Mohla by to být docela dobrá detektivka. Při pročítání textů, které zpracovali reportéři napojení na Mezinárodním sdružení investigativních novinářů (The International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ), o tom, jak švýcarská pobočka banky HSBC pomáhala svým movitým klientům k daňovým únikům, se nelze ubránit jisté míře fascinace. Za ní ovšem následuje hořká pachuť. Není to totiž dobrá detektivka. Všechno se to doopravdy stalo.

Na sklonku roku 2007 se Hervé Falciani, šestatřicetiletý IT expert banky HSBC, vlámal do jejích souborů s informacemi o klientech, ukradl je, a uprchl s nimi do Francie. Tam byl sice zadržen, ovšem policie ho odmítla vydat, protože rychle pochopila, že v něm získává informace o možná tisících daňových defraudantů.

Následovala zdlouhavá a složitá fáze dešifrování a analyzování dat. Zcizených souborů bylo více než šedesát tisíc, šest stovek z nich mělo přes sto gigabajtů, a obsahovaly nejen údaje z účtů jednotlivých klientů, ale i poznámky z tajných konverzací mezi bankou a klienty.

Až v roce 2010 tedy Francie předala data i ostatním státům. Takzvaný Seznam Lagardeové, pojmenovaný podle tehdejší ministryně financí Christiny Lagardeové, vedl k zatýkání v Řecku, Španělsku, Spojených státech, Belgii a v Argentině.

Seznam Lagardeové s více než sto tisíci klienty — jsou mezi nimi i jména spojená s krvavými diamanty či africkými diktátory, sponzoři politických stran, politici, celebrity a špičkoví sportovci — ze dvou stovek zemí se dostal i do redakce francouzského deníku Le Monde, která se o něj podělila právě s Mezinárodním sdružením investigativních novinářů.

Do kauzy se posléze pustil tým lidí z mnoha koutů světa. Jejich obdivuhodná práce vyvrcholila před několika dny souborem textů, popisujících mechanismus asistovaného okrádání států a jeho souvislosti. Banka HSBC ovšem z počátku na Mezinárodní sdružení investigativních novinářů naléhala, aby dokumenty o jejích klientech zničilo.

Daňový únik jako bankovní služba

Jak shrnují reportéři deníku The Guardian, bankéři svým movitým klientům nabízeli svéráznou službu „daňový únik“ vehementně a naprosto bez skrupulí. V podstatě je k tomu i tlačili. Z uniklých dokumentů vyplývá, že evropským klientům banka radila, jak se vyhnout dani z úspor, jak ji definuje příslušná evropská směrnice z roku 2003, kterou implementovalo i Švýcarsko.

Tato směrnice má za cíl umožnit, „aby příjmy z úspor v podobě úrokových plateb, vyplacené v jednom členském státě jejich skutečným vlastníkům, kteří jsou fyzickými osobami s bydlištěm v jiném členském státě, podléhaly účinnému zdanění v souladu s právními předpisy uvedeného jiného členského státu“. Volně přeloženo to znamená, že evropští občané mohou ukrývat své peníze na anonymních účtech ve Švýcarsku výměnou za to, že z nich švýcarské banky odvedou jejich domovským státům jako kompenzaci patnáctiprocentní daň.

Je zde ovšem jedna „chybička“, které banka HSBC umě využila: směrnice se vztahuje pouze na fyzické osoby.