Zpátky do nikam

Jaroslav Cerman

Minulý týden se lidstvo dočkalo data, které předvídal kultovní film Návrat do budoucnosti. Pro fanoušky scifi musí být současnost zklamáním. Ale co teprve další budoucnost…

Jednadvacátého října 2015 — datum, na které fanoušci série Návrat do budoucnosti čekali přes dvacet let. Budoucnost, do které se vydal Marty McFly, okouzlila snad každého. Realita samotného vysněného data okouzluje o dost míň. Nemáme létající skateboard, létající auta a ani samozavazovací boty. Současnost je zcela nesmyslným peklem. Budoucnost je ale mnohem horší. Hleďte.

„Co se stalo? Proč jsme to nezastavili?“ ptal se sám sebe Petr. Už několik minut hleděl z okna na lítou řež, která se odehrávala na ulici. Jeho žena a děti se choulily v koutě kuchyně, strachy jim drkotaly zuby. Ženy a děti totiž mají strach. Muži jako Petr strach nemají. S touhle eventualitou počítal, stejně jako všichni zbývající praví muži. Zvuky bitvy se blížily k jejich domu. Okenní tabulky se třásly. Budou tu každou chvíli.

Sluníčkáři nebo pravdoláskaři, to je jedno. Začalo to tak nenápadně. Neziskovky se zdály tak neškodné a studenty humanitních oborů nikdo nebral vážně. Jejich politickou korektnost brali jako roztomilou srandu. Jenže pak to přišlo. Uprchlická krize. Krize, při které zlo poprvé začalo ukazovat růžky. Petr s kamarády se snažil na toto rostoucí nebezpečí upozornit, ale bylo pozdě. Tajně sem sluníčkáři propašovali imigranty z Blízkého východu, tak jako Sudeťáci přes hranici dostali zbraně od Hitlera.

×