Slovenský Denník N vznikl jako v zásadě velmi sympatický trucpodnik bývalých redaktorů deníku SME poté, co jej koupila finanční skupina Penta. Denník N o sobě na billboardech hlásá: Bez bulváru, bez oligarchov, bez kompromisov.

Aha, tak asi proto právě tento deník předevčírem vydal zprávu, že slovenský premiér Robert Fico má od začátku března na úřadu vlády novou kolegyni: mladou, pohlednou, silikonem v hrudníku vylepšenou Máriu Troškovou, která v minulosti nafotila pár aktů do reklamy a slovenského macho časopisu Brejk.

Marně hledám zprávy o nástupu všech ostatních zaměstnanců slovenského úřadu vlády do služby…

A proto se ptám, je snad lustrování státních zaměstnanců ihned po přijetí do práce nějaká novinka? Bude takto Denník N od nynějška zacházet s každým? Anebo tady jde už zase jen o to, že žena, která nafotila sexy fotky za peníze, nemá nadále nárok na plnohodnotnou existenci?

↗

Fotila například do reklamního kalendáře firmy, která vyrábí traktory. Foto nasetraktory.eu

Zpráva o Márii Troškové v Denníku N samozřejmě okamžitě vystřelila na první místo mezi nejčtenějšími texty, sklidila nejdelší diskuzi na Facebooku a také hromadu „lajků“. Rámuje se totiž „šokantní“ informací, že po boku premiéra se vozí nová žena. Lid má tudíž jasno: Premiér si zaměstnal svou milenku, vozí ji ve vládním Audi, „a to všetko za naše dane!“. Případně: Když je mladá a pěkná, nemůže být chytrá nebo schopná, to dá rozum.

Drahý vox populi, děkuji ti za „bezpředsudečné“ zacházení s jednotlivcem. Drahý Denníku N, tak tohleto je definice trapna a říkáš si o nařčení, že ti jde jen o pošpinění Roberta Fica, s nímž máš nevyřízené účty.

A ty stereotypy k tomu! Šmankote.

Mladá žena po boku vlivného muže je automaticky jeho milenka

Roman Pataj z Denníku N ve svém komentáři „kauzu“ Márie Troškové obhajuje tím, že nejbližší lidé z okolí mocných si jejich důvěru často získávají z jiných příčin, než je kvalita odvedené práce. Případně mají na jejich rozhodování nepřiměřený vliv: „Máme právo vedieť, kto sú jeho najbližší spolupracovníci, čo preň ho robia a prečo si vybral práve ich.“

Tak si to trochu rozeberme. Případy všelijakých šedých eminencí mocných známe z celého světa a víme, že někdy taková partnerství vedla k až tragikomickým závěrům. Nemusí nás samozřejmě hned napadnout Petr Nečas a Jana Nagyová (ale přiznejte, koho to nenapadlo).

Může to být třeba Mirek Topolánek a Marek Dalík. Lobbisté, vyslanci, kamarádi… Politika je zkrátka protkaná miliony všelijakých druhů vztahů a zájmů. Každý chce něco prosadit, něco získat, něco ovládnout, případně něco ukrást. Celý politický provoz je potřeba podrobovat drobnohledu a hledat v něm kauzality. Taková je práce novinářů.

Jenomže naznačování, které se v tuto chvíli neopírá o žádná vyřčená fakta, je za hranicí korektního zacházení s lidmi — připomíná to skoro vztah k Afroameričanům v segregované společnosti. „Je jiná, tak přece musí být závadná…“ Řešil by dnes Denník N se stejnou vervou, kdyby se po boku Roberta Fica objevil nový mladý a tlustý kolega?

Máme snad rovnou do novinářské práce zavést princip presumpce viny, a psát o všech automaticky cokoliv negativního nám vytane na mysl a cílit při tom na nejnižší lidské pudy?

Deník N tady zkrátka naznačuje jakýsi investigativní motiv, ale v první řadě jej aplikuje na ženu, o níž se píše jen tolik, že má menší zábrany v odkládání svršků před fotoaparátem. Ubohé? Velmi. Moralisté v tom prostě mají jasno — Mária Trošková je necudná holka, kterou zaměstnal premiér —, a tak jim předhoďme maso, aby pak mohli na Facebooku povýšenecky naznačovat: „Čím si asi tak získala jeho důvěru?“

Žena, která fotila pro pánský časopis, nemůže být inteligentní

V době, kdy pornografie patří k nejsledovanějšímu internetovému obsahu, kdy se na dovolené v Chorvatsku opaluje nahoře bez kdejaká „paní z horní dolní“ a kdy celý národ viděl v Blesku prsa Petry Buzkové, se stejně najde zástup lidí, kteří jistojistě ví, že žádná inteligentní a neprodejná holka by se nikdy nenechala fotit nahá do časáku nebo do reklamy na traktory.

Budoucnost kanceláří na úřadech vlády samozřejmě nepatří odhaleným ženským a mužským tělům. Samozřejmě, že některé role nejsou slučitelné. A samozřejmě, že naše zájmy a naše práce o nás leccos vypovídají.

To je všechno jasné, ale neznamená to, že by se tím svět stával jednodušším. Spíš naopak. O někom totiž může to, že pracuje v nevěstinci, říkat, že se stal obětí obchodu s bílým masem. A o někom zas může superúspěch v pozici generálního ředitele vypovídat, že má frivolní vztah k prodeji zbraní do oblastí válečných konfliktů.

Někteří lidé zkrátka dělají svou práci z přesvědčení, někteří z donucení, někteří pro zábavu, někteří pro nabrání zkušeností, někteří jako experiment a někteří prostě proto, že nenašli jiné východisko. Každý lidský příběh je unikát a my všichni, co takovým příběhům jen přihlížíme, bychom měli být velmi opatrní ve svých soudech.

Člověk, který se někdy dopustil prohřešku, nemá nárok na odpuštění

Když jsem byla malá, ukradla jsem svému bratranci hračku (teď si trochu vymýšlím, protože ty skutečné pikošky na sebe neprozradím). Byla to chyba, mrzí mě to, poučila jsem se, už to nikdy neudělám. Budete se mnou kamarádit?

I kdybychom přistoupili na hru, že nafotit za peníze akty je prohřešek, od kdy by zas mohl hříšník mezi normální „slušné lidi“? Po jaké době by tu svou hrůzu odčinil? A čím?

Snad každý z nás má nějaké ty šrámy na svědomí. Kam se tedy vytratilo pochopení pro šrámy ostatních kolem nás? Proč máme soudit Máriu Troškovou? Pokud jsou jediným důvodem, proč se její osobou vůbec zabývat, opravdu jen silikony a akty, pak mě jímá trapno.

Pokud ovšem spolu s Robertem Ficem chystá vlastizradu nebo alespoň nějaký ten tunel, pak by to měl Denník N honem rychle napsat, a vykašlat se při tom na úvahy, kolik jí je, čím byla a jak vypadá.

Je totiž něco úplně jiného, když na sebe tyto stereotypy aplikují nevybouření teenageři; sousedé, co už vedle sebe žijí příliš dlouho; lidé, kteří nemají kdoví jak hluboké aspirace (nesoudím!), nebo když podle nich měří deník, který si pěstuje kredit morálního arbitra a odvážné žurnalistiky, jež se dokázala postavit zvůli pofiderních oligarchů…

Ono totiž takové psaní může někomu velmi ublížit.

(Z českých deníků zprávu zatím převzal bulvár a Echo 24…)