Dva muži. Dělí je věk a na něj navázané zkušenosti, ale i 2394 kilometrů. Mají však též cosi společné. Přinejmenším radikální levicové názory a kravaty, které nechávají zavřené doma v šatníku (jeden vždy, druhý často). Alexis Tsipras a Jeremy Corbyn.

Není vůbec náhoda, že doba přeje ostře řezaným levicovým politikům. Jde o vyústění chorob, jež jsou patrné v Řecku i Velké Británii. Například socialistický PASOK, který měl patent na levicovou politiku před Tsiprasovou Syrizou, byl svým klientelismem k nerozeznání od pravicové Nové demokracie. Labour Party zase léta doplácí na selhání Tonyho Blaira. Když nastupoval, zdálo se, že dá levici nový impuls. Místo toho jen recykloval a obrušoval recepty pravice. Žádnému z jeho „standardních“ nástupců se nepodařilo vrátit labouristům důvěru. Proto musel oxfordské intelektuály vystřídat socialistický veterán Corbyn.

Jde o ideální volbu? Z nouze ctnost? Pohyb od pangejtu k pangejtu? Přichází s ním levice progresivní, nebo starosvětská a konzervativní?

Corbyn je autentický politik, žádný panák. To je jeho největší plus. Z jaké doby přichází a do jaké chce labouristy vést, si ještě počkejme. Zatím si média všimla jeho přešlapů při skládání stínového kabinetu, v němž napoprvé zapomněl na menšiny a ženám přidělil jen méně významné resorty. Kromě toho je mu o hlavu otloukáno, že byl proti vstupu Velké Británie do Evropské unie, není rusofobní a je příznivcem radikální přeměny NATO. Zároveň sází na vyšší přerozdělování ve společnosti, růst mezd a zestátnění železnic či energetických firem.

Dejme Corbynovi šanci. Třeba zazáří, třeba „jen“ vrátí britské levici poztrácený elán.

Vzdáleně mi připomíná Josefa Dobrého. Tohoto někdejšího starostu pražských Letňan jsem před třinácti lety poznal jako skalního zemanovce v ČSSD. Dlouho jsme na sebe koukali skrz prsty. Byl těžkopádný nejen svojí obrovskou postavou ozdobenou masivním plnovousem, ale i politickými názory. Cestu k sobě jsme si našli až v okamžiku, kdy se ukázalo, že oba usilujeme o čistou politiku bez podrazů a přetvářek. On jako skalní levičák, já jako levicový liberál. Dříve než zemřel, se mi ještě svěřil s rozčarováním z Miloše Zemana a jeho metod. Josef Dobrý šel za svým přesvědčením, ale ne přes mrtvoly a ne za cenu ušpinění své pověsti.

Kdyby se podobně vybarvil i Corbyn, mohl by výrazně přispět k rehabilitaci politiky coby profese.

Alexis Tsipras je z jiného těsta. Je politikem mediální éry a marketingových postupů. Umí mluvit, usmívat se i oblékat. Má charisma, se kterým citlivě pracuje. Není důvod mu nevěřit, že i on stojí o radikální změny společenské, politické a ekonomické. Před minulými volbami se stal ztělesněním naděje Řeků, mladých a neklidných dvojnásob. Když vyjednával o evropské pomoci Řecku, předváděl tanec mezi vejci — mezi nelítostným nátlakem partnerů, v první řadě Němců, a zájmy občanů.

Střídal rétorické figury a riskoval svoji pověst. Pracoval však — zatím úspěšně — na cíli udržet Řecko v Evropě i eurozóně. A když porušil svoje předvolební sliby, férově se rozhodl ověřit si mandát ve volbách nových. Ty opět vyhrál. Účast voličů sice byla nižší, výsledek Syrizy však jednoznačný. Odštěpená krajně levicová frakce se do parlamentu nedostala.

Tsipras si dobře stojí u svých krajanů, kteří mu věří a doufají, že demontuje klientelistický a oligarchický systém. Zároveň je ale respektovaný i evropskými lídry.

Sympaticky se chovat a mít atraktivní názory je věc jedna, a úspěšně vládnout věc druhá. Projevit se v této disciplíně ještě Tsipras pořádně nestihl. Ale má dobře našlápnuto.

Zbývá jen otázka, kteří politici oželí kravatu u nás. Jde pochopitelně pouze o symbol. Koneckonců bez tohoto módního doplňku již vystupují například Tomio Okamura nebo Milan Chovanec. My čekáme na politika, který spojí osobní přesvědčivost s výrazným a hodnotově podloženým politickým názorem. Ne na šedivého mistra kompromisů, ne na aparátčíka lačného funkcí, ne na populistu plácajícího páté přes deváté, ale na člověka, který se umí za svoje přesvědčení skutečně bít.

Než jej najdeme, budeme jen závistivě koukat přes hranice, byť i tam dnes svítící hvězdy mohou jednoho dne pohasnout.