100. Slovem: sto. Kolik je Slunci let?
Lucia NajšlováSlovenský premiér řekl, že jeho země přijme sto syrských křesťanů. Co napsat? Že se Slovensko znemožnilo? To určitě. Ale není všem dnům konec, Slováci mají větší srdce, než jaké právě teď ukázali.
Slovenský premiér vyhlásil, že země přijme sto syrských křesťanů. Deník Hospodárske noviny citoval Roberta Fica: „Budeme si ich vyberať my v Taliansku, v Grécku. Tieto rodiny prídu na územie Slovenska a uvidíme, do akej miery tu budú chcieť zostať. Sto je číslo, čo sú ľudia, ktorých sme pripravení prijať na území Slovenska, to je náš príspevok do kvóty 40-tisíc ľudí, ktoré sa rozhodli štáty EÚ medzi seba rozdeliť."
Po měsících vyčerpávající diskuze, ve které dominoval strach, neporozumění, nedůvěra a hněv, zní informace o vyvolené stovce jako facka. Proč sto? Proč ne ateisty? Proč ne třeba muslimy, kteří stejně jako křesťané a ateisté hrůzy „Islámského státu“ znají lépe než kdokoli na Slovensku, a právě proto před ním utekli?
Nedávalo by smysl na Slovensko přivést pár muslimů, kteří by do vyhrocené debaty o islámu mohli přinést jiné pohledy a obohatit ji tak? Pardon, zapomínám, že mluvit o uprchlících jako o obohacení zní jako z jiné planety. Nejsme na to zvyklí a nebudeme to dělat. Tečka.
Počkejte. A budeme se těch křesťanů ptát, jestli také občas vrazí někdy svoji ženě jako „naši“ křesťané? Anebo násilí je nekřesťanské, a předstírače nechceme? To pak vidím na velké stěhování slovenských předstíračů víry. Která země je asi přijme? Že by třeba právě Islámský stát? Ten teď pořádá nábory. Tak šup, posílat sívíčka.
Dodejme, že zhruba ve stejné době Slovensko podepsalo memorandum s Rakouskem o dočasném ubytování pětistovky žadatelů o azyl. Zdůrazňuji dočasném — zakrátko půjdou jinam, ambici zvětšit svoji náruč jsme neprojevili.
Nejdou mi teď na jazyk moc slova o humanismu — už se o tom i na stránkách tohoto deníku popsalo moc smysluplného a hezkého. A zatímco si tady medíme, jinde se nám posmívají, že jsme sluníčkáři. (Dosud si nejsem jista významem tohoto slova, ale když vidím, kdo všechno si už toto označení vysloužil, začíná se mi líbit).
Snažím se porozumět lidem, kteří podporu uprchlíků vidí jako šílený nápad, kteří si myslí, že to děláme pro granty, anebo nás platí „Západ“, anebo kentaurové. Snažím se pochopit, jak přesně se stane, že si někdo začne myslet, že máme s naší zemí zlé úmysly, že ji chceme „islamizovat“ anebo rovnou zničit.
Proč by jim měl vykládat, že přijímání migrantů pro ně bude přínosem, když to zřejmě pravda nebude?
Slovensko má velký problém s romskou menšinou. Ta se po staletí nedokázala do většinové populace integrovat. Jaká je záruka, že se do ní integrují uprchlíci, kteří mají jinou kulturu, jiné náboženství, zvyky, výchovu? Kdo se zaručí, že ve druhé, či třetí generaci nebudou migranti stejným problémem, jako ve Francii?
"Jak zůstat silný, pokojný, trpělivý, když mluvíte s člověkem, který odmítá vše podstatné v co věříte?", ptá se autorka. A já odpovídám, že víra autorky nemá žádnou relevantní hodnotu, je to jen její víra. Na té se stavět nedá. Proti ní je pár praktických zkušeností s migranty celý svět.
Co je odporného na tom, že Slovensko má problém s Romy? Není to snad pravda? Chcete mě přesvědčit, že se Romové integrovali na Slovensku do většinové společnosti? Jaký je rozdíl mezi tím, že Slováci mají problém s Romy a Romové mají problém se Slováky?
Vždyť i u nás vláda vydává směrnice určené konkrétně pro pomoc Romům. Na základě čeho jiného by je vydávala, než toho, že máme s Romy problém? Jen tak, aby řeč nestála?
Já netvrdím, že problém s Romy vznikl jejich vinou. Vznikl vinou většinové společnosti, která nedokázala najít cestu k tomu, jak je integrovat. Současná řešení nic nepřinášejí. Nebo se mýlím? Může mi to někdo na základě statistických údajů vyvrátit?
Nedomnívám se, že by Rada Evropy dokázala najít řešení romského problému. Chodit Romům vykládat o tom, že jsou obětí křivd většinové společnosti není to, co by je dokázalo do ní integrovat.
Jsme tak paranoidní v případě Romů, až je to směšné. Nikde je nesmíme evidovat a přitom jim vytváříme speciální podmínky a programy. To znamená, že ani nevíme komu tyto podmínky a programy můžeme poskytovat. Kolika lidí se budou týkat.
Dostali jsme se do situace, kdy se lidé na veřejnosti bojí směrem k Romům, ať se chovají sebehůř, něco říci, ne-li se pokusit je slovně umravnit. Policisté se bojí zasáhnout i v případě, že Romové páchají méně závažnou trestnou činnost, ptotože jim hrozí, že se na ně okamžitě vrhnou nějací aktivisté a budou jejich jednání do detailu prozkoumávat. Pracovníci Úřadů práce a další státní úředníci přivírají oči, jen aby s Romy nepřišli do konfliktu, neboť by z toho mohly vzniknout velké nepříjemnosti.
Tohle ovšem je právě to, co Romům nejvíce škodí. Péče všech těch "neziskovek" a úřadů okolo nich je spolehlivě paralyzuje. Zatímco práce a nutnost si lecos vyřizovat by je povznesla,naučila je se orientovat, což by pomohlo integraci, tak tento servis je nutně degraduje. Čím méně se snaží, tím víc jim toho stát dá. A ještě se některým "aktivistům" zdá, že si toho Romové musí obstarat dost sami.
Děsí mě tito "aktivisté". Žijí si ve svých dogmatech a s realitou se neskutečně míjí.