Psaní o fotbale mi jde ztěžka. Snad ještě hůř než jeho hraní. Ze zákrut mozku se totiž okamžitě vyplíží klišovité sportovní metafory a je skoro nemožné zahrát je do autu. Výjimečné setkání, které se mi poštěstilo, si ovšem zasluhuje pozornost. Navíc disponuji patřičným vzděláním pro psaní takových textů — jako jeden z mála jsem absolvoval rok na základní fotbalové škole, na níž domácí úkoly spočívaly například ve sledování pražského derby.

Ve čtvrtek 5. listopadu přijel do Prahy německý klub Schalke 04. Kromě svých fanoušků přivezl i třicet krabic s humanitární pomocí pro uprchlíky. Když jsem se vypotácel z přednášky o právní tradici Židů, migrujícího národa par excellence, na několik skupinek fotbalových fandů v bělomodrých barvách Schalke jsem narazil.

Kopat za uprchlíky, ne do nich

„Vaši fotbalisté přivezli krabice s pomocí pro běžence. Co si o tom myslíte?“ vybalil jsem u jednoho z obchůdků na rodinu zkoumající matrjošky se Zinédinem Zidanem. „Podle mě je to dobrej nápad,“ zahučel podsaditý chlapík. „Není to jenom pro uprchlíky, ale pro všechny lidi v nouzi a pro chudé,“ řekla matka tlačící svého synka na kolečkovém křesle. „My si přece ani neumíme představit, v jaké situaci se ti lidé ocitli.“