Jiří Ovčáček překračuje stín svého pána. V úterním prohlášení vyslovil svůj vlastní názor. A to přesto, že se na něj nikdo (z dobrého důvodu) neptal. Ve svém odsouzení petice vědců se v neinformovanosti a nacionálním zápalu téměř vyrovnal svému mistrovi. Petiční výzvu k solidaritě s uprchlíky označil za „prohlubování příkopů mezi elitou a společností“.

Není divu, že Zeman už přenechává všechno na svém mluvčím. Fungují totiž jako sehraný tandem. Vše pochopíme snadněji, pokud je budeme vnímat jako performery, kteří navazují na tradici komediálních dvojic. Jejich působení na Hradě vypadá jako svého druhu buddy movie, akční taškařice o parťácích, jejichž zdánlivá rozdílnost rozesmává na první pohled. Vrhají se do bláznivých eskapád, dělají starosti svým šéfům a kašlou na pravidla. Starý a mladý, neurvalý a kultivovaný, šéf a pomocník. Snadno by se mohli stát následovníky Buda Spencera a Terence Hilla. Spíš jde ale o bizarní pokračování Smrtonosné zbraně.