Sociální síť jako vedlejší efekt

Životní cíle lidí se tedy evidentně různí. Stejně jako někdo může toužit, aby o své kariéře mohl mluvit na konferenci TEDx, nebo by chtěl napsat natolik inspirativní knihu, aby se jednou předávala z generace na generaci, já mám nyní o něco podivnější ambici: chci mít taky medailonek na White Media.

Chci být mezi všemi těmi antirasistickými intelektuály, kteří bojují za rovnoprávnost a demokracii, zakládají občanské iniciativy a pořádají debaty a konference, chci být mezi všemi těmi umělci a publicisty píšící články proti rasismu a diskriminaci a přednáší na univerzitách o svobodě a kultuře.

Chci, aby na stránky Anti-multikulti Watch vložili nějakou moji starou a ošklivou fotku z Facebooku s textem zhruba tohoto znění: „Hnusná imigrantka z Vietnamu, bojovnice za práva cikánů a dalších úchylů a asociálů, členka neomarxistického spolku Idealisté.cz, zamindrákovaná feministka a multikulturně-levičácká aktivistka. Své žvásty píše do Deníku Referendum.“

Ale nechápejte mě špatně! Nejde mi o nějakou zvrhlou představu slávy a uznání. Představuji si to trochu jako mezník v životě, který říká: „Ano, jsi prospěšná pro společnost. Dotkla ses něčí mysli, zanechala stopu.“ Je to něco jako předstupeň k projevu na TEDx a knize, která pohne světem. Zhmotnění mladistvého snu o nápravě společnosti.

O White Media se mluví především v souvislosti s tím, že porušuje české zákony a stránka by se proto měla zrušit. Ano, kromě té zábavné části s angažovanými „odpadlíky“ je ve skutečnosti tento web velmi znepokojivý a odsouzeníhodný. Podněcování nenávisti a strachu, lži a demagogie, hackerské útoky, zveřejňování osobních údajů a veřejná podpora vrahů — to vše je v rozporu s hned několika českými zákony.

Pokud se ovšem české policii podaří najít způsob, jak stáhnout web umístěný ve Spojených státech, pak já navrhuji, abychom si začali seznamy White Media zálohovat. Byla by škoda, aby ta jména upadla v zapomnění.

Na demonstraci konané 1. července jsem se v nesnesitelném vedru a se šibenicemi na obzoru od jednoho „hnusáka a úchyláka“ dozvěděla, že tento seznam, na kterém byl sám uvedený, několik let sloužil jako nejspolehlivější gay seznamka v Praze. Zaznamenaní jedinci toho mají mnoho společeného. Je mi až podivem, že doposud ještě nikdo nezorganizoval společný piknik.

Připomíná mi to příběh, který kdysi na jedné debatě vyprávěl Jiří Dienstbier. V době, kdy se teprve schylovalo k sametové revoluci, se kromě známějších demonstrací občas nezávisle na sobě objevily drobnější studentské protesty. Sám Jiří Dienstbier stál u zrodu alternativního studentského Hnutí Stuha. Tehdejším strážníkům jistě dělal pořádné vrásky.

Jednoho dne tak byli tito výtržníci odvedeni na policejní stanici v Bartolomějské ulici, aby byli hromadně vyšetřováni. Zde se ovšem setkali s dalšími potížisty. Jaké to muselo být překvapení — nejsou sami. I jiným lidem záleží na občanské svobodě a demokratizaci společnosti. A jak tam tak společně seděli, studenti a studentky z různých škol a fakult, vyměnili si kontakty. A po propuštění šli a společně svolali demonstraci na Albertově.

Díky neonacistickým správcům webu máme kontakty, demonstrací jsme zažili nesčetně, tak se pojďme jen tak sejít a seznámit se navzájem! Nebo můžeme počkat, až nás všechny seberou a odvedou na Bartolomějskou. To by bylo docela romantické a v atmosféře posledních událostí to nezní tolik nepravděpodobně. Stačí, když si nakreslíte na transparent třeba penis a půjdete se veřejně postavit výhrůžkám oběšení. Tak tedy - na brzké shledání!