„Corbynomika“ aneb ekonomické choutky Jeremy Corbyna

Jan Bittner

Za dva týdny budeme znát jméno nového lídra britské Labour Party. Favoritem progresivní levice je Jeremy Corbyn, šestašedeátiletý demokratický socialista. Jakou ekonomickou vizi slibuje strana práce pod jeho vedením?

„Austerity je politická volba, ne ekonomická nutnost.“ Takovými slovy provází labouristický kandidát Jeremy Corbyn debaty o svém ekonomickém programu, se kterým se vymezuje proti politice škrtů a úspor. Margaret Thatcherová v Británii odstartovala agresivní elitářskou hospodářskou politiku, která se pod pojmem „reaganomika“ přelila přes Spojené Státy do spousty volebních programů, bohužel až příliš často i do těch levicových. Hrát podle pravidel diktovaných velkým kapitálem se stalo v posledních volbách osudným i britské Labour Party.

Existenci tradiční levicové síly chce na ostrovech zachránit Jeremy Corbyn. Na podobu jeho ekonomické agendy měl velký vliv ekonom a specialista na daňovou politiku Richard Murphy, celá koncepce „corbynomiky“ ale nachází zastání rovněž u celé řady dalších britských ekonomů.

Víceméně nezvratné ekonomické šrámy z osmdesátek leží v žaludku levici již drahnou chvíli. Corbyn se teď snaží získat podporu pro popření nedotknutelnosti volnotržních sil, která se až nesmyslně dlouho lepila na paty labouristických politiků. Mluví o podpoře malých podniků na úkor sílících korporací nebo o rovném přístupu k vysokoškolskému vzdělání, který by nebyl závislý na barvě krve.

Je ostudné, když ani postthatcherovské vlády nedokázaly pod taktovkou Strany Práce zvrátit trvalý pokles odborové organizovanosti. Podíl zaměstnanců v odborech tak klesal až dodnes a můžeme se jen řečnicky zeptat, zda s tím současný premiér Cameron bude něco dělat. Dovolím si výjimečně i řečnicky odpovědět: Nebude.

Velké změny by chtěl Corbyn provést i ve vlastnictví infrastruktury. I přes námitky vůči ufinancovatelnosti takového kroku, Corbynův plán počítá s veřejným vlastnictvím železnice a energetického sektoru. Trh v ostrovní železniční dopravě dlouhodobě nefunguje a už dlouho volá po zásahu. Podobná situace je pozorovatelná i v oblasti energetiky, kde se Corbyn nechal inspirovat geniálním, ale především čím dál úspěšnějším německým modelem, který se vypořádává s monopolní strukturou pomocí komunitního vlastnictví. To se šíří ruku v ruce s rozvojem obnovitelných zdrojů.

×
Diskuse
VK
September 4, 2015 v 15.38
Vynikající článek. Obzvl. pasáž s kvantitativním uvolňováním do produktivní ekonomiky pomocí stární investiční banky, palec nahoru.
MT
September 5, 2015 v 9.55

Paráda ....
... a připomíná mi to jeden článek od Skidelskyho - myslímže uveřejněný v rubrice věnované Project Syndicate někde v Ekonomu či v EURO ... dokonce skoro stejné věty ...

... ale to nevadí ... čím víc tím líp ...


VK
September 5, 2015 v 15.07
Za hlavní bych viděl to postupné pronikání heterodoxích přístupů - tady zrovna endogenních peněz a nové monetární teorie - blíž a blíž mainstreamu. Byl by to ohromný průlom, kdyby nakonec Corbyna zvolili a postupy s dodnes nálepkou kacířské, neortodoxní, by se rázem dostaly do programové diskuze a diskuze o politice všedního dne.