Koronavirová krize se zvolna z Evropy šíří všemi směry, mimo jiné na jih. Mělo by nám to připomenout, že ačkoliv se mohou Evropané snažit ve svých hranicích opevnit, jejich bezpečnost — a nyní už nejen ekonomická či vojenská, ale nově také zdravotní — je úzce provázána s okolním světem. Mimo jiné i s velmi blízkým regionem Magrebu — tvořeným zeměmi severní Afriky od Maroka po Egypt.

Severoafrické země začaly poprvé oficiálně potvrzovat nákazu koronavirem počátkem března. Například v případě Alžírska to bylo vzhledem k jeho blízkým kontaktům s Čínou relativně pozdě. Lze se oprávněně domnívat, že zpoždění bylo dáno spíše nedostatečnou testovací kapacitou a ignorováním problému nežli absencí nemoci.

Oba faktory — nízký počet testů a ignorování problému — se v nějaké podobě promítají i do situace v dalších severoafrických zemích. To bezesporu bude mít značný dopad na reálný boj s nemocí zde.