice v obalsti migrace. Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová zdůrazňuje, že je důležité, aby se mezinárodní společenství shodlo na principech a rámci toho, jak s migrací pracovat.

„Odmítnutí je závažný krok, který destabilizuje celou dohodu. Může se stát, že odmítajících států bude ještě více, a několikaletá práce na paktu přijde vniveč. Poškodí to nejen migranty, ale i globální spolupráci: ukáže to, že nejsme jednotní a schopní se dohodnout,“ vysvětlila Faltová Deníku Referendum.

„Česká republika ústy svých vrcholných představitelů často deklaruje, že její priority spočívají především v omezení neregulérní migrace, ochraně hranic, boji proti pašeráctví nebo pomoci v zemi původu migrantů. Jestli to s řešením těchto problémů myslíme vážně, měli bychom pakt Organiazce spojených národů podpořit,“ řekla Deníku Referendum Adéla Jurečková, jež se tématu migrace věnuje v organizaci Člověk v tísni.

Kromě konkrétních řešení dohodnutých při sestavování paktu Jurečková poukázala i na symbolickou hodnotu dokumentu. „Naše odmítnutí nebude mít žádné právní důsledky, ale významný symbolický efekt. Česká republika zase prokáže, že není týmový hráč, na kterého by se dalo spolehnout. Ukážeme, že nepřijmeme dokument, který je v našem zájmu a nepřináší nám žádné nevýhody jen proto, že ve veřejném prostoru koluje spousta dezinformací a politici se obávají reakce veřejnosti,“ uvedla.

Jurečková dále upozornila, že návrhy na upřednostnění pomoci v domovských zemích migrantů před jasným ukotvením migrace v mezinárodních dohodách nic neřeší.

„Pomoc lidem na místě je samozřejmě důležitá a Člověk v tísni a další organizace ji poskytují řadu let. Problém ovšem je, když někdo tvrdí, že rozvojová pomoc má fungovat jako recept na zastavení migrace. Smyslem pomoci je pomáhat těm nejpotřebnějším, podpořit je v jejich úsilí vymanit se z chudoby, získat vzdělání, ne platit pohraniční stráž,“ dodala s tím, že z afrických zemí zpravidla neodcházejí ti nejchudší, ale lidé ze střední třídy.

Jurečková dále poukázala na skutečnost, že Česká republika dlouhodobě neplní své závazky v oblasti snižování chudoby a na rozvojovou spolupráci vynakládá pouze zhruba třetinu prostředků, než ke kolika se zavázala. „V roce 2017 Česká republika vynaložila jen 0,13 procenta hrubého domácího důchodu,“ doplnila. A závěrem podotkla, že případné přijetí paktu nijak nezmění autonomii České republiky v rozhodování o tom, koho přijme či nepřijme.

    Diskuse
    PM
    November 5, 2018 v 15.53
    Vstoupit do klubu TrumpOrbanStrache
    a vyjednat takovou variantu odmítnutí paktu Organizace spojených národů, která by Českou republiku nedostala do izolace.
    Opět jeden doklad scestné cesty za uspokojováním národního zájmu, tedy ven z bažin demokratického režimu.
    S cílem národního zájmu si nejsem zcela jist ....bych mrzutě dodal.
    PK
    November 6, 2018 v 7.51
    "Chyba" je slovo mravně neutrální, a proto úplně mimo
    Mluvíme snad o "chybě", když Británie a Francie podepsaly mnichovskou dohodu?

    V životě jsem neslyšel, že by to někdo (aspoň v Česku) označoval jako "chybu". Myslím, že každý máme pevně zakořeněné sousloví "mnichovská zrada", nikoliv "mnichovská chyba".

    Takže i pro Babišův (a tím pádem oficiální český) přístup k migraci se dá nalézt několik mnohem výstižnějších slov než "chyba". A některá z nich jsou dokonce i veřejně publikovatelná.

    A člověk vůbec nemusí být "odborník", aby na ně přišel.
    IH
    November 6, 2018 v 17.24
    Poznámka
    Za sebe souhlasím s panem Kolaříkem, nicméně podotýkám, že atmosféra ve společnosti nasvědčuje čím dál víc odlišnému posuzování obou řečených pojmů. Až příliš živý je názor, jenž vyjádřil Talleyrand svým proslulým výrokem o tom, že chyba je horší než zločin.
    JN
    November 6, 2018 v 20.27
    Mnichovská chyba, mnichovská zrada a mnichovská Benešova strategie
    Pokud mě paměť neklame, podle některých současných historických výkladů si E. Beneš tu "zradu" výslovně přál a v tomto smyslu také i jednal.
    JN
    November 7, 2018 v 0.52
    Mám, nedovzdělaný Kolaříku, na mysli
    misi ministra Jaromíra Nečase ve Francii v září 1938.
    JP
    November 7, 2018 v 14.15
    Pane Nusharte, pletete si dvě věci. Že by si Beneš přál "Mnichovskou zradu" a následnou ztrátu velké části státního území (a tím i jeho vlastní odchod do exilu) - to je naprosto nesmyslná myšlenka, kterou by bylo možno nalézt nanejvýš na příslušných serverech exhibujících se všemi možnými spikleneckými teoriemi.

    To jediné co je v dané souvislosti docela dobře možné, že si Beneš přál v y p u k n u t í v á l k y - neboť bylo naprosto jasné že jediná cesta k obnovení národní a státní samostatnosti vede jenom a pouze přes válečný konflikt Anglie a Francie s Německem.
    MP
    November 7, 2018 v 17.14
    Josefu Poláčkovi
    Ač je to v jeho případě neuvěřitelně překvapivé, tentokrát se Nushart plete poměrně málo.
    Beneš si samozřejmě neobjednával "zradu", ale ta mise vyjednávala o případné minimalizici škod, pokud by Francie jednala tak, jak v té době naše diplomacie odhadovala, že bude jednat a jak pak skutečně jednala.
    MP
    November 7, 2018 v 17.19
    Bohužel
    Pan ministr Petříček osvědčil, že páteř současného politika ČSSD je ještě o něco ohebnější než páteř delfínovce amazonského a antikvoval tak celý článek. Oni se nepřijali prakticky žádné naše návrhy a tak je pochopitelné, že se vláda kloní k odmítnutí, sdělil světu náš ersatzpoche.
    IH
    November 8, 2018 v 11.09
    Aktualizace
    Večer, poté co pan Profant napsal svůj příspěvek, předvedl ministr Petříček na ČT24 v politickém ohledu něco podobného jako Bláznivý Petříček před víc než půlstoletím. Za přítomnosti K. Schwarzenberga a kohosi z (české) SPD prokázal (zcela neobratně) naprostou loajalitu ANO, a to za cenu své totální autodestrukce.
    PM
    November 8, 2018 v 13.04
    Já to taky viděl pane Horáku
    a považuji to za akt loajálnosti vůči visegradského pojetí evropské politiky. Nejde jen o autodestrukci Petříčka, ale o autodestrukci Evropanů, kteří s visegrádskými Petříčky neumí vhodně jednat.
    JN
    November 10, 2018 v 14.29
    Odpovědnost člověka za vyšší celek, kolektivní odpovědnost (a kolektivní vina), globální odpovědnost... předpoklady demokracie
    Příčinou ambivalentního postoje k migraci v cílových zemích migrace je dle mého názoru problematické rozlišování a problematické oddělení azylové migrace (migrace z humanitárních důvodů) od té ostatní. Lidé jsou většinou přirozeně ochotní poskytnout pomoc takovým příchozím, se kterými soucítí, u kterých mají důvodný pocit, že jsou ve skutečné nouzi, že pomoc potřebují a že ji také s vděčností přijmou. Nejsou ale už tak ochotní jednat se stejným soucitem i podle nadiktované morálky, která jim autoritativně tvrdí, že s tím samým soucitem mají přistupovat ke všem příchozím, že tedy nemají rozlišovat, kdo si podle jejich názoru (ale spíše podle jejich cítění) pomoc zaslouží a kdo ne.

    Takový autoritativní požadavek se zdá dost nelogický, neboť má přirozeně negativní vliv na situaci těch skutečně pronásledovaných a ohrožených lidí - kapacita pomoci ani kapacita lidského soucitu totiž není neomezená, neadekvátní požadavky mohou soucit změnit v jeho opak a teritorialita (viz https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Teritorialita) a z ní plynoucí agresivita je koneckonců přirozenou součástí chování některých živočichů (i člověka). Jednou z jejích funkcí je například součinnost při udržování rovnováhy zdrojů a populačního tlaku.

    Nekritický vztah k té ostatní neazylové části migrace (jako jevu) tedy vlastně opomíjí dílčí odpovědnost migrujícího jedince za ony podmínky, které ho migrovat (nikoliv z humanitárních důvodů) přiměly, opomíjí odpovědnost za vyšší celek jehož byl jedinec doposud součástí. Principiálně (pokud zůstaneme věrni stejným zásadám) tedy už pak nelze po takto migrujícím jednotlivci požadovat ani odpovědnost k celku novému, čímž je však porušen základní předpoklad existence jakékoliv vyššího celku. (Je otázka, kdo je odpovědný za místní podmínky - push faktory migrace, které jedince přivedly k rozhodnutí odejít. Je to také trochu i on sám, nebo on sám je pouze obětí například Západu, obětí kolonialismu a odpovědní jsou jiní?) Takový postoj k neazylové části migrace tedy znamená legitimizaci individualistického přístupu - přijímáme fakt, že migrující jedinec se rozhoduje hlavně s ohledem na svůj individuální prospěch, nikoli s ohledem na vyšší celek, což je pak zvláště patrné i z toho, že neodcházejí ti nejchudší, ale lidé ze střední třídy (jak sama uvádí i Adéla Jurečková z ČvT), kteří pak ale v té příslušné zemi chybí a musí být nahrazeni činností humanitárních organizací (poskytováním pomoci). Pomoc samozřejmě vytváří závislost na pomáhajícím, vytváří nevyvážený vztah, kde pomáhající je automaticky v nadřazené pozici. Takový vztah se pak v místním prostředí může podílet na vzniku nebezpečných pocitů méněcennosti vlastní kultury a může tedy vyvolávat potřebu obrany před kulturou západní - globální, v lepším případě pak jen posiluje starou životní strategii žít přítomným okamžikem a nemyslet na budoucnost.

    ------------------------------

    Propojenost současného světa a potřeba globální odpovědnosti pravděpodobně bohužel povede k zániku demokracie. Dobrá funkčnost demokratických mechanismů je totiž podle mého názoru omezena velikostí celku - loajalitou jednotlivce k celku a jeho vztahem k místu (k teritoriu). Globální (a demokratická k tomu) vláda lidstva je spíše z říše fantazie a vedla by pravděpodobně jen k rychlému rozpadu takové superříše, nebo k té nejbrutálnější totalitě. Problém globální odpovědnosti tedy možná bude vyřešen "automaticky" - vývojovým regresem západní civilizace a preferencí jiných, pro životní prostředí přijatelnějších lidských hodnot.

    Nebezpečí tohoto regresu je ale možná ve svých důsledcích ještě vážnější než nebezpečí zhoršeného životního prostředí a klimatické změny. Snad jediné, co proti tomu lze reálně dělat, je budování dobrých mezilidských vztahů. Dobré vztahy s lidmi nelze vytvořit dobrým vztahem ke zlu, ale současně také platí, jak napsala paní Hájková jinde, že "kdo žije jen pro boj se zlem, tomu záleží na tom, aby zlo bylo věčné".

    V soudržné společnosti je tedy třeba hledat hodnotový konsensus (konsensus o tom, co je dobro a zlo); není možné nějaký hodnotový řád nastolit autoritativně, natož ještě i v globálním měřítku.
    + Další komentáře