Přes dva roky neoliberálního vládnutí sboru Petra Nečase nám ukázalo slabosti neoliberalismu, stejně jako to, že se v ČR snad konečně otevřel prostor pro sebevědomé hnutí, které by mohlo úspěšně artikulovat nesouhlas právě s tímto způsobem vlády. Neoliberalismus v sobě ztělesňuje to nejhorší z lidských dějin: fundamentální a hlubokou instrumentalizaci člověka i světa. Lidé se musí ozvat proti tomuto ideologickému proudu, který je bohužel evropským odkazem světu. Myslím, že se to v posledních týdnech daří.

Meze neoliberalismu se začínají projevovat ve své nahotě: úterní závěr ústavního soudu ukázal totiž právě tímto směrem, jelikož říká, že „povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku vykonávat veřejnou službu, kterou je podmíněno jejich setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání, je v rozporu se zákazem nucených prací ve smyslu čl. 9 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny, čl. 4 odst. 2 Úmluvy a čl. 8 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a stejně tak porušuje i zákaz svévole podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a zásadu rovnosti v důstojnosti podle čl. 1 Listiny, resp. právo na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.“