Švédská ministryně zahraničí Margot Wallströmová prožila ve svém úřadu zvláštní situace. Švédsko jako první země Evropské unie uznalo Palestinu jako stát. Wallströmové se v důsledku toho mělo dostat čestného uznání tím, že měla vystoupit s projevem na zasedání Ligy arabských států. Jenže mezitím stihla zkritizovat Saúdskou Arábii za „středověké praktiky“, když nechala ztrestat bičováním jednoho liberálního blogera.

Důraz na lidská práva měl být podle ministryně důvodem, proč jí arabští státníci raději nepustili ke slovu. V následující diplomatické roztržce Švédsko stoplo vývoz zbraní do Saúdské Arábie a Saúdové odvolali ze Švédska svého velvyslance.

Wallströmová vykročila ze zajetých kolejí podpory jednoho nebo druhého světového bloku, které se tvoří kolem Palestiny jako takového symbolického středu světa. Izrael je podporován Západem, hlavně Spojenými státy, Palestina má podporu arabských států a vůbec odpůrců USA. Zastánce Izraele vnímá tento stát jako ostrov demokracie obklopený nepřáteli, něco na způsob meziválečného Československa. Palestince, potažmo všechny Araby nebo muslimy pak jako teroristy. Zastánce Palestinců vidí okupovaná území, izraelské zločiny a americkou rozpínavost.

Wallströmová si zvolila třetí cestu, ohlížet se na lidská práva stylem padni komu padni. Není to styl, který se přimkne k jednomu myšlenkovému bloku, hledá jeho klady a ignoruje nebo snižuje zápory. Zkusme zacílit takový postoj na islám jako takový.

Islám a tzv. Islámský stát

Islámský stát poskytl svou praxí vydatnou munici všem odpůrcům islámu. Vidí v něm extrakt, pravou tvář islámu, pokud si muslimové někde konečně mohou zřídit svět podle svých představ. Že to je hodně jednoduchý obrázek, o tom vypovídá fakt, že naprostou většinu obětí těchto islamistů tvoří zase muslimové.

Zastánci islámu hledají v útocích na muslimy rasismus nebo alespoň xenofobii a tvrdí, že islamistické útoky jsou excesy v jinak mírumilovném náboženství. Nelze ale přehlédnout malou míru demokracie ve většině islámských států, stejně jako menší míru lidských práv, kde je podřazené postavení ženy hlavním symbolem.