Něco tady nehraje. Veřejný prostor je zahuštěn apokalyptickými vizemi, kdo všechno, s jakými úmysly v duších a nemocemi v tělech se to na nás z jihovýchodu řítí. Kdo si čte internetové diskuse, musí co nevidět očekávat příchod statisíců, ba miliónů nevítaných návštěvníků do zdejších končin. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pozbyly by smysl debaty nad stavem uprchlických táborů i policejně-armádní manévry. Volky nevolky by ve velkém musely být tištěny česko-arabské slovníky a my bychom si zvykali na nové kulturní a civilizační vlivy.

Samozřejmě tomu tak zatím není a dlouho ještě nebude. Hosté z Blízkého východu, kteří překročí českou hranici, museli ztratit mapu, jinak by se naší zemi vyhnuli obloukem. Než na soucit a pohostinnost zde pravděpodobněji narazí na ozbrojence, kteří neumějí žádný cizí jazyk, úředníky, kteří mají minimální pochopení pro děsivé zážitky, jež k nám uprchlíky ženou, a prezidenta libujícího si v šíření paniky a nenávisti. Nevylučuji, že mezi pracovníky v takzvaných detenčních zařízeních najdeme slušné lidi s dobrou vůlí, nicméně celkově převládá pohled na imigranty skrz prsty — ne jako na ty, co především potřebují naši pomoc, ale jako na ty, co nám přicházejí cosi vzít.

Mám dokonce pocit, že víc než volnomyšlenkářům či bezvěrcům by se mezi Čechy, Moravany a Slezany líbilo islámským konzervativcům, navyklým na zapouzdřenou společnost a obyvatelstvo zahnané do rodinných hradů. Nefrčí tady ani fascinace menšinami, ani bůhvíjaká genderová rovnost. Hlavně žádný multikulturalismus! Do kostelů sice nechodíme (podobně bychom ignorovali i mešity), ale sektářství zvládáme, aniž bychom si to přiznali.