Jsou utrpení, která máme v moci zmírnit, ba i zažehnat. Tisíce lidí zůstávají uvězněni v bídných podmínkách mezi tureckou a řeckou hranicí a nyní navíc čelí velké hrozbě: nový koronavirus si nevybírá oběti podle barvy kůže či náboženství, ale podle věku a slabé obranyschopnosti. 

Karanténa, sociální odstup a mytí rukou jsou zásadní pro prevenci šíření nákazy, nicméně v uprchlickém táboře Moria není možné ani jedno z toho. Představte si dvacet tisíc lidí stísněných na malém prostoru, s oslabenou imunitou kvůli nedostatku živin a dalšími nemocemi. 

Bude-li vir zavlečen do takového prostředí, nevyhneme se katastrofě. Proto si situace žádá okamžitou evakuaci podobných detenčních zařízení i řecko-turecké hranice, a to kamkoli do hygienicky a morálně přijatelných ubikací.

Když Erdoğan otevřel hranice

Od otevření tureckých hranic se do Řecka jen po souši pokusilo přejít čtyřicet tisíc lidí, ovšem Evropa se k nim nezachovala jako příkladný hostitel. Řecké bezpečnostní složky se snižují k násilí a psychickému týrání pošlapávajícímu důstojnost lidí. Podle agentury AFP zastřelila řecká policie už druhého běžence během dvou týdnů. Je na denním pořádku, že další jsou surově zbiti, obráni o peníze, vysvlečeni téměř donaha a odvlečeni zpět mezi hraniční linie. Kdo utíká zpět do Turecka, je zastaven a nucen zůstat v zemi nikoho.

Evropské a národní autority namísto toho, aby takové nehumánní zacházení odsoudily, vysílají obrannou agresi podpořit vlastními bezpečnostními složkami. Humanitární aspekt problému se ignoruje.