Den daňové svobody je pomyslnou hranicí, která rozděluje rok do dvou období. V prvním vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů státu — zdravotnictví, školství, dopravní infrastruktura, kultura, zachování historického dědictví, obnova krajiny apod. Teprve až o penězích, které vydělají počínaje dnem daňové svobody (včetně), rozhodují svobodně sami.

Výpočet je to čistě hypotetický, v České republice představovaný především odhady Liberálního institutu, který se nicméně zaměřuje pouze na nepříliš majetnou většinu. Tedy ty, kteří nedokážou své příjmy dostatečně efektivně daňově optimalizovat.

Kvůli vstřícné politice české vlády vůči daňovým rájům, anonymním akcionářům, zrušení daně z dividend a naproti tomu odporu proti daňové transparentnosti, dani z finančních transakcí či jednotné evropské daňové sazbě dokážou nejschopnější občané neplatit daně takřka vůbec.

„Nejbohatší daně prostě neplatí. Sídlí v daňových rájích, daně z dividend jsme jim odpustili, naprostou většinu věcí si nakupují na náklady firmy či přes prostředníky bez DPH,“ vysvětlil Tomáš Tožička z evropské pobočky Tax Justice Network.

Upozornil přitom na to, že podle výpočtů washingtonské organizace Global Financial Integrity je Česká republika na dvacátém místě v absolutní hodnotě nelegálních daňových úniků na světě.

Konzervativní kalkulace vycházející z porovnání oficiálních údajů podle Tožičky mluví o 140 miliardách korun, které ročně opouští Českou republiku bez zdanění. „Tyto ztráty jsou dány pouze otevřeností naší vlády a především ministerstva financí k tomuto kriminálnímu a ekonomiku devastujícímu fenoménu,“ doplnil Tomáš Tožička s tím, že dalších šedesát miliard mizí kvůli tzv. daňové optimalizaci.

Ta je podle jeho slov organizována mnoha účetními firmami — především tzv. velkou čtyřkou. Využívá rozdílných daňových zákonů a vytváří fiktivní podniky, přes které provádí desítky až stovky různých operací, kterými se dokáže vyhnout placení daní.

„Tato praxe je díky současným politikům u nás i ve světě legální, ale je nepřijatelná,“ uvedla Táňa Fischerová, kandidátka na prezidentku. „Jsou to vlastně černí pasažéři. Využívají věcí, které platíme my ostatní — třeba silnice nebo vzdělání svých zaměstnanců, ale sami se na ničem podílet nechtějí. Odpovědní podnikatelé i politici již dlouho mluví o tom, že je třeba s touto praxí skončit. Činy ale zatím chybí,“ dodala.

Prostřednictvím více či méně složitých řetězců firem v zahraničí v současnosti například Petr Kellner vlastní svůj podíl v České pojišťovně, Zdeněk Bakala v těžební společnosti OKD, Karel Komárek v Moravských naftových dolech, Ivo Lukačovič v portálu Seznam.cz, developer Dušan Kunovský v realitní společnosti Central Group, Zbyněk Frolík ve firmě Linet.

Podle Tožičky již v loňském březnu pro server iDnes.cz situaci přesně zhodnotil ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba z ODS: „Považuji za nefér, že nám podnikatelé radí, jak zlepšovat podnikatelské prostředí v Česku. Přitom ti samí lidé vydělali miliardy na přesunu peněz do daňových rájů.“