Ve stejném období, kdy se obec dolarových miliardářů rozrostla o téměř dvacet procent a polepšila si o osm set miliard dolarů, příjmy lidí ze středních a nízkopříjmových skupin v Evropě i v zámoří se snižují. Přesto nebo snad právě proto je politická reakce na lidové rozhořčení vůči bohatým brána jako demagogický populismus.

Proto když se François Hollande odhodlal zdanit příjmy fyzických osob nad milion eur ročně sazbou 75 procent, nastalo v lepších francouzských kruzích pohoršení. Donedávna nejbohatší Evropan a čtvrtý nejbohatší člověk světa Bernard Arnault oznámil vůli emigrovat do Belgie. Ze známějších komediantů se k němu přidal třeba Gérard Depardieu nebo Brigitte Bardot. A k nim i další chudší a méně známí milionáři.

K činům se přidal slovními útoky i David Cameron. Prohlásil, že přes La Manche rozvine francouzským fiskálním utečencům červený koberec. Londýnský starosta Boris Johnson zase přirovnal zvýšení daní k jakobínskému pronásledování nepřátel veřejného blaha. A pozval všechny lepší Francouze utrácet peníze k sobě do Londýna.

Je docela pravděpodobné, že nejbohatší Francouzi brzy vytvoří další vlnu uprchlíků. Poperou se o nejdražší nemovitosti v Londýně, Švýcarsku a v Monaku s nebohými Italy, Španěly a především Řeky, kteří již před měsíci a lety utekli před vládou, jež je chtěla hnát k nemístné fiskální spoluzodpovědnosti.

Podobný úprk ekonomické smetany má ale dalekosáhlé společenské následky. Uprostřed krize zůstávají v krizí zasažených státech jen ti, kterým se nevyplatí opustit zemi. Krize tak urychluje proces oddělení ekonomické elity nejenom od chudých, ale i od střední a vyšší střední třídy, kteří zkrátka nemají prostředky k daňové emigraci. A právě francouzsko-belgický příklad je v tomto symbolický.

Vyvolat politické pohoršení

Přestože se asi nejznámější uprchlík Gérard Depardieu nakonec odhodlal k mnohem odvážnější emigraci do Čečenska, Belgie zůstala ve středu zájmu. Jestliže totiž máte ten správný příjem, tahle země nezemě se pro vás může stát jednoduše daňovým rájem.