Premiér Andrej Babiš (ANO) navrhne, aby se Česká republika odmítla připojit ke Globálnímu paktu o bezpečné, řízené a legální migraci Organizace spojených národů. Dohoda podle něj stírá rozdíly mezi legální a ilegální migrací. Pakt prozatím nepřijaly pouze tři členské země Organizace spojených národů: Spojené státy americké, Maďarsko a Rakousko. O přístupu k paktu bude vláda jednat ve středu.

„Je to věc, která není jasně interpretována a mohla by být zneužita. Proto se mi to nelíbí a chci o tom vést s koaličním partnerem debatu. Zaujmeme jasné stanovisko,“ uvedl Babiš při interpelaci v Poslanecké sněmovně. Premiér dlouhodobě odmítá přijímání imigrantů z blízkovýchodních a afrických států a hovoří o nutnosti předcházet migraci humanitární pomocí ve zdrojových zemích. Česká republika ovšem své mezinárodní závazky v této oblasti ani dlouhodobě neplní.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD) s Babišovými výtkami k obsahu paktu souhlasí. „Nebyla uspokojivě vysvětlena řada otázek v oblasti nelegální migrace, ať už se jedná o přístup ke vzdělávání či do sociálního systému. Proto vnímáme připojení České republiky za současné situace k paktu jako spíše kontraproduktivní,“ sdělil ve čtvrtek ČTK.

Petříček nicméně zdůraznil, že pro řešení migrace je mezinárodní spolupráce nezbytná. S Babišem se prý pokusí vyjednat takovou variantu odmítnutí paktu Organizace spojených národů, která by Českou republiku nedostala do izolace.

O poznání vstřícnější postoj k mezinárodního dohodě doposud zaujímal Petříčkův stranický kolega a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Stále rostoucí přesuny lidí nemůže zvládat žádný stát jednotlivě. Dokument představuje historicky první rámec pro mezinárodní spolupráci a zabývá se všemi podstatnými aspekty migrace,“ představil na konci září dokument ve Sněmovně v září, kdy se poslanci zabývali mimo jiné možností přijetí padesáti syrských sirotků.

Třiačtyřiceti stránkový text paktu schválila Organizace spojených národů již předloni. Reagovala jím především na evropskou uprchlickou krizi, ale i nejednotnost postupu jednotlivých zemí ve vztahu k migraci. „Je zásadní, aby nás výzvy a příležitosti sjednocovaly, nikoli rozdělovaly. Tento pakt nastavuje ve vztahu k migraci sdílené porozumění, odpovědnost a jednotu v cílech a činí řešení migrace prací nás všech,“ shrnuje devátý bod dokumentu. Mezinárodní společenství by jej mělo přijmout v prosinci v marocké Marrakéši.

Česká republika není týmový hráč

Před odmítnutím paktu varují odborníci a odbornice v obalsti migrace. Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová zdůrazňuje, že je důležité, aby se mezinárodní společenství shodlo na principech a rámci toho, jak s migrací pracovat.

„Odmítnutí je závažný krok, který destabilizuje celou dohodu. Může se stát, že odmítajících států bude ještě více, a několikaletá práce na paktu přijde vniveč. Poškodí to nejen migranty, ale i globální spolupráci: ukáže to, že nejsme jednotní a schopní se dohodnout,“ vysvětlila Faltová Deníku Referendum.

„Česká republika ústy svých vrcholných představitelů často deklaruje, že její priority spočívají především v omezení neregulérní migrace, ochraně hranic, boji proti pašeráctví nebo pomoci v zemi původu migrantů. Jestli to s řešením těchto problémů myslíme vážně, měli bychom pakt Organiazce spojených národů podpořit,“ řekla Deníku Referendum Adéla Jurečková, jež se tématu migrace věnuje v organizaci Člověk v tísni.

Kromě konkrétních řešení dohodnutých při sestavování paktu Jurečková poukázala i na symbolickou hodnotu dokumentu. „Naše odmítnutí nebude mít žádné právní důsledky, ale významný symbolický efekt. Česká republika zase prokáže, že není týmový hráč, na kterého by se dalo spolehnout. Ukážeme, že nepřijmeme dokument, který je v našem zájmu a nepřináší nám žádné nevýhody jen proto, že ve veřejném prostoru koluje spousta dezinformací a politici se obávají reakce veřejnosti,“ uvedla.

Jurečková dále upozornila, že návrhy na upřednostnění pomoci v domovských zemích migrantů před jasným ukotvením migrace v mezinárodních dohodách nic neřeší.

„Pomoc lidem na místě je samozřejmě důležitá a Člověk v tísni a další organizace ji poskytují řadu let. Problém ovšem je, když někdo tvrdí, že rozvojová pomoc má fungovat jako recept na zastavení migrace. Smyslem pomoci je pomáhat těm nejpotřebnějším, podpořit je v jejich úsilí vymanit se z chudoby, získat vzdělání, ne platit pohraniční stráž,“ dodala s tím, že z afrických zemí zpravidla neodcházejí ti nejchudší, ale lidé ze střední třídy.

Jurečková dále poukázala na skutečnost, že Česká republika dlouhodobě neplní své závazky v oblasti snižování chudoby a na rozvojovou spolupráci vynakládá pouze zhruba třetinu prostředků, než ke kolika se zavázala. „V roce 2017 Česká republika vynaložila jen 0,13 procenta hrubého domácího důchodu,“ doplnila. A závěrem podotkla, že případné přijetí paktu nijak nezmění autonomii České republiky v rozhodování o tom, koho přijme či nepřijme.