Vítězné usednutí Jeremyho Corbyna na nejdůležitější židli u britských labouristů vyvolalo živé debaty. Jak jeho úspěch ovlivní další směřování ostrovního království v rámci EU? Jaký vliv bude mít jeho zvolení na směřování levicových lídrů v ostatních zemích?

Rád bych tyto debaty nechal protentokrát stranou a zkusil se zamyslet výhradně nad Corbynovým potenciálem změnit energetickou politiku Británie. Na přetřes v této oblasti totiž přišly zatím jen dvě Corbynovy kontroverzní teze: chce prý znárodnit velké energetické firmy, a v budoucnu možná znovu otevřít uhelné doly.

Bližší pohled na vývoj jeho výroků ukazuje, že se znárodňováním to nebude tak horké. Nový lídr labouristů ubral z razance tváří tvář ceně, kterou by za to stát zaplatil. Podle výpočtů ekonomických expertů jde o 185 miliard liber. Jeho programové prohlášení „Chraňme svou planetu“ neobsahuje slovo „znárodnění“ ani jednou.

O čem naopak Jeremy Corbyn v těchto dnech mluví, je veřejná kontrola a větší zapojení lidí do vlastnictví energetických zdrojů. A to zní docela jinak, daleko smysluplněji. Zvlášť v Británii, kde šest největších firem drží 95 % energetického trhu. Corbyn volá po tom, aby měli lidé, a potažmo družstva, právo vyrábět si vlastní energii, aby mohli jako primární zohlednit svoju spotřebu.

A také jasně říká: Británie může pokrýt z obnovitelných zdrojů celou svoji spotřebu elektřiny a měla by o to také usilovat. A není to extrémní názor, jde spíš o prosté citování výpočtů, které obrovský potenciál země zmapovaly.

Přístup opozičního lídra navíc přichází ve chvíli, kdy konzervativní vláda podporu pro rozvoj čistých zdrojů neuváženě škrtá. Idea „solární panely na každou střechu“ se tak může díky ostrým parlamentním střetům opozice s vládou vrátit do hry.

Corbyn však může inspirovat i českou sociální demokracii, která je navíc stranou vládní. Má dokonce ministerstvo průmyslu a tedy i klíč k rozšiřování solárních střech či k výstavbě obecních větrných elektráren.

Bude zajímavé sledovat, jestli Jeremy Corbyn přetaví svůj odpor vůči jaderné energetice ve smysluplnou opozici plánům na nové reaktory. Medvědí službu může naopak Británii prokázat svými úvahami o další těžbě ropy u britských břehů.

S jeho podivným nápadem na znovuotevírání uhelných dolů to však, podobně jako se znárodňováním, nakonec nebude tak žhavé. Jde o tradiční ideovou výbavu levicového politika zašlých desetiletí. A má-li snad skutečně starost o horníky a chce-li upozornit, že se v zemi skrývá krizová zásoba energie, pak lze jen souhlasit. Také v českých zemích platí, že je potřeba myslet na zaměstnance, kteří budou v následujících deseti až třiceti letech opouštět končící hnědouhelné velkolomy. Není důvod se toho obávat, zvládáme to a dokázali to i jiné země. Stanovenými limity těžby je třeba dál chránit nejen krajinu, města a čistý vzduch, ale také samu cennou surovinu před jejím bezhlavým pálením v obstarožních elektrárnách, jejichž produkci navíc vyvážíme.

Jako lídr opozice, tedy významný hráč, může Corbyn přinést do energetické debaty dobré i špatné. Co do ní přinese určitě, je pořádná nálož vzrušení. Britské ekologické organizace jsou připraveny jej chválit i kritizovat, spolupracovat s labouristy i vést proti jejich škodlivým nápadům kampaně.

Konec konců, když jde o důležité věci, dokážou se v Británii nakonec nějak domluvit. Už v roce 2008 se tehdejší labouristický kabinet shodl s konzervativci a liberálními demokraty na tom, že země bude krok po kroku, rok po roku snižovat spotřebu fosilních paliv. Na legislativě, která to závazně nařizuje, si politici navíc plácli s odbory, svazem průmyslu i ekologickými organizacemi.

A vyplácí se to — ostrovní království už snížilo spotřebu fosilních paliv o pětinu a letos plánuje odstavení další uhelné elektrárny. Pod formálním návrhem zákona byli podepsáni labouristé všech odstínů a mezi nimi i tehdejší poslanec Jeremy Corbyn.