Každý zákon bývá doprovázen svým zneklidňujícím dvojčetem: nepsanými pravidly, které jej s uspokojením a systematicky překračují. Zákon takovou neposlušnost sám přivolává svými příkazy a zákazy: vytyčení hranic nás volá k jejich přestoupení. Tak třeba i na seriózní a vznešené akademické půdě operují elitní studentské spolky, které se vyžívají v ritualizované šikaně nováčků.

Podobně také liberální demokracie si s sebou nese břímě „nočních zákonů“. Volnost a rovnostářství v ústavách například často doplňuje etnický nacionalismus v běžných rozhovorech a činech. Někteří političtí představitelé se ve spojení s mnohými médii nyní pokoušejí vytvořit dojem jakéhosi výjimečného stavu. Uprchlická krize dosáhla kritického bodu a na některé normy už jako by nešlo spoléhat.

Nepsané a agresivní zvyklosti se tedy začínají stále silněji prolamovat do naší každodennosti. Volá se po smrti běženců, budování střežených zdí nebo alespoň po zaříznutí toku solidarity. Rub demokracie se obnažuje v bolestné a škodolibé nahotě. O to pečlivěji je třeba sledovat tato plíživá pnutí, které jako noční zvěř s rozechvěním vstupují na zapovězená území: do oblasti rasismu, nacionalismu a agresivního resentimentu.

Řada textů z minulého týdne se pokusila tuto odvrácenou tvář popsat, zmapovat a analyzovat. Skrze výpravy do temných a iracionálních zákoutí naší společnosti totiž můžeme snáze rozpoznat retardující prvky v té oficiální a formální stránce našich pravidel, zákonů a zvyklostí. Ran je nutno se dotknout, protože bez diagnózy bolest nelze léčit.

Selhání představitelů

Na kauze tunelu Blanka a případu vyvěšených trenýrek na Pražském hradě ilustroval Ivan Štampach nedůvěryhodnost politických a církevních elit. Namísto veřejné propagace a praktikování humanismu se úřad prezidenta a kardinála staly body, v nichž se koncentruje přesný opak: ustrašené odmítání humanitární pomoci, podbízení se těkavým hysteriím a ohýbání demokratických norem pod tíhou afektované xenofobie. O to důležitější roli tedy získává občanská společnost — to ona musí přivést zpět hodnoty demokratického univerzalismu jako nezbytnou a životodárnou sílu.

Postoj vlády ČR k uprchlíkům ignoruje fakta a ohrožuje integraci EU