Podle aktuálních zpráv pronikli v sobotu kolem šesté hodiny večerní přes přistavené lešení v přestrojení za kominíky na střechu Nového královského paláce na Pražském hradě tři muži. Odstranili ze stožáru prezidentskou standardu a nahradili ji velkými rudými trenýrkami.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček charakterizoval performery jako vandaly vydávající se za umělce a jejich čin je podle něj zneuctěním státních symbolů a hradu českých králů, československých a českých prezidentů. Dokonce je přirovnával k nacistům.

Vypadá to, že hradnímu hodnocení události se podřídila i policie. Že byli aktéři záhy zadrženi, tomu se nelze divit, a předpokládám, že s tím počítali. Ochrana prezidentova sídla by byla velmi chabá, kdyby si nikdo nevšiml cizích osob na střeše.

Proslýchá se ovšem, že bude vůči členům diverzně-umělecké skupiny, jak si sami říkají, zahájeno trestní stíhání pro krádež a výtržnictví. A to už je podnět k úvaze, jak to se zneuctěním státního symbolu doopravdy je.

Dnešní doba je k symbolům značně skeptická, protože reflektujeme historickou zkušenost, jak byli pod znaky původně demokratického a emancipačního hnutí lidé pronásledováni a hubeni v jednom z nejhorších režimů, které dějiny přinesly. A rovněž víme, jak právě národní symboly ospravedlňovaly potlačování a dokonce eliminaci jiných národů a „zdobily“ například otřesnou nacistickou genocidu Židů.

Můžeme však z trochou pochybnosti uznat, že státní symboly, státní znak (v našem případě ve dvou verzích), státní vlajka a s nimi prezidentská standarta si zaslouží respekt a že je v pořádku, že je zákon chrání. Nikdo naštěstí nemusí těmto symbolům vzdávat poctu proti svému přesvědčení, ale můžeme očekávat, že tyto symboly nebudou spojovány s hanebnostmi.

A tady je nutno jasně sdělit, že došlo ke zneuctění prezidentské standarty. Připomeňme si, že je čtvercovitého tvaru, bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je stříbrný nápis Pravda vítězí na červené stuze podložené zlatými lipovými ratolestmi.

↗

Na Hradě včera zavlály rudé trenýrky. Zneuctili aktivisté ze Ztohoven skutečně prezidentskou stamdartu víc, než ji svým působením zneuctívá každý den Miloš Zeman? Repro DR

Devíza na prezidentské vlajce pochází z latinského dopisu Mistra Jana Husa Janovi z Rejštejna z roku 1413. Je tam řečeno: Super omnia vincit veritas (Nade vším vítězí pravda). Kostnický mučedník opakuje myšlenku v dopisu z roku 1415, kde pražské univerzitě z Kostnice píše: Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky. V rozšířené podobě Veritas Dei vincit (Pravda Páně vítězí) vidíme heslo na husitské korouhvi vyobrazené v kališnickém Jenském kodexu. V této podobě byla též na průčelí pražského Týnského chrámu, který byl katedrálou kališníků, do roku 1623, kdy už byla pravda Páně poražena.

Heslo na standartě můžeme propojit také s myšlenkovými kořeny první československé republiky, ke které se formálně hlásí i současný stát, aniž by ovšem Masarykův angažovaný humanismus bral opravdu vážně. Můžeme si vzpomenout na slavný výrok jemu připisovaný: Nebát se, nelhat a nekrást. Dělat politiku rozumnou a poctivou, mluvit národu vždy pravdu. Být čestným a řádným člověkem. Konat svědomitě své povinnosti ve svém povolání i v životě občanském.

Opravdovým zneuctěním zakládajících a nosných myšlenek československého a českého státu je jednání toho, jehož má dnes standarta připomínat. Je vztyčena tam, kde pobývá a umístěna na vozidle, ve kterém se veze. Lidé z iniciativy Ztohoven zcela jasně řekli, co pokládají za hanobení tohoto státního symbolu a chtěli jeho další hanobení přinejmenším zkomplikovat.

Náš současný prezident se proslavil několika nenávistnými výroky vůči islámu. Ponižujícím způsobem se vyjádřil o handicapovaných dětech. Pohrdání lze vyčíst z některých jeho výrocích na adresu žen. Martin Putna ironickým nápisem kritizoval ekonomického poradce ministra školství, jehož Český helsinský výbor označil za prokazatelně svázaného s českou ultrapravicí, otevřeně se hlásícího k ideám netolerance, xenofobie. Prezident Zeman ho za trest za statečný občanský postoj odmítl jmenovat profesorem. Chová se bezcitně vůči lidem dnes hledajícím bezpečí v Evropě. Je nekritický k současnému ruskému a čínskému impériu a dává přednost zájmům českých firem v těchto regionech před obranou občanských svobod a lidských práv.

Projevy Miloše Zemana začínají přesahovat prostor politických rozepří. Čím dále tím více se jeví jako znevažující občanské principy, k nimž se hlásí náš stát například v preambuli ústavy. V tomto dokumentu čteme slova, která nám po 23 letech od doby sepisování české ústavy znějí jako z pohádky. Říká se tam mimo jiné, že jsme jako občané odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií.

Jednání prezidenta může legálně a legitimně kdokoli považovat za hanobení státních symbolů, totiž jejich obsahu a smyslu. Může je považovat za znevažování myšlenek a hodnot, k nimž se jako stát hlásíme a vyjádřit to veřejně. Projev umělců ze spolku Ztohoven proto byl oprávněnou kritikou, nebo, jak to vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka, drsnou recesí. Ministr obrany Matěj Stropnický zase v nedělních Otázkách Václava Moravce mluvil v této souvislosti o projevu demokracie, nad nímž se může někdo pousmát.

Znevážením symbolů v tomto případě nikoli státních, bylo sobotní slavnostní otevření nové části Městského okruhu v Praze, totiž tunelového komplexu Blanka a navazujících komunikací. Vedle zvolených reprezentantů Prahy, primátorky Adriany Krnáčové a jejího náměstka zabývajícího se dopravou Petra Dolínka stříhal pásku pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka.

↗

Kardinál Dominik duka pomáhá slavnostně otevíra neslavný tunel. Je to vůbec role kardinála? Repro DR

Biskup je služebníkem církve, jeho posláním je dohlížet ve svěřené místní církvi na hlásání a liturgii. Má reprezentovat hodnoty evangelia, hodnoty integrálně humanistické, tedy také, jak ukazuje papež František, sociální. Dukova vyjádření k současným migrantům z postižených oblastí jsou vnějškově opatrnější než vyjádření jeho hradního souseda, jsou však stejně nepřijatelné. Nesnášenlivost obou reprezentantů, státního i církevního (tedy reprezentanta menšinové církve, která je ovšem mezi všemi ostatními většinou), k islámu je ostudná a svolává na Českou republiku oprávněné opovržení.

Asistovat u otevření předražené zakázky, kde evidentně šlo o bezostyšné kořistění veřejných zdrojů, je pro biskupa nanejvýš trapné. Byl tam, protože si namlouvá, že je také reprezentantem města či státu. Ale toto spojenectví trůnu a oltáře by mělo být dávno překonáno. Pražský arcibiskup bude skutečně reprezentovat, když jeho chování bude skromné, nenápadné, sociální. Pokud bude toužit především po tom, sekundovat držitelům ekonomické a politické moci při jejích pompézních parádách, je to zásadní selhání.

V demokracii by hybatelem událostí měla být občanská společnost, tedy to, čemu se tradičně říkalo lid. Ale když už potřebujeme vrcholné představitele, měli by být hodnověrní a lidští. Současní reprezentanti dvou složek veřejného prostoru, světské a duchovní jsou trapnými karikaturami toho, co od nich můžeme právem očekávat.