V sobotu 17. listopadu se na třech místech v České republice sejdou lidé, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou současné vlády. Vybojování politických práv před 23 lety bylo jen částečným vítězstvím. Druhou a neméně podstatnou částí jejich práv jsou však ta sociální. Demokracie bez jedné z těchto složek bude vždy nedostatečná.

17. listopad už asi nikdy nebude tím nudným, ale vládnoucím elitám vyhovujícím svátkem, kdy se z oficiálního vysílání dovídáme, jak to tenkrát za minulého režimu bylo špatné a těžké a nyní je to skvělé. Už minimálně od dob protestů proti americkému radaru je 17. listopad příležitostí k tomu, aby občané vyjadřovali nesouhlas s tou či onou politikou vládnoucí koalice.

Letošní protesty budou o něco zajímavější také tím, že jsme zažili dosud nejbouřlivější rok protivládních protestů. Na jeho začátku stáli vysokoškoláci, kteří masově odmítli reformy připravované dnes již bývalým ministrem školství Josefem Dobešem. Pokračovala snaha občanů o zastavení vládních reforem, které měla jednou podobu tzv. Holešovské výzvy, podruhé masovou demonstraci platformy STOP VLÁDĚ. Uskutečnilo se několik protestních pochodů, podpisy pod nejrůznější protestní petice se během několika měsíců počítaly v desítkách tisíc (za snížení imunity poslanců, proti církevním restitucím, za rozpuštění poslanecké sněmovny atp.) Nakonec voliči v podzimních krajských a senátních volbách přelili protest z ulic do volebních uren.

Poslední průzkumy veřejného mínění, vypracované agenturami CVVM a SANEP, mohou čtenáře utvrdit v tom, že tento režim má nejslabší legitimitu za dobu své existence. Podívejme se na data. V říjnovém výzkumu CVVM, který zkoumal hodnocení některých sociálních podmínek, mluví výsledky takto: zatímco přístup ke vzdělání jako velmi a spíše dobré hodnotí 71% respondentů či přístup ke zdravotní péči hodnotí kladně až 58%, dalších pět položek, tj. možnost získání bytu, možnost pracovat, být zaměstnán, životní podmínky zdravotně postižených, finanční možnosti k založení rodiny, možnost mít děti, zabezpečení ve stáří, hodnotí respondenti krajně negativně (celý průzkum zde).

Druhý průzkum CVVM, rovněž z října 2012, se týkal důvěry v politické instituce,. Oproti ostatním ústavním institucím relativně uspěli prezident, starostové a místní zastupitelstva, a to s důvěrou okolo 50%. Senát, vláda a poslanecká sněmovna dostali 20. 12 a 10 procent! Ústřední politické instituce se tedy těší historicky nejnižší důvěře obyvatel a tento trend podle průzkumu roste (celý výzkum zde).

Nejpikantnějším je ale poslední průzkum společnosti SANEP. Ten se ve svém výzkumu zeptal respondentů, zda si myslí, že u příležitosti 17. listopadu je potřeba vyjít do ulic. Kladně odpovědělo na 65% dotázaných. Na otázku, zda se domnívají, že se polistopadoví představitelé vládní a parlamentní politické scény chovali a chovají lépe, než jejich komunističtí předchůdci, odpovědělo záporně 61% dotázaných! Když pražský primátor Bohuslav Svoboda strašil na kongresu ODS své spolustraníky tím, že lidé je považují za horší než komunisty, tak měl evidentně pravdu. Ano, svou arogancí, přehlíživostí a hloupostí se současní politikové vyrovnali normalizačním předchůdcům. Nemají sice tajnou policii, ale šikanu za ně odvede např. systém DONEZ nebo výhodné půjčky jištěné exekutory.

Nelegitimita režimu bude problém pro jakoukoli politickou alternativu, která nechce jít za rámec tohoto systému. Největší šanci na vítězství ve volbách mají sociální demokraté. Položme si ale otázku, zda jsou připraveni nejen čelit škodám, které napáchaly poslední pravicové koalice, ale přijít také s nějakým ofensivním a svébytným přístupem. Nejde jen o oprávněné pochyby, zda bude Bohuslav Sobotka a jeho tým schopen zrušit důchodovou reformu a maximálně neutralizovat schválené církevní restituce. Stačí se podívat na chování této strany krátce poté, co vládní koalice prohlasovala jak církevní restituce, tak daňový balíček - v noci a s podporou nepravomocně odsouzeného korupčníka, který jim byl dobrý právě jen na toto hlasování. Takové vládě by slušná opozice nedala za jejich chování ani pauzu na oběd. Argumentace daňovým chaosem, kterou Sobotka nedávno použil, je jen chabou zástěrkou neschopnosti této strany uvažovat v kategoriích taktiky a strategie. Nejen že schválené zákony jsou společensky mnohem škodlivější, než zmatek v daních, na který se firmy už dávno připravily a zaplatily zvýšené náklady. Nejen, že to je primární odpovědnost vlády, která se nemůže divit, že opozice používá všech nástrojů, když je válcována. Ale ze všeho nejvíc jde o to, jakou zprávu tím sociální demokraté posílají voličům a občanům ČR. Oni jsou přeci v Parlamentu ČR od toho, aby nedali vládě za asociální politiku ani chvíli oddych. Údajná státotvornost tváří v tvář této aroganci je jen pokrytectví.

V sobotu na protestech zazní projevy nesouhlasu a  na náměstích proběhnou kritické debaty. Je to součást dlouhodobé snahy vytvářet organizovanou a kritickou veřejnost, která bude schopna samostatně organizovat a vzdělávat další občany. Je třeba se připravit na hlubší systémové změny, které povedou k prohloubení demokracie nejen ve sféře politiky, ale také ekonomiky. S dostatečnou dávkou sebedůvěry, kritického rozumu a vytrvalosti máme nejlepší šance to zvládnout. A rozhodně to nebude nuda.