Jednadvacátého října 2015 — datum, na které fanoušci série Návrat do budoucnosti čekali přes dvacet let. Budoucnost, do které se vydal Marty McFly, okouzlila snad každého. Realita samotného vysněného data okouzluje o dost míň. Nemáme létající skateboard, létající auta a ani samozavazovací boty. Současnost je zcela nesmyslným peklem. Budoucnost je ale mnohem horší. Hleďte.

„Co se stalo? Proč jsme to nezastavili?“ ptal se sám sebe Petr. Už několik minut hleděl z okna na lítou řež, která se odehrávala na ulici. Jeho žena a děti se choulily v koutě kuchyně, strachy jim drkotaly zuby. Ženy a děti totiž mají strach. Muži jako Petr strach nemají. S touhle eventualitou počítal, stejně jako všichni zbývající praví muži. Zvuky bitvy se blížily k jejich domu. Okenní tabulky se třásly. Budou tu každou chvíli.

Sluníčkáři nebo pravdoláskaři, to je jedno. Začalo to tak nenápadně. Neziskovky se zdály tak neškodné a studenty humanitních oborů nikdo nebral vážně. Jejich politickou korektnost brali jako roztomilou srandu. Jenže pak to přišlo. Uprchlická krize. Krize, při které zlo poprvé začalo ukazovat růžky. Petr s kamarády se snažil na toto rostoucí nebezpečí upozornit, ale bylo pozdě. Tajně sem sluníčkáři propašovali imigranty z Blízkého východu, tak jako Sudeťáci přes hranici dostali zbraně od Hitlera.