Dvacet tezí k budoucnosti levice
Jiří PeheRedakce Deníku Referendum zveřejňuje text, který autor přednesl na středeční konferenci o budoucnosti levice ve střední Evropě.
1. Demokratická levice dneška je do značné míry obětí svého vlastního úspěchu v minulosti.
2. Její politika postupně nastavila kapitálu v rámci národních států účinné regulační rámce a vytvořila tak sociálně-tržní model. S pomocí konceptu sociálního státu, který uskutečňovala v mnoha případech ruku v ruce s křesťansko-sociálními stranami, pomohla vytvořit v západních zemích mohutné střední třídy. Právě přičiněním demokratické levice se podařilo po 2. světové válce v Evropě skloubit v relativně harmonický celek tři hesla Velké francouzské revoluce—svobodu, rovnost a bratrství (solidaritu)-- které se až do té doby projevovaly vzájemně občas antagonisticky nebo dokonce v podobě absolutizace jednoho z nich vítězily totalitní režimy.
3. Vytvořením mohutných středních tříd, jakož i v důsledku nástupu post-industriální společnosti, ovšem ztratila svoji tradiční politickou klientelu, dělnictvo.
4. Paradoxně, střední třídy, které levice pomohla stvořit, se ukázaly být ne příliš „vděčné“. Byly mnohem méně sociálně determinované k podpoře levice, navíc více inklinovaly k postmoderním životním filozofiím,v nichž hrál významnou roli individualismus v různých podobách a polohách. Příslušníci středních vrstev byli mnohem více náchylní věřit, že za své úspěchy a blahobyt vděčí svým výjimečným individuálním vlastnostem, než správně nastavenému sociálnímu systému. Jakmile se sociální stát a existence středních tříd staly samozřejmostí, stali se příslušníci středních tříd poměrně snadným terčem neoliberální ideologie.
5. Levice nebyla dostatečně schopná vysvětlovat, že základem politicko-ekonomické stability, která umožňovala nástup těchto nových tříd, je společenská solidarita, že „bezstarostný individualismus“ je do značné míry možný jen proto, že existují záchytné sociální sítě. Nebyla schopná najít nový jazyk, který by byl stejně účinný jako jazyk individualismu a de facto sobectví, jenž nabídla neoliberální pravice.
6. Jev, který ale zahnal demokratickou levici definitivně do defenzivy, je ekonomická globalizace. Produktivní rovnováhy mezi svobodou, rovností a solidaritou se totiž podařilo dosáhnout především zkrocením kapitalismu v rámci národních států. Jakkoliv kapitalismus byl od počátku náchylný k expanzi přes národní hranice, před nástupem skutečné globalizace, to jest zhruba do pádu bipolárního světa, byl svázán s národními státy podobně jako další produkty modernity z konce 18. a počátku 19. století, jako byla občanská společnost, politická demokracie, média nebo právní stát. Do nástupu globalizace bylo tedy tržní hospodářství možné účinně regulovat, ale jen v rámci jednotlivých národních států.
Jako vzor jsou skandinávské země jistě vhodné - jen nevím (a Pehe se tomu šikovně vyhnul), jestli i vysoké nepřímé daně (které postihují nejvíc chudé - respektive s ohledem na různě drahé druhy zboží kupovaného chudými a středními nejvíc postihuje celou společenskou většinu a extrémně málo postihuje ty nejbohatší, kde už ani rozdíl mezi druhy téhož zboží nesrovná daňové zatížení) naše levice vstřebá - model funguje jako celek, nelze vyjmout jako rozinky to, co se mi líbí a hodí ...
Dánsko má největší míru rovnosti na celém světě (vyšší než Norsko i než Švédsko nebo stejnou se Švédskem) ...
... a největší DPH asi taky na celém světě (protože zcela chybí snížená sazba - vše je 25%) a flexicurity - propouštění z pracovního poměru bez udání důvodů ...
Vize budoucosti jsou důležité. Jde ale také o realismus modernizačních či protikrizových opatření.
Dánské dnešní recepty na krizi dráždí naši českou pravici, ale nevejdou se ani do apriorních schemat ideové levice. Ona v Dánsku tradičně vládne menšinová vláda a tak shání podporu tu v pravo, tu v levo - u nás nemyslitelné.
Rozpočet Dánska na rok 2013 současná středolevá vláda vyjednala i s radikální levicí. Přesto jde o rozpočet škrtací (deficit má být na 1,9%) žádné fiskální uvolňování, navržena je dánská dluhová brzda. Růst se stimulje v soukromém sektoru nepřímo (např. odpisy) a ve výhledu do roku 2020 má být snížena korporátní daň.
A nebyl přitom ani naplněn pořadavek vrátit dobu výplaty podpory v nezaměstnanosti, zůstává i tvrdá kontrola pracovní migrace. Ani Tobinova daň tu nemá podporu na evropské urovni (možná na globální). Dánové prostě pragmaticky vnímaj konkurenceschopnost Dánska v Evropě a Evropy ve světě.
No a anylýza roků 1948-89? Stačilo jen nejsme jako ONI a co bylo ukradeno musí být vráceno. Na výsledky těchto dvou vět není třeba ani dělat anylýza, výsledky jsou , zejména praktické...Po schválení tzv. restitucí církví jsme defakto navázali na bitvu U Lipan, kterou jen podtrhla bitva Na Bílé hoře a navíc schváleno po půl noci, na 392 výročí Bitvy na Bíle hoře..Ale dá se teorrtizovat i o nesmrtrelnosti chrousta, stovky let...a možná by to přineslo výsledky...Třeba by chroust vyhynul..., pak by se zkoumalo proč?....
Zmínil bych jeden z posledních dokladů o výrazném odklonu zdejších představ o realizaci demokratické společnosti v duchu liberalismu francouzské revoluce.
Dokladem je přijetí režimu, který řeší následky destrukce sociálního kapitalismu převzetím tradic ruské společnosti. Západní způsob tak nahrazuje investicemi do církevních institucí, které tím současně a lstivě degraduje do role aktivního kolaboranta neoliberálního trhu.
Jde o drsný doklad nesolidního zájmu zdejší střední třídy o demokratickou kulturu západní civilizace......řekl bych.......
a mj. o doklad tradiční mocenské strategie samoděržavých.
Co si takové Dánsko počne s dluhovou brzdou - až ji v rámci snahy o konkurenceschopnost - uplatní všichni ostatní? Komu budou prodávat své výrobky a služby?
Platí zcela obecně.
...aneb za plného vědomí a dobrým rozmyslem šlápnou na plyn a zamířit - rovnou do zdi.