Deník Referendum Umění

V těchto dnech ve Staroměstské radnici vrcholí expozice světově uznávaného amerického fotografa Steva McCurryho. Autor slavné fotografie afghánské dívky z časopisu National Geographic v Praze na začátku záři osobně zahájil tuto výstavu. Jednou ze sto sedmi fotografií, které zaplňují jinak holé a bílé zdi prostoru pražské radnice, je jedinečný snímek paštunské dívky jménem Šarbat Gula, která celý život netušila, že se její tvář stala ikonou.

McCurryho nejslavnější fotografie, známá také jako Afghánská Mona Lisa, upoutá, chytne a nepustí. Velmi podnětné je její srovnání se snímkem stejné dívky, který pořídil Steve McCurry po sedmnácti letech (ten ale bohužel na výstavě chybí). Pokud si jej dohledáte, neubráníte se mnoha otázkám. Jak se změnily její uhrančivé oči? Jak bolest a utrpení zanechává jizvy na tvářích lidí, kteří prošli válkou?

Afghánistán se po pádu posledního krále, Záhira Šáha, v roce 1973 dostal do dlouhodobého válečného konfliktu, který přetrvává dodnes. Na jeho území se střídaly mocenské zájmy a boje a během více než čtyřiceti let nepřetržité války společnost de facto přestala fungovat, mnozí uprchli a již se nevrátili.

Na začátku osmdesátých let byl Afghánistán v krvavé válce mezi Sovětským svazem (který se snažil udržet afghánskou vládu na své straně a prosadit tam své zájmy) a protivládními islámskými rebely, kteří si říkali „mudžáhedin“. Ve snaze vyhnout se bojům uprchly miliony lidí přes hranice do sousedního Pákistánu.

Dvě fotografie vyjevují změny nejen ve tváři dívky jménem Šarbat Gula. Foto reddit.com

Steve McCurry navštěvoval regiony zasažené válkou jakožto fotograf časopisu National Geographic. Cestoval uprchlickými tábory a skrze popisování příběhů obyčejných lidí přibližoval světu situaci v Afghánistánu a uprchlickou krizi. Při své cestě na afghánsko-pákistánské hranici vstoupil do velkého stanu, který sloužil jako dívčí škola. Uviděl, jak sám popisuje, „stydlivou holku s ohnivýma očima, měla v nich strach a bolest.“

Šarbat Gula se do Pákistánu dostala v roce 1983 poté, co její rodiče zabil nálet na jejich vesnici. Spolu se svou babičkou a sourozenci opustili zemi a přestěhovali se do uprchlického tábora v Pákistánu. McCurry ji vyfotil. Pořízený snímek byl nemilosrdně krásný, dívka měla výrazné a vystrašené oči. Symbolizovala danou kritickou situaci, bolest a sílu. V červnu roku 1985 ozdobila tato fotka titulní stránku časopisu National Geographic. Její mořské zelené oči se dotkly duší milionů čtenářů.

Snímek rychle změnil svůj status z jednoduchého, neplánovaně zachyceného obrázku na jeden z nejvíce diskutovaných a nejvíce inspirujících výjevů tehdejšího světa. V každé afghánské restauraci visí fotka malé Guly. Mladá dívka, která přežila útrapy života v Afghánistánu během války se Sovětským svazem, se stala symbolem síly a krásy. Ani McCurry a ani Gula nevěděli, že fotka neidentifikované mladé dívky bez úsměvu by se nakonec mohl stát tak slavným symbolem.

Asi po sedmnácti letech a po dlouhém hledání se Steve McCurry znovu potkal s Šarbat, tentokrát už v Afghánistánu. Na druhém snímku nese tvář Šarbat Guly známky utrpení. Její očí jsou bez života. Ona přežila, ale její oči přestaly zářit. Jsou vybledlé a vysílené, oheň, který na prvním snímku planul, téměř vyhořel. Ačkoliv její tvář stálé vyniká a oči jsou výrazné, ve svých dvaceti osmi letech vypadá staře a utrápeně.

Tyto dvě fotografie jsou dokonalou metaforou života. První symbolizuje sílu, odolnost a naději, druhý hořkou realitu. Jsou to vizuální reprezentace ukazující, že život bolí. Tyto obrazy dokonale popisují tragédii, která každodenně postihuje lidi žijící ve válkou zpustošených oblastech.