Zastavme detence

Petr Pospíchal

Zadržování tranzitujících uprchlíků ve věznicích, vyhýbavě nazývaných detencemi, bylo od počátku nezákonné, nelogické, nepřesvědčivé a hlavně nelidské. Každý jednotlivý hlas je v této věci důležitý.

Před všemi českými humanisty teď stojí velká výzva, která je součástí civilizační krize i humanistického vzepětí posledních měsíců: prosadit zrušení detencí. Jistěže to nebude snadné, ale lidskost, bratrství a soucit nikdy nekráčely po snadných stezkách. Je to — podle všech podstatných vnějších atributů — demokratický stát, náš stát, který se záludně a účelově dopouští systematického porušování lidských práv běženců. O to je velká výzva těchto dnů naléhavější.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Zadržování tranzitujících uprchlíků ve věznicích, vyhýbavě nazývaných detencemi, bylo od počátku nezákonné, nelogické, nepřesvědčivé a hlavně nelidské. Proudem uprchlíků byly zaskočeny všechny země, přes které začaly nekonečné davy válečných vyhnanců procházet. Většina států ale dříve či později dala přednost lidskosti před právními předpisy, na které se státy vždy umějí dobře vymlouvat, když chtějí.

Ze všech evropských států, jimiž migrační trasy procházejí nebo se jich jen dotkly, pouze Česká republika uprchlíky vězní, ačkoliv tolikrát zmiňované a u nás alibisticky zneužívané nařízení Evropského parlamentu a Rady EU známé jako Dublin III platí ve všech státech Evropské unie (a prostřednictvím sítě readmisních dohod obdobně také v nečlenských státech bývalé Jugoslávie), čili po celé migrační trase na evropském území včetně ostrovů.

Neboli: kdyby každý stát měl tolik zlé vůle jako Česká republika, uprchlíky by věznili ve všech státech evropské migrační trasy. A proč nevězní? Inu především proto, že očividně chápou Nařízení (Dublin III) — zejména v podmínkách současné velké uprchlické vlny — zcela jinak, než jak jej zlovolně vykládá české ministerstvo vnitra. Nesčetněkrát opakované tvrzení, že uprchlíky musíme zadržovat právě kvůli tomuto nařízení EU, je lživé.

Uprchlíky zadržuje zlá vůle. Od okamžiku, kdy Německo začalo přijímat všechny uprchlíky, kteří překročili jeho hranice, převzalo na sebe právě v souladu s tímto nařízením z vlastního rozhodnutí závazek posoudit u běženců žádost o mezinárodní ochranu, i když není státem příslušným podle kritérií uvedených v Nařízení (stále míněn Dublin III). Od toho okamžiku se bez další potřebné argumentace stalo zadržování v detencích nejen věcně, ale i mezinárodněprávně neobhajitelné, pomineme-li už zmiňovanou nezákonnost zabudovanou v samotném českém systému detenčního zadržování, spočívající především v nepřípustném hromadném aplikování paušální obavy z vážného nebezpečí útěku běžence. Od té chvíle se Česká republika nemůže na Dublin III vymlouvat a dělat z něj záminku pro svůj nezákonný postup.

Uprchlíky u nás zadržuje především zlá vůle. Repro DR

Víme, o co jde. Česká republika se rozhodla stát se pro uprchlíky obávaným a extrémně nevlídným státem, kterému se budou vyhýbat. A to za cenu porušování práva (obava z vážného nebezpečí útěku cizince, kterého stát zamýšlí vrátit, musí být doložena u každého jednotlivce zvlášť, a to přezkoumatelným výčtem okolností, které se týkají jeho osoby, chování a osobních poměrů), za cenu porušování civilizačních norem (věznění dětí a celých rodin), za cenu četných lží a manipulací. Za cenu poškození vztahů se státy nejvíce zasaženými příchodem běženců, za cenu podlomení svých vyjednávacích pozic v rámci Evropské unie.

Určitá část vrcholné české politické elity nadbíhá lecjakým odpudivým protihumanistickým náladám v české společnosti, vybuzeným provokatéry, kteří by se rádi sami politiky stali, a to bez ohledu na pověst vlastní země, bez ohledu na hrozící újmu na bezbranných lidech, využívajících odvěkého a všeobecně platného práva na ochranu po útěku z vlastní země.

Nadbíhajícím a podléhajícím politikům je třeba opakovat, že ani pravda, ani právo, ba ani blízká budoucnost nejsou na jejich straně. Oportunismu se v českém prostředí tradičně dobře daří, takže se nedivme, že ovládl ty, jejichž osobnostní mravní základ je plytký, jejichž vzdělání je jen nakupením neuspořádaných jednotlivých znalostí a páteř jejich hodnotového systému je z materiálu, který se jmenuje želé.

Události posledních týdnů docela přesně dokládají, že odpovědní činitelé ministerstva vnitra jsou si všech aspektů nezákonnosti detenčního věznění uprchlíků velice dobře vědomi. Po prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajda Raada Husajna z dvaadvacátého října, který kritizoval Českou republiku mimo jiné právě za systematické (ani náhodné, ani osamocené) porušování lidských práv běženců a za jejich umisťování v detencích v ponižujících podmínkách, došlo k rychlému poklesu počtu zadržovaných cizinců.

Zdálo se dokonce, že rychlé propuštění může pokračovat a že touto tichou cestou by mohly být detence zrušeny dříve, než vysoký komisař OSN stačí Českou republiku navštívit. Jenže právě překotné snižování počtu zadržených situaci zdramatizovalo. Noční převoz skupiny přibližně čtyřiceti zadržovaných uprchlíků z tábora v Drahonicích na dosud nezjištěné místo (v noci z pondělí na úterý v tomto týdnu) vyvolal mezi zbylými zadržovanými obavu, že se v případě nočního transportu mohlo jednat o navrácení jejich druhů do země původu. Proto se sami začali obávat, že by mohli být navráceni zpět do svých zemí a v zoufalé snaze o protest a odpor zahájili hladovku. Jejich působivé prohlášení jen dokládá hloubku jejich beznaděje a také zvůli, jaké jsou prodlužovaným bezdůvodným vězněním vystaveni.

Události posledních týdnů docela přesně dokládají, že odpovědní činitelé ministerstva vnitra jsou si všech aspektů nezákonnosti detenčního věznění uprchlíků velice dobře vědomi. Foto Sociální odbor Libereckého kraje

Tito běženci, nepochybně alespoň jejich většina, se nakonec v některé z evropských zemí usadí. Budou našimi blízkými sousedy. Jaký vztah budou mít k naší zemi? K zemi, která jim jako jediná na jejich riskantní a trýznivé pouti do vlídných zemí bez chaosu a válek vzala měsíce jejich života. S trapnou, avšak vehementně šířenou lží, že přece porušili zákon, jako by bylo v kterékoliv demokratické zemi světa možné zbavit člověka svobody jen pro podezření z přestupku!

Nebýt dobrovolníků a jejich obětavého nasazení, soucitu a akceschopnosti, nebyl by na roli naší země v uprchlické krizi pěkný pohled. Naštěstí se většina uprchlíků na závěr svého pobytu u nás setká právě s dobrovolníky.

Detenční zadržování není jakousi projekcí neutrálních právních norem. Naopak, je byrokratickou verzí té nenávisti, kterou čítáme v internetových diskusích a ve veřejných vystoupeních ambiciózních provokatérů. Můžeme, ba měli bychom umět pochopit strach, který mnozí lidé cítí v zahlcení televizními záběry přicházejících zástupů z válečných zón či nefunkčních států. Nemůžeme však pochopit a nesmíme přijmout nenávist, která by ráda vrátila lidství o staletí zpět, před velkou civilizační pouť, kterou naši předkové za velkých obětí dokázali ujít.

Proti jazyku nenávisti máme mocnou zbraň: jazyk lidskosti, v němž je obsažena univerzalita lidských práv a důstojnost všech, kteří jsou součástí lidského společenství. Nebojme se o lidských právech běženců mluvit jako o samozřejmé a nezpochybnitelné součásti českého právního řádu, navzdory všem, kteří by rádi přiznávali lidská práva jen těm, kteří vypadají jako oni sami.

Věřím, že společnými silami dokážeme vytvořit tlak, který povede ke zrušení detencí. A také k otevření humanitárního koridoru pro ty běžence, kteří přece jen zvolí trasu přes české území. Je to proveditelné. Právně, technicky i organizačně.

Trvat na tom, že naše země je součástí civilizovaného světa a moderní Evropy, a že se podle toho také musí chovat, je ostatně největší službou, kterou můžeme svému státu dát. Každý jednotlivý hlas je v této věci důležitý. Je totiž také skoro jisté, že právě podle našich nynějších postojů k právům uprchlíků a podle naší empatie k jejich osudům a potřebám nás jednou budou posuzovat ti, kteří přijdou po nás.

    Diskuse
    PH
    November 13, 2015 v 20.34
    Jdu s vámi
    Nechci si zpívat smutnou a odevzdanou píseň:

    Co by tomu řekl Kryl
    déšť z fasády pravdu smyl
    láska chřadne nenávistí
    listopadu hnědne listí
    takový svět už tu byl
    November 14, 2015 v 20.31
    Detence jsou ostuda.
    Registrace a kontrola jsou povinností a právem každého státu, ale detence, zvláště ty trvající několik měsíců jsou ostudné a neospravedlnitelné - do tří dnů přece musí být policie schopna identifikovat každého běžence.
    November 15, 2015 v 17.9
    Špatně načasovaný článek.
    Vzhledem k probíhajícím událostem svého autora shazuje. Doporučil bych jej stáhnout.
    MP
    November 15, 2015 v 20.11
    Luďkovi Ševčíkovi
    Neshazuje, naopak. Jestli budou pařížské atentáty záminkou k prolongování provozu českých koncentráčků, pak teroristé utrpěli nezáměrné vítězství.
    November 15, 2015 v 21.40
    Ale notak!
    Koncetráčky? To je zatraceně přehnané! Až urážlivé vůči těm, kteří museli skutečnými koncetráky projít. A nejde jen o pařížské atentáty, jde o to, jak včera psal Robejšek, aby se i ekonomickým migrantům dalo najevo, že tady ráj na zemi nenajdou. Navic není rozumné nechat po republice pobíhat lidi, kteří zde porušují zákony. Aktivisté tu mohou dávat na obdiv své hrdinské pózy. Ale stát musí minimalizovat rizika svých občanů. I na úkor nepohodlí těch, kteří na jeho území vstoupili nezákonně. Chovat se dle přání autora je ohromně naivní, což právě události v Paříži potvrdily. Já bych článek tedy raději smázl.
    MP
    November 15, 2015 v 22.34
    Luďkovi Ševčíkovi
    Jak přesně minimalizuje stát rizika svých občanů tím, že odděluje děti od rodičů nebo znemožní diabetičce přístup k léků? A Vy jste prošel koncentračním táborem, abyste si osoboval právo říkat za jeho obětí, co je uráží? Mohl bych stejným právem --to jest neprávem -- tvrdit, že jejich památku uráží, když se v této zemí zavírají lidé do ohrad z ostnatého (žiletkového) drátu, aby tak demagogický politik inscenoval pro nenáročné publikum, kterak ukazuje migrantům, že tu pro ně není ráj na zemí. Že stejně jako mě i obětí koncentračních táborů uráží, když se hněv mas odklání od mocných k těm, nad kterými se může i ten největší ubožák vyvyšovat, protože "není jako oni" ( jednou Žid, jindy uprchlík nebo Cikán). Takže Vám to vyvěšování budiž přáno.
    November 16, 2015 v 9.24
    To je už retorické cvičení a ne konstatování faktů.
    Koncentrák, kde děti jezdí na výlety?
    Naše debata vlastně vypíchla jednu ze zásadních nemocí "aktivistů". Je to, slovy Robejška: "sebezapírající tolerance vůči netolerantním". Máme prý s ochotou udělat, co na očích vidíme těm, kteří nás netolerují. Ani trochu. Nerespektují nás, naši kulturu, naše zákony. Přitom všechnu tu péči, kterou jim cpeme a oni za to neprojeví ani náznak vděčnosti, jim dáváme na úkor nás, respektive našich chudých a bezmocných. "Aktivisté" jsou schopni nazvat zařízení, kde mají ubytovaní lepší životní podmínky, než mnoho našich chudých, koncentráky!
    Tohle už je vážně nemoc! Je to posedlost službou shora určeným exkluzivním skupinám a to až paranoidní. Jenže čeho je moc, toho je příliš. K ničemu dobrému to nevede. U těch exkluzivních skupin je vyvolán dojem, že na tu nejlepší péči mají automaticky nárok a pokud jim není dopřána, je jim ubližováno. Tak k té pomoci pak také přistupují. A své domnělé nároky neustále stupňují za nadšeného povzbuzování "aktivistů". Ti jsou tímto tak zaujati, že skutečně potřebné pomoci ani nevnímají.
    Současný stav Evropy prokazuje, že je třeba se vrátit k dodržování bezpečnostních opatření. To, že jsou lidé, porušující zákony, ve fešáckém detenčním zařízení, jim samotným ve skutečnosti nijak neublíží a navíc je tím alespoň splněna povinnost státu, postarat se o bezpečnost svých obyvatel. Což je jeho základní povinnost. Pokud jsou tímto konáním odpuzeni ekonomičtí migranti, je to bonus navíc.
    ??
    November 16, 2015 v 12.34
    V Anglii maji nedostatek slunickovych aktivistu a filosofu.
    Treba v Anglii ta detence trva i roky, pokud jsem spravne informovan.
    MP
    November 16, 2015 v 13.2
    Luďkovi Ševčíkovi
    Ano, je to Vážná nemoc. Nebezpečně ohrožuje celou společnost a její poslední stadium se jmenuje fašismus. Začíná neochotou věci pojmenovávat a útoky na ty, kdo to činí. Píšete, že moje odpověď je rétorické cvičení, ale:
    a) Neodpověděl jste mi na otázku, jak pomáhá zavírání lidí do detencí chránit bezpečí našich občanů?
    b) Žiletkový drát a omezení přístupu k lékům pro vás zřejmě nejsou fakta. Přeji Vám, abyste se s těmito fakty nemusel nikdy seznamovat z blízka.

    Už jsem to řekl a s vědomím, že porušuji etický kodex to opakuji tentokrát adresně:
    Jste ubožák, který si svoji ubohost musí kompenzovat tím, že se vyvyšuje nad ty, co jsou na tom hůř než on. Příliš zbabělý, abyste to nečinil bez toho, že budete zaštiťovat "našimi chudými", "obětmi nacismu" a "ubohými důchodkyněmi" -- kterým tím ovšem nijak nepomáháte a víte to. Byl byste hoden politování, kdyby právě z takové ubohosti,jako je ta Vaše, už díky cynické manipulaci nevyrostly v této zemi popořadě hned dva krvavé režimy.
    November 16, 2015 v 14.40
    Debatu už z mé strany ukončím.
    Pokud jsem pro vás zbabělý ubožák, ztrácí to pro mě cenu.
    Jen tedy poslední odpovědi. Zavírání lidí do detenčních ústavů pomáhá stejně, jako zavírání do vazby, či do jiných zařízení, kde jsou lidé, překračující zákon, zadržováni po zákonem stanovenou dobu. Je to opatření na ochranu společnosti, jde o to, aby se tito lidé nemohli dál dopouštět nezakonné činnosti. Pro normálního člověka, pardon zbabělého cynika, logická věc.
    Žiletkové dráty jsou zátarasy určené k tomu, aby nemohly být překonány - vylepšený ostnatý drát. Dnes běžné třeba u oplocení slunečních elektráren. Tomu, kdo je nechce násilím překonat, tomu nevadí. A tomu, kdo je chce násilně překonat, kdo chce porušit zákon, je přeji. Lidé zadržení v detenčních zařízeních je určitě nemají všude, jen tam, kam není dovoleno jít. I když věřím, že zde "aktivisté" budou brzy volat po tom, abychom přestali zamykat, neboť tím projevujeme svou fašistickou morálku. Omezený přístup k lékům je, dle mého názoru, i ve věznicích. I v nemocnicích. Logicky všude tam, kde odpovědnost za zdraví ubytovaných nesou jejich ubytovatelé. S léky se totiž dají dělat takové lumpárny, které si "aktivisté" zřejmě nedovedou ani představit. Já si ale dovedu představit, jak by "aktivisté" ječeli, kdyby se v detenčním zařízení někdo předávkoval volně ponechanými léky.
    Kdybych byl zbabělý, tak bych tady s vámi tvrdil basu. Lezl vám do zadku. Nemám potřebu se vyvyšovat nad nikoho. Ani bychto nedokázal tak dobře, jako jste to předvedl vy vůči mě. Také nemám potřebu se nikým zaštiťovat. Jen se neumím rozplakat na povel seshora.
    A to, zda má snaha povede k tomu, aby se nahoře někdo zamyslel nad přerozdělením financí tak, aby se dostalo konečně skutečně potřebným, nechte času. Ale alespoň se o to pokouším a nemusím se stydět, že se přiživuju na chudých, nebo podporuji to, aby se, pod rouškou humanismu, potřebné peníze bezúčelně rozhazovaly. A to mě, jako ubožáka, částěčně uspokojuje. Sbohem.
    + Další komentáře