Česká republika leží na indiánském pohřebišti

Jaroslav Cerman

Eurobarometer zveřejnil průzkum veřejného mínění zaměřený na míru diskriminace v jednotlivých zemích Evropy. Česká republika z něj vyšla jako nejméně tolerantní země.

„Zdraví je to nejdůležitější!“ praví zasvěceně každý druhý, často s významně pozdviženým ukazováčkem. Tuto univerzální pravdu taky často pronáší s jakýmsi povzdechem, jako kdyby prožil léta na balkánské frontě a viděl věci, které radši nevidět a pokud už ano, tak je třeba je využít jako ospravedlnění i té největší kraviny, jakou s největší pravděpodobností pronese dál.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Není v tom ale žádná zákeřnost, je to zcela upřímné. Jen 27 procent Čechů by bylo spokojeno, kdyby jejich dítě mělo milostný poměr s invalidou. Zdraví je to nejdůležitější. Teda hned potom, aby dotyčný nebyl nějaký zatracený cigoš.

Eurobarometer před pár dny zveřejnil svůj průzkum veřejného mínění týkající se míry diskriminace v jednotlivých zemích Evropy. Česká republika, která touží především po tom, aby si ji někdo zapamatoval, a je jedno jak, může slavit. Jsme v něčem docela dost výjimeční a to je dobře.

Pouhých 16 procent Čechů by bylo spokojeno se situací, kdy nejvyššího politického postu v zemi volbami dosáhl člen etnické menšiny. To je nejméně v celé Evropě.

Další čísla jsou stejně veselá. Jen 11 procent Čechů by kupříkladu bylo spokojeno, kdyby jejich dítě navázalo milostný poměr s osobou romského etnika — i tady je to nejméně v Evropě. U muslimů je to jakýmsi zázrakem 12 procent, nejméně v Evropě. U Asiatů je to 25 procent, tedy nejméně v Evropě. Jen 22 procentům by nebylo nepříjemné vidět, jak se dva muži líbají na veřejnosti.

V dalších a dalších příčkách Češi obsazují velmi podprůměrná místa, ne-li přímo nejhorší v Evropě. Se zcela klidným svědomím se ale můžete vsadit, že nadále uslyšíte, jak tolerantní a otevřená země jsme. Dělíme se o chléb se všemi v této zemi. Až na cikány. Žiďáky. Pískožrouty. Šikmoočka. Buzeranty. A i na těch ženských bude něco divného. Kriply nepočítáme, to jsou lidi jen napůl.

Jsme země, kde nechtějí žít nejen imigranti, ale ani lidi, co se zde narodili. Pokud zrovna „nebombíme“ svoje mozky v putykách tvrdým alkoholem a lehkými drogami, snažíme se jeden druhého ujistit, že nejsme zas takoví blbci. Ani tváří tvář faktu, že Bělorusko je tolerantnější zemí než my, však neuhneme z pozice odvěkých strážců humanismu, demokracie a všeobecného lidského dobra. Pokud někdo řekne opak, je třeba prohlásit, že kdyby byl dotyčný naše dcera, tak ho seřežeme jak žito.

Jeden druhého se snažíme ujistit, že nejsme zas takoví blbci. Ani tváří tvář faktu, že Bělorusko je tolerantnější zemí než my, však neuhneme z pozice odvěkých strážců lidského dobra. Repro All

Chyba je samozřejmě vždy v druhých. Že nás ostatní vidí jako opilé idioty s pneumatikami kolem břich, kteří bijí duralovou tyčí zvířata a děti, zatímco se po kolena rochní ve Fridexu? To je jen chybná optika. Nevidí v tom naši rošťáckou a dobrosrdečnou touhu trošku ostatní poškádlit. V našem odporu vůči čemukoli, co není bílý zdravý Čech, nejsou všichni ti rýpalové schopni uvidět jen pečlivou obezřetnost, kterou se snažíme ubránit naši sklizeň. Nikdo nám nerozumí. Přitom proč? Jsme tak hodní a laskaví — zejména k těm, kteří se dokázali chytře narodit.

Když se Pepík zlije několikrát do týdne jak doga, vyhrožuje ostatním, že je pověsí, chce „poslat cigoše do plynu“ a má pocit, že mu „buzeranti chtějí lízt do trenek“, zasmějeme se a řekneme o něm, že to je prostě náš Pepík, máme ho rádi, je to takový náš nezbeda a má jen trošku strach z něčeho, co nezná.

Že Pepík nezná vůbec nic, že má těžký problém, a že je prostě hovado, to vidět nechceme. Protože je náš. Nebo má nějakou zkušenost a přes to vlak nejede, prostě ne. Nebo s hodně velkým zpožděním a musíme být trpěliví. Ten vlak sice do konce jeho života neprojede, ale hlavně aby nebyl ve stresu.

Můžeme si namlouvat, že vlastně nejsme o nic horší než lidé jinde na světě. Proč ale ostatním nevadí být tolerantnější v anonymním dotazníku? I kdyby byli stejní, proč aspoň vyvíjejí falešnou touhu vypadat lepší, než jsou? Protože vědí, co vypadá lépe. Protože i když třeba mají jiný názor, tuší, že je s ním něco špatně. My naproti tomu uděláme libovolný počet kotrmelců, abychom si svoje blbé postoje ubránili. Jak před sebou, tak před jinými.

Nechuť k odlišnostem partnerů našich dětí není jen nedostatek respektu vůči partnerům samotným, ale i nedůvěra vůči dětem a jejich rozhodnutí. Blbost nás prostupuje absolutně, ve všech rovinách. Je hlavní příčinou našich problémů.

Nebo celá země leží na indiánském pohřebišti a straší tu. Cokoli. Hlavně abychom byli z obliga.

Že je to ode mě jen nechutná generalizace? Naprosto, to máte pravdu. Ve skutečnosti takoví všichni zdaleka nejsme. Podobně se ale musíme postavit i proti generalizacím všech, kteří v této zemi žijí. Protože ani oni nejsou tak hrozní.

    Diskuse
    A celou tu jundu bychom mohli zavšit počtením textů Anderse Behringa Breivika, který Čechy označuje za nejbližší spojence svého budoucího křižáckého vojska..................... (smajlík).
    Velice tvrdá diagnóza charakteru národa českého; a mnozí jistě budou v této souvislosti hovořit o "kálení do vlastního hnízda".

    Ale, nedá se nic dělat: díkybohu že se našel někdo, kdo tuto diagnózu dokázal vystavit, a to zcela veřejně.

    Neboť, nedá se nic dělat, je to diagnóza přinejmenším ve velké části pravdivá.

    A pokud ještě vůbec existuje nějaká naděje na nápravu, na terapii - pak nemůže začít jinak, nežli právě takovouto otevřenou, neúprosnou a neúhybnou diagnózou.

    A - jak řekl nesmrtelný Jan Werich - na zrcadlo se zlobí jenom ten, kdo má křivou hubu.
    IH
    October 15, 2015 v 19.46
    Mluvit pravdu a být kritický k vlastnímu národu, to oboje jsou ctnosti
    Lidé ovládají umění přetvařovat se. Spousta lidí např. říká někdy cikáni a někdy Romové. Neznamená to ovšem, že by jejich vztah k našich spoluobčanům takhle osciloval. Mnohým z uživatelů obou označení je bližší označení první, mají je zažité, ale už vědí, že některé okolnosti vyžadují označení druhé. Druzí už běžně užívají slovo Romové, ale ve výrazně odlišném prostředí z něho slevují.
    Zkrátka naši účastníci průzkumu sami sebe až tak neumravňovali a odpovídali spíše upřímně. Na dnešním Západě se, myslím, lidé ochotněji "přešaltují" na korektní projev a snad si i myslí, že je to tak správně. Jejich skutečné smýšlení, neřku-li potenciální, zjistíme ovšem stěží.
    J. Cermanovi přijde znepokojivé, že skoro tři čtvrtiny rodičů by nebyly rády, kdyby jejich potomek žil s invalidou. Zaprvé, invalidita je široký pojem. Zadruhé, dotázaní by ovšem změnili svůj negativní názor, kdyby invalidního partnera vlastního dítěte poznali jako skvělého člověka. Také snad v případě, když by viděli, že jejich dítě jej opravdu miluje. V zásadě lze snadno deklarovat toleranci, něco jiného ovšem je opravdu vztah bez odporu hned přijmout. Nezáleží ovšem jen na míře postižení invalidy, ale také na tom, jaký je status druhé strany. Kolik má ještě dotyčný času a příležitostí, jak dopadly jeho předchozí vztahy apod. Kdyby se tazatelé zeptali, kolik rodičů bylo spokojeno s tím, jakého partnera si jejich potomek našel, také bychom nemuseli dostat kdovíjaké procentní vyjádření.
    Nebo z jiného soudku. V Česku se proti právům homosexuálů nekonají demonstrace jako ve Francii. A nejen to. Zdá se, že je proti nim málo živých předsudků. Průzkum zjišťoval, kolika lidem vadí líbání dvou mužů na veřejnosti. Není však uveden postoj k veřejnému líbání muže a ženy na veřejnosti. Rovněž zde nemusí být procento kritiků malé, přitom komparativně podstatné. Musí se nám opravdu líbit cizí okázalé líbání? Nebo jen jeho vzácná homosexuální varianta?
    LV
    October 16, 2015 v 11.42
    Poznámka
    Ono je otázkou jestli jsou lidé na Západě o tolik tolerantnější a nebo jenom vědí, jaké vyjádření se od nich očekává.

    Předpokládám, že tolerance k muslimům bude na Západě větší. Mně osobně muslimové en bloc nevadí, neb jsem měla sekulární tureckou kolegyni. Většina Čechů zná muslimy pouze ze zpráv v souvislosti s terorismem a válkami a tak, takže bude vyděšenější.

    A také vime, že mnoho lidí, kteří nesnáší Romy, nebude mít problem sedět v hospodě u jednoho stolu s panem Horvátem. "Von to není žádnej cikán, von je slušnej".


    A ta metodologie výzkumu o líbání homosexualů je opravdu pochybná. Také bych odpověděla, že mi to vadí, což neznamená, že mi vadí homosexuálové jako takoví, jenom mi vadí jakékoliv jednání, které, podle mého názoru, patří za zavřené dvěře. Zuřivé líbání heterosexuální dvojice by mi také vadilo.



    JN
    October 16, 2015 v 13.14
    Autor nastavuje zrcadlo
    Autor, začínající mladý nadějný sociolog, zde nastavuje nemilosrdné zrcadlo naší prohnilé netolerantní české společnosti.
    Odhaluje v plné nahotě převládající obezitu a alkoholismus, kterým je společnost zcela prosáklá ("ostatní nás vidí jako opilé idioty s pneumatikami kolem břich, ..") a podrobuje zdrcující kritice stále ještě ve společnosti tolerované jevy, jako je kradení drahých kovů a agresivita ke zvířatům a k dětem ("..kteří bijí duralovou tyčí zvířata a děti, ..") a také nemilosrdně pranýřuje reliktní domácí kutilství, které se zde konkrétně projevuje v tom, že si chladící kapalinu ve svých automobilech Češi stále ještě vyměňují v domácích podmínkách, čímž, jak autor naznačuje, způsobují nemalé environmentální škody ("..zatímco se po kolena rochní ve Fridexu"). 
    Autor pak zcela oprávněně odmítá rozšířenou omlouvající racionalizaci těchto odporných činů. ("Nevidí v tom naši rošťáckou a dobrosrdečnou touhu trošku ostatní poškádlit.")
    Článek se lehce dotýká i dosud utajovaného problému převládající debility v české společnosti. ("Že Pepík nezná vůbec nic, že má těžký problém, a že je prostě hovado, to vidět nechceme.") Naštěstí je tento problém genderově nevyvážený a postihuje jen asi polovinu české populace. 
    Jako záblesk naděje v jinak pesimisticky laděném článku se pak jeví zmiňovaný tolerantní přístup většinové společnosti k této polovině "Pepíků" (rozuměj mužů) s mentálním znevýhodněním. Trpělivost a respekt k odlišné zkušenosti, tedy vlastně k jiné perspektivě pohledu lidí s mentálním znevýhodněním si zajisté zaslouží ocenění a je to opravdu jedno z mála možných optimistických východisek tohoto článku.
    Autor vlastně tuší, že přestože je v české populaci minimálně polovina lidí s mentálním znevýhodněním, tito lidé se většinou vyznačují neskrývanou dobrosrdečností, přímostí jednání a tedy větší upřímností, než ostatní populace, u které jsou naměřené hodnoty IQ v normě. ("Proč ale ostatním nevadí být tolerantnější v anonymním dotazníku? I kdyby byli stejní, proč aspoň vyvíjejí falešnou touhu vypadat lepší, než jsou? Protože vědí, co vypadá lépe. Protože i když třeba mají jiný názor, tuší, že je s ním něco špatně.") Češi tedy nejsou ve skutečnosti o nic horší, než ostatní vyspělé evropské národy. 
    Autor nám v závěru článku naznačuje cestu, jak se můžeme ostatním vyrovnat. Chce to vlastně jen naučit se korektně vyplňovat dotazníky.
    Vzmužme se tedy .., pardon, vzžeňme a vzmužme se tedy k tomuto úkolu, ať jsme zase tím hrdým národem .., pardon, hrdým národem asi ne, som z toho voľaký zmätený... 
    JP
    October 16, 2015 v 13.57
    Zmanipulované dotazníky?
    Bezpochyby, ty výzkumy veřejného mínění mohou být leckdy nemálo zavádějící; podle výzkumů těchto výzkumů postačí danou otázku jenom poněkud mírně přeformulovat, aby odpovědi pak dopadly zcela jinak, třeba i o celé desítky procentních bodů.

    Jenže: v daném případě byly otázky zjevně pro všechny stejné. Takže i ta míra odchylky od pravého mínění respondentů se asi sotva bude v různých zemích nějak zásadně lišit.

    Ten argument, že prý lidé jinde se už více naučili skrývat své pravé mínění, a tedy v dotaznících odpovídají jinak, nežli je jejich pravé smýšlení (na rozdíl od zjevně zcela upřímných a nic neskrývajících respondentů českých) je vlastně zcela směšný. A ukazuje jenom, jak mnozí se ze všech sil brání tomu, nahlédnout do toho zrcadla, které jim bylo nastaveno.

    I kdyby část toho rozdílu mezi výsledky českých a dejme tomu německých respondentů byla zapříčiněna tím, že ten německý si už spíše zažil to, že své pravé smýšlení, své skutečné předpojatosti nemá ventilovat veřejně - už to by byl nemalý pokrok vůči tomu, když někdo s bohorovnou neomaleností své rasistické, xenofobní a jiné zášti ventiluje veřejně.

    A za druhé, i kdybychom přijali ten argument, že člověk západní společnosti se naučil lépe ukrývat své pravé smýšlení - jak potom vysvětlit, že ti naši skvělí Češi propadli dokonce i ve srovnání se všemi ostatními národy v ý c h o d n í, postkomunistické Evropy?...


    Mimochodem, pane Nusharte, zdá se že jste neporozuměl pravým intencím článku "začínajícího mladého nadějného sociologa": panu Cermanovi se skutečně nejednalo o to, házet jen tak zbůhdarma špínu na český národ. Tady šlo především o to naruby převrátit ten neotřesitelný pocit nadřazenosti velké části české populace, s kterou tato usilovně hledá hnidy na všech cizincích, a nechce naprosto nic vědět o tom, jaký je ve skutečnosti její vlastní stav a charakter.
    LV
    October 16, 2015 v 17.39
    S tím flagelantstvím bych to nepřeháněla
    Paul Sniderman dělal výzkum v Nizozemí.

    Zjistil, že by čtvrtina obyvatel byla ochotna podpořit povinnou segregaci muslimských dětí, tedy apaprtheid, na školách.

    Ten výzkum dělal asi před patnácti lety, tedy v době, kdy byl v Nizozemí ještě v módě multikulturalismus.
    Bylo to před útokem na věžáky v New Yorku, před Pimem Fortuynem, před Geertem Wildersem, tedy před výrazným úpadkem tolerance, ke kterému od té doby v Nizozemí došlo.


    Politická strana Geerta Wilderse získala roku 2010 15,5% hlasů.
    Podle posledních výzkumů veřejného mínění by momentálne vyhrála volby (získala by čtvrtinu všech hlasů).

    To jsou výsledky o krerých si pánové Okamura a Konvička mohou (zatím ?) nechat pouze snít.
    MP
    October 17, 2015 v 14.14
    Jsem přesvědčen, že česká společnost je docela xenofobní a na rozdíl od autora článku nevidím problém v českém Pepíkovi. Xenofobní opilci se vyskytují zjevně dost houfně ve všech evropských populacích. Aktuální míru xenofóbie má, bohužel, na svědomí politická třída -- neumí nabídnout perspektivu, tak nabízí nepřítele. Už tu byl "dědeček a babička, co ujídaj nám z chlebíčka" (parazitní role důchodců), cigáni, nezaměstnané socky a intošové; pokaždé si tohle odporné zboží našlo svého kupce, ale na opravdu masovou spotřebu to nedalo. Teprve Zeman dokázal politicky využít zlatou žílu, antiislámská (a z ni derivovaná anitiuprchlická) rétorika oslovila voliče jinak spíše středového a k bohatému zdroji se přihrnuli další permoníčci, aby si v potu tváře dobývali politický kapitál.

    Samozřejmě, že tu hraje roli pokrytectví. On ten opilec Pepík je upřimný právě, že je deklasovaný. Ale když to říká i pan prezident a ministr vnitra... možná se i před pěti lety vyskytovala sebedbale oblečená dáma pokročile středního věku, která se děsila asijských hord, co povraždí naše muže a znásilní naše ženy a k tomu všemu budou ve školách nosit burku-- ale nemluvila o tom na veřejnosti, protože se nechtěla stát objektem psychiatrické péče. Dnes to vykřikuje z tribuny a lidé ji tleskají.

    Přesto bych rád viděl českou mutaci těch otázek v dotazníku. A abych nezadal příčinu k omylu, nepodezírám nikoho z manipulace, jen tuším určitou jazykovou nekompetenci (absenci citu pro češtinu, ne neznalost angličtiny a francouzštiny) -- v češtině se podle mého názoru nelze smysluplně zeptat, zda bych byl spokojen, kdyby moje dítě navázalo milostný poměr s Romem či s invalidou. Tak jako se nelze zeptat, zda bych byl spokojen, kdyby navázalo milostný poměr s brňákem. Proč bych s tím měl být spokojen, v čem je taková výhra, že je to právě brňák nebo Róm? Nikdy mě nenapadlo soudit partnery svých dětí podle etnického či rasového původu, tak proč bych měl být spokojen? Odpovídal bych proto neutrálně.
    Nemyslím, že anglická fráze s "comfortable" vytváří tuhle past, resp. že ji vytváří ve stejné síle.
    Ano, role českých politických špiček v dané záležitosti je naprosto ostudná.

    Jan Keller nedávno v Právu ironizoval představu, že politici by měli národ "vychovávat". Jenže, ono nejde o výchovu; jde o to, že vrcholní státní představitelé by měli být předobrazem. Tak jako byl předobrazem Masaryk.

    Jenže, zatímco vrcholní političtí představitelé třeba v sousedním Německu se v podstatě v jednom šiku staví proti všem xenofobním náladám a hnutím - české politické "elity" se bezpáteřně přizpůsobují těm nejpřízemnějším pudům a fobiím volebního davu. Respektive, tento národní šovinismus umně využívají pro své vlastní záměry.
    October 18, 2015 v 12.25
    nementorovat ani se neplazit
    aktivní leadership ale nesmí být mentorský - netřeba se nechat smýkat emocemi davu, to ano.
    Ale také vnímat otázky lidí a dávat na ně konkrétní (§) odpovědi, čelit debilizaci praxí.
    + Další komentáře