Recept na nenávist: nekompetentnost policie a lačnost mainstreamu
Petra SedláčkováPět afghánských dětí bylo v českých detenčních zařízeních pro dospělé drženo nezákonně. Na vině byl chybný postup policie. Výsledek právního sporu se pak opět stal motivem mediálního příběhu o nebezpečných imigrantech.
Značný poprask minulý týden vyvolal další a opět novinářsky zoufalý příspěvek o migraci. David Půlpán z mediální stáje Andreje Babiše se v něm již poněkolikáté rozhořčil nad tím, že právníci Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) úspěšně zastupovali pětici afghánských mladíků, kteří byli v rozporu se zákonem několik měsíců drženi za mřížemi detenčních zařízení ministerstva vnitra.
Na vlnu hejtu českých „vlastenců“ bohužel naskočil i europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který na toto konto vychválil dlouhodobě kvalitní práci policie a imigračních úředníků ministerstva vnitra. Opak je pravdou - policie a ministerstvo dlouhé roky při určování věku nezletilých uprchlíků bez doprovodu rodičů postupují špatně. Nezřídka je tak záměrně označují za starší, než jsou, a následně je vrhají do podmínek pro dětské uprchlíky zcela nevhodných.
O tom je celá podstata sporu. Redaktor Půlpán se zkrátka jen nemůže vnitřně srovnat s tím, že i afghánští uprchlíci mají nárok na zákonný proces a že soud rozhodl v jejich prospěch.
Příběh pěti afghánských chlapců, kteří počátkem roku 2020 přicestovali na území České republiky, kde byli zadrženi policií a následně strávili tři měsíce v detenčních zařízeních, se stal pro reportéry portálu idnes.cz vděčným tématem, jemuž v průběhu roku věnovali celkem tři texty. Každý z nich přitom vyvolal vlnu nenávisti, která se z diskuse pod článkem přelila nejen na Facebook, ale také do e-mailových schránek řady zaměstnanců OPU. Urážky a výhrůžky nebraly konce.
Přidal se i Konvička
Policie nejprve chlapce umístila do Zařízení pro zajištění cizinců (ZZC) v Bělé-Jezové, byl jim proveden rentgenový snímek levého zápěstí a předán brněnské soukromé společnosti DC Flipper k určení kostního věku. Výsledky zkoušek policie zaslala ministerstvu vnitra, které rozhodlo, že výsledky jsou průkazné, a zavrhlo tak komplementární psychologické posouzení věku. Chlapci byli obratem převezeni do detence pro dospělé muže v Balkové. Během jara pak byli přemístěni ještě jednou, tentokrát nejspíše z kapacitních důvodů do ZZC Vyšní Lhoty.
Pětice chlapců se mezitím obrátila na Krajský soud v Hradci Králové - pobočku v Pardubicích s žádostí o zrušení rozhodnutí o zajištění coby nezákonného. Právě reportáž ze soudní síně pobouřila čtenáře idnes.cz asi nejvíce. Článek tehdy na svém facebookovém profilu sdílel i lídr českého xenofobního hnutí Martin Konvička. Soudce krajského soudu Korejtko tehdy žalobám nezletilých (!) nevyhověl, a pětice tak zůstala za mřížemi.
Proti rozsudkům se afghánští mladíci rozhodli brojit kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Ten dal postupně všem stěžovatelům za pravdu a zrušil nejen rozhodnutí krajského soudu, ale také rozhodnutí policie. Pětici Afghánců tak dal za pravdu. Rozhodnutí však přišlo až v okamžiku, kdy bylo jejich zajištění ukončeno.
Zoufalá média
Celá mediální kauza stojí na kombinaci nepochopení podstaty soudního sporu a zkreslování otázky, již stěžovatelé před Nejvyšší správní soud přinesli. Pokud se pak na celou problematiku uplatní černobílá optika využívající obrazu společnosti rozdělené na „prouprchlickou“ a „antimigrační“ část, výsledkem je jen další nenávist. Vlastní kauza však stojí pouze na snaze zajistit zákonné posuzování věku cizinců, kteří se do České republiky dostanou bez dokumentů. Cílem této snahy je především zajistit dětem (tj. osobám mladším osmnácti let) odpovídající podmínky a zacházení.
Soud v jednom ze zrušujících rozsudků uvedl, že „[…] zajištění stěžovatele v posuzované věci bylo po celou dobu zajištění nezákonné, neboť nejprve nebyly žalovanou prokázány důvodné pochybnosti o jeho věku a následně nebylo provedeným lékařským vyšetřením postaveno najisto, že se jedná o osobu zletilou, a stěžovatel měl být tedy nadále považován za nezletilou osobu bez doprovodu […]“ (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Azs 106/2020 - 42).
Ačkoli byla pětice Afghánců propuštěna na svobodu ještě před vyhlášením zrušujících rozsudků, dnes již víme, že vinou policie strávili tři měsíce v detenci nezákonně. A co vlastně zajištění v detenci znamená? Jedná se o místo, kde je člověk zbaven osobní svobody. Zařízení je obehnáno ostnatým drátem a nepřetržitě střeženo soukromou agenturou i policií. Zajištěný cizinec je tedy vlastně uvězněn a střežen lidmi i kamerami. Po dobu zajištění nemá k dispozici mobilní telefon, přístup k internetu je výrazně omezený a zařízení samozřejmě nemůže svévolně opustit.
Sladit praxi se zákonem
Zhruba tři čtvrtě roku od „zajištění“ tedy víme s jistotou nejen to, že pětice Afghánců byla zbavena svobody nezákonným způsobem, ale také to, že kostní zkoušky věku nejsou průkazné.
Zbavení osobní svobody je citelným zásahem do základního lidského práva a je-li člověk navíc zbaven svobody v podmínkách neodpovídajících jeho věku, může to závažně poškodit jeho psychiku. Jinými slovy zajištění pětice Afghánců vedlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle judikatury českého Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva přitom nemajetková újma vzniká již samotným porušením základních práv a svobod.
Dva z pětice nezletilých Afghánců bez doprovodu se proto rozhodli obrátit na správní orgány a požadovat po nich písemnou omluvu za nezákonné zajištění a také náhradu nemajetkové újmy, kterou vyčíslili na 180 000 Kč. Tato částka znamená 2 000 Kč za každý den nezákonného zajištění, přičemž stanovení výše i způsobu výpočtu se opírá o judikaturu Nejvyššího soudu.
Požadovat náhradu nemajetkové újmy a omluvu je v případě dvou Afghánců s ohledem na zrušující rozsudek NSS a jeho odůvodnění spravedlivé. Mělo by ale zároveň vytvořit precedens, který zajistí, že v budoucích obdobných případech bude postup policie v souladu s právními předpisy.