Švihlíková: sociální demokracie neovládá agendu, nechává si ji vnutit pravicí
Vratislav DostálPodle ekonomky Ilony Švihlíkové je vládou schválený návrh finanční ústavy sice vyprázdněný, avšak zachovává logiku pravicového mýtu boje proti dluhu. Tvrdí, že se tak potvrzuje defenzivní postavení sociální demokracie.
Ekonomka Ilona Švihlíková hodnotí v exkluzivním rozhovoru pro Deník Referendum návrh finanční ústavy, který v pondělí schválila koaliční vláda sociální demokracie, hnutí ANO a lidovců. I podle ní jde, jak tvrdí pravicová opozice, o poněkud vyprázdněnou verzi zákona, a to obzvlášť ve srovnání s návrhem, který prosazovala vláda Petra Nečase. „Avšak obecná logika zůstává,“ zdůrazňuje Švihlíková.
Norma schválená Sobotkovou vládou zavádí dluhovou brzdu ve výši 55 procent hrubého domácího produktu. Zákon počítá se zřízením Národní rozpočtové rady, jejíž cílem je omezit zadlužování státu, jak jej vyžaduje Evropská unie. „Potvrzuje se, že ČSSD je v defenzivě. Plně podlehla pravicovému mýtu boje proti dluhu. Neovládá agendu, nechává si ji vnutit pravicí, namísto, aby politiku pravice rozporovala,“ tvrdí ekonomka.
Pokud jde o navrhovanou Národní rozpočtovou radu, Švihlíková varuje před situací, kdy by orgán mimo demokratickou kontrolu mohl rozhodovat o jedné z nejdůležitějších politik, tedy o rozpočtových výdajích.
Jde o chorou politiku, která rozkládá eurozónu
Zároveň se táže, proč finanční ústava Sobotkovy vlády zavádí dluhovou brzdu ve výši 55 % hrubého domácího produktu. „Proč ne 50 %, proč ne jakékoliv jiné číslo? Jaký to má smysl?“ Jde podle ní o zcela náhodně vybrané číslo, jež nemá žádný makroekonomický smysl. Připomíná také, že fiskální kompakt, který vláda přijala, po nás ani nic takového nechce.
„Je to obecně vzato procyklické opatření. Přesně takové, jaké se zavádět nemá: tedy že v čase ekonomické krize začneme škrtat výdaje, čímž se krize dále prohloubí. Je to vlastně přijetí německé politiky austerity, která je chorá a neefektivní a rozkládá celou eurozónu,“ zdůrazňuje Švihlíková.
„U nás se ovšem Německo obdivuje,“ dodává. „Výsledek? Dosáhneme libovolně určené hranice a budeme muset začít škrtat na výdajích. Ekonomika půjde do recese a naší reakcí bude ještě více škrtů. Ocitneme se tak ve spirále stagnace — deflace, a to kvůli výši 55 % k HDP, která nedává žádný smysl,“ vysvětluje Švihlíková.
Zkrátka, sešněrovat ekonomiku jako dynamický systém do několika čísel, je podle jejího názoru čiré bláznovství: „Znovu opakuji, vůbec to nemá co dělat s pochopením makroekonomiky. Ten, kdo návrh zákona psal, vůbec nerozumí tomu, jak funguje hospodářství.“
Důležitější je výběr daní a boj proti daňovým rájům
Pokud chce Česká republika podle Šihlíkové snižovat zadluženost, pak by se namísto přijímání podobných „nesmyslů“ měla zabývat nejen otázkou výběru DPH, ale především snižováním dobývaní renty, posílením finančních úřadů či bojem proti daňovým rájům. „Těch opravdu efektivních opatření by byla celá řada,“ dodává.
Finanční ústava je ústavním zákonem, pro její schválení bude vláda proto potřebovat i hlasy opozice. Normu se pokoušela zavést již vláda Petra Nečase. Tehdy ale opoziční sociální demokraté svou podporu podmiňovali několika vládními ústupky. Zákon kromě sociálních demokratů kritizovali také komunisté a odboráři. Obecně řečeno normu označovali za nikoli brzdu dluhu, nýbrž za brzdu růstu.
A to Švejnara nepovažuji za nezávislého ekonoma, spíš (podle jeho pokračujícího textu ve zmíněném článku) patří do akademické sféry skrytě podporující některé organizace zapojené do dobývání renty. Ve smyslu popsaném doc. Švihlíkovou ve článku “ Dobývání renty jako specifický případ korupce“ zde: http://www.blisty.cz/art/66286.html
Jakýkoliv odpovědný přístup spěje k nezadlužování, otázka je pouze, zda mají být rozpočty vyrovnané v každém roce. V tomto ohledu finanční ústava nenabourává základní keynesiánské pravidlo přebytků v době růstu a deficitů v okamžiku propadu.
Navíc zmíněný strop je určen jako procentuální podíl vůči HDP. Hypoteticky se stát může zadlužovat (a tím ekonomiku svými zásahy stimulovat), avšak na poměru k HDP se nic nezmění. Nejedná se tudíž o tak drastický mantinel jako v USA, který je stanoven v absolutní hodnotě.
Jestliže se dnes dluh pohybuje těsně nad 40 % (s klesající tendencí), hranice 55 % není restriktivní. S názorem, že se jedná o defenzívu vůči pravici, tedy naprosto nesouhlasím.
Jedine co mne napadlo je vyrok: Ne kazdy sebevedomy je blbec, ale kazdy blbec je sebevedomy.
Je tragicke pro CSSD ze neco takoveho se cpe do politiky.
Tento příspěvek rozhodně není snahou poučovat Ilonu Švihlíkovou o ekonomice, jako jí podle mne nebyl ani příspěvek Lukáše Houdka. Cílem diskusí v Deníku Referendum je poskytnout platformu pro věcnou, slušnou a racionální výměnu názorů a nemá sloužit ke vzájemnému urážení, apod.
Ilonu Švihlíkovou mám jako autorku velmi rád, ale nevidím důvod, proč by se o jejích článcích nemělo dát diskutovat.
Mám ten dojem, že Merkelová někde mluvila o tom, že "fiskální ústava" Německa musí být nezměnitelná i parlamentní většinou.
Celá ta úvaha, že "je třeba nedemokraticky omezit stát, protože stát má tendence se nezodpovědně morálně hazardně zadlužovat" (kvůli sociálním výdajům, kterými láká líné voliče) je pravicová až na půdu.
Jakýkoliv stát se MUSÍ zadlužovat, protože kapitál neplatí daně a už nikdy platit daně nebude. Vždyť celý ten ekonomický systém je na dluhu založen. Peníze jsou taky jenom dluhové stvrzenky vydávané soukromými bankami.
Zajímavé návrhy lze hledat na úplně někde jinde (peníze vydávané státem jako měnovým suverénem; absolutní přehodnocení pojetí práce; ekonomická demokracie atd.)