Jde snad o gumáky? Každopádně máme co do činění s politickou elitou, která se ráda veřejně koupe a vidí v tom příležitost přiblížit se dolním deseti milionům. A tak se fotí v nafukovacích bazéncích, na matracích a v podobně zdánlivě bizarních situacích. Navrch k tomu přihazuje adekvátní stylový slovník.

Průkopníkem je Zdeněk Škromach s jeho Hovory od bazénku, k němuž nerozlučně patří kafíčko a sluníčko. Bazénkový senátor by se rád stal bazénkovým prezidentem. Koneckonců, bazének neštěpí, nýbrž spojuje, a všichni jsou si v něm tak nějak — svými skoro holými zadnicemi — blíž.

Celá Česká republika je poměrně malý, ale pevný bazének. Početné národnostní menšiny jsme z něj vylili dávno: Němce, Maďary a Těšínské Poláky ještě pod hlavičkou Československa, další v řadě pak — dobrovolně — šli Slováci. Dnes se děsíme imigrantů z Afriky a arabského světa. O „zloděje“, „násilníky“ a „nadržené Černochy“ v našem bazénku nestojíme. S nimi by sluníčko zašlo a kafíčko zhořklo.