V posledních týdnech se vzedmula solidarita mezi mnoha občany České republiky. Rozhodli se pomoci uprchlíkům, kteří zemí projížděli dále na Západ. I já jsem se přidala a po nějakou dobu jezdila na hlavní nádraží do Prahy pomáhat osobně, občas jsem vypomáhala i online s jednoduchými překlady do arabštiny.

V médiích se nás objevilo několik — krom organizátorky Moniky Horákové to byli Anežka Polášková, která poskytla rozhovor pro rádio a zároveň spolu se mnou a s Damiánem Holečkem napsala reportáž o dění na nádraží, nebo Michal Uhl. Před televizními kamerami a rozhlasovými a tiskovými diktafony stanulo více lidí, které jsem ne vždy stihla osobně poznat. Dá se tedy říct, že naší pomoci byla věnována dostatečná mediální pozornost.

Ačkoliv už jsem zabydlená v Olomouci, kde pokračuji ve vysokoškolském studiu, ve facebookových skupinách organizujících pomoc uprchlíkům v Praze jsem zůstala. Jsem ráda, že pomoc běží dál. Zároveň si ale uvědomuji, že dlouhodobě je taková organizace neudržitelná.