Deník Referendum Svět

Slavný a uznávaný český fotograf Jan Šibík natočil předminulý týden v provizorním uprchlickém táboře v Röszke na hranici mezi Maďarskem a Srbskem video, které zveřejnil server Aktuálně.cz.

Ve videu Šibík prochází táborem, kamera zabírá hordy zmuchlaného a ušmudlaného oblečení, dek, stanů, spacáků, bot, karimatek, rozšlapané jídlo, odpadky… Šibík komentuje: „Na rozdíl od Lesbosu, kde jsem byl před čtrnácti dny, na maďarsko-srbské hranici hladem nikdo netrpí. Naopak, jídlem se plýtvá. Musím říct, že jsem byl docela šokovaný z množství vyhozených potravin.“

Dále popisuje, jak uprchlíci topí na ohni i drahými nafukovacími karimatkami, jednou použité stany odhazují do škarpy, protože se jim s nimi nechce dál tahat. Dvouminutové video Šibík uzavírá tím, že lidé, kteří mu volají, aby zjistili, zda a jak můžou pomoct, udělají nejlépe, když přijedou do Röszke a po uprchlících uklidí.

Jan Šibík se dlouhodobě staví za uprchlíky, podle svých vlastních slov jim fandí. Jeho video z Röszke – tábora, který vznikl tak rychle, jak zanikl, a sice v úterý 15. září poté, co Maďarsko svou hranici uzavřelo plotem s žiletkovým drátem – nicméně rozčílilo mnoho lidí, kteří na místě byli, vlastníma rukama pomáhali, pozorovali… a o svém vztahu k uprchlické krizi by řekli ve zkratce totéž, co pan fotograf.

V reakci na Šibíkovo video se objevil otevřený dopis Dalibora Zíty, redaktora Českého rozhlasu. Šibík pro změnu reagoval na svém Facebooku vzkazem, že mu nyní hrubě nadává spousta lidí, od kterých by to nečekal a že nehodlá bagatelizovat realitu. K věci se vyjádřilo několik komentátorů a nesčetně diskutérů v online sítích.

Ano i ne
Sama jsem v Röszke strávila dva dny. Jan Šibík tu samozřejmě natočil to, co jsme viděli všichni. Nic si nevymyslel. Navíc čtenáře ušetřil komentářů, jak ty hromady tlejících věcí ošklivě zapáchaly. Bylo to tam opravdu hrozné. Jenomže proč to tak bylo? Proč byl všude nepořádek a plýtvalo se věcmi? Proč Rözske v neděli 13. září brzy ráno vypadalo jako výjev z apokalypsy?

Odpověď je složitá jako lidstvo samo. Existují samozřejmě faktory, které by udělaly čunče snad z každého. Röszke byl provizorní tábor, který na místě vznikl z iniciativy dobrovolníků z mnoha evropských zemí. Ti všichni se zvedli, naložili svá auta dary z všemožných uprchlických sbírek, přijeli a v exponovaném místě, čímž se Röszke stalo, začali běžencům pomáhat na vlastní pěst. Vařili, ošetřovali těhotné ženy a nesčetně puchýřů na chodidlech dětí i dospělých, zajišťovali místa ke spaní či tichý a čistý koutek pro matky s kojenci…

Maďarský stát neudělal skoro nic. Přistavil pouze pár mobilních toalet, k hranicím několik vojáčků se samopaly a uprchlíky z místa postupně odvážel v autobusech na různá místa v zemi k registraci.

Tábor vznikl doslova na zelené louce za vesnicí. Zkuste si představit, jak to asi mohlo dopadnout, když tam chyběly odpadkové koše či sklad na ukládání a odevzdávání vypůjčených pokrývek a stanů. Všechno končilo v hlíně.

Přičtěte si k tomu stres, v němž se vše odehrávalo. Přes Röszke proudily tisíce lidí denně. Nikdo z nich se nehodlal zdržovat, všichni říkali, že chtějí co nejrychleji pryč, do Německa nebo do Švédska.

Organizovat vše, co se na místě odehrávalo, vyžadovalo mnoho, opravdu mnoho sil a dobré zázemí. Jenomže sil bylo stále nedostatek a zázemí veškeré žádné. V okamžiku, kdy se dobrovolníkům podařilo situaci lépe zvládat – tedy o víkendu, kdy jich přijelo víc – se vše o hodně zlepšilo. Jídlem se prakticky přestalo plýtvat, ale ano, občas někdo něco nakousl a nedojedl. Není to hezké ani ekologické, ale budeme lidi pranýřovat, když jim něco tuze nechutná? Opravdu?

O víkendu před uzavřením maďarské hranice se v Röszke také podařilo zajistit obrovský, asi stometrový foliovník, kde vznikl sklad a nocležiště pro matky s dětmi – těch tam bylo opravdu mnoho. Farmář, kterému louka i foliovník patřily, si za ně řekl o čtyři tisíce eur, které němečtí antifašisté získali během pár okamžiků přes internet.

Jiné řešení ani prostor pro vyjednávání nebyly. A kde tehdy byly státy EU? Kdo své evropské občany, kteří se při pomáhání uprchlíkům vydávali ze všech sil, podpořil? Odpověď raději přeskočím.

Skutečnost bez kontextu není totéž co pravda
Tohle už Jan Šibík neviděl. Jeho video o tom, co se na místě skutečně dělo, nevypovídá ani zdaleka pravdu. Chybí mu tolik podstatný kontext. Bez něj je jen konstatováním na úrovni, že Andrej Babiš je miliardář. A to prostě nestačí.

Pokud bychom přece uplatnili metodu „chodím s kamerou po Röszke a natáčím, co vidím“ třeba na hudební festival v Trutnově, snadno by to vypadalo, že všichni návštěvníci jsou prasata bez hygienických návyků a na alkoholu závislé životní trosky. Blížili bychom se realitě? Moc ne.

Ale jistěže je potřeba lidem, kteří přicházejí do Evropy ze států Blízkého východu, třeba i z míst s nulovou recyklační politikou (ona tam byla nebo stále je válka, pokud to někomu nedochází, v tom se odpadky třídí dost těžko) či prostě jen nedbalým vztahem k veřejnému prostoru (i to se může stát), dát jasně najevo, že u nás považujeme odpadky v kontejneru a čisto na ulicích za civilizační výdobytek, na němž trváme.

Nasazovat lidem, které Jan Šibík naštval, sluneční paprsky kolem hlavy a osočovat je, že odmítají fakta, která nezapadají do jejich prouprchlických schémat? Ne. Naopak je potřeba trvat na žurnalistice, která nerezignuje na kontext a snahu porozumět příčinám různých situací.

Jan Šibík nelhal – a popravdě jeho zděšení z toho, co v Röszke vidět rozumím –, ale dopustil se zkratky, na které nesmíme přistupovat. Sama jsem si z Röszke domů dovezla dva krásné šátky. Jeden jsem našla zapletený v trní, druhý na zemi uprostřed nepořádku. Byly jejich majitelky necivilizovaná zvířátka bez respektu k cizí kultuře? Nemyslím. Mnohem spíš prostě měly na starost důležitější věci: děti? život? bezpečí?