Český návrat k totalitarismu
Petr UhlPolicie se musí řídit zásadou přiměřenosti. Nemá kupříkladu volat k výslechu každého, na koho někdo podal trestní oznámení. Oznamovatel se totiž často snaží jen někomu znepříjemnit život.
Nejsa uživatelem Facebooku, dozvěděl jsem se o policejním výslechu svého syna Michala Uhla až z Britských listů, které jeho zprávu z Facebooku zveřejnily. Nejprve v angličtině a pak i v češtině Spolu s fotografií z pražského hlavního nádraží, na níž jsou uprchlíci a jim pomáhající dobrovolníci iniciativy Hlavák, včetně mého syna, publikoval tuto informaci na Hlídacím psu Robert Malecký. Policie chce, aby jí Michal Uhl podal podle zákona o Policii ČR vysvětlení k trestnímu oznámení, podle jehož pisatele se dopustil nějakého trestného činu tím, že u sebe v bytě nechal přespat uprchlíky.
S nějakými uprchlíky jsem se také setkal, najednou se objevila spousta chartistů a jejich dnes už dospělých potomků, kteří běžencům pomáhají. Ti „moji“ uprchlíci byli z Pákistánu. Říkali, že se do Evropy vydali za prací, na represálie ve své zemi si nestěžovali, tedy zjevně „ekonomičtí migranti“, i když tato odlišování nemám moc rád. Nějak pronikli přes Orbánovu železnou oponu z žiletkového drátu, největší tu ostudu dnešní EU, a protože je pak Maďaři odmítli registrovat, stali se v ČR „ilegálními“ migranty. Tak to aspoň vidí český ministr vnitra Milan Chovanec. Můj syn se v očích oznamovatele „trestného činu“ zřejmě provinil xenofilií, tak to aspoň sám Michal Uhl hodnotí.
Tak co si jiného má běžný občan myslet, než že nechtějí anebo nemohou. Jakou váhu ovšem takový premiér ministr a lidsko-právní ministr mohou mít, že?
Jiří Vyleťal