Ramadán 2020: drobné radosti, hluboké obavy

Lenka Hrabalová

Letošní ramadán je jedinečný tak jako všechny svátky po celém světě postiženém pandemií koronaviru. Drobné radosti z času doma, kde je snazší se postit, a klidu na rozjímaní kalí hluboké existenční obavy.

Ramadán, posvátný postní měsíc pro všechny muslimy, je časem modliteb, rozjímání a setkávání se s rodinou a přáteli, nejen u velkolepých večeří. Na letošní rok jeho začátek připadá na 24. dubna a do paměti téměř dvou miliard věřících se bezpochyby zapíše výrazněji než v letech jiných. Koronavirová omezení zastavila život a společnost i na Blízkém východě a v mnoha zemích panuje zákaz vycházení či meziměstského cestování.

Ačkoliv řada konzervativních muslimů věří, že virus je odplatou za špatný životní styl či trestem pro nevěřící, epidemie nevybíravě zasáhla všechny země regionu. Mešity v mnoha zemích jsou zavřené a zejí prázdnotou i v době pátečních modliteb a svaté hroby, které jsou v době krizí hojně navštěvovány, jsou nepřístupné i přes výtky mnoha duchovních. Uzavření náboženských míst je tvrdou ránou pro mnoho lidí a komunit, ve kterých je víra hluboce zakořeněná.

Právě setkávání se v mešitách a svatých místech je nedílnou součástí ramadánového života, jehož dny se proplétají dlouhé modlitby v plných svatostáncích. V letošním roce budou společné modlitby nahrazeny vysíláním v rádiích, televizích či megafonech. Některé vlády vydávají seznamy povolených a zakázaných ramadánových rituálů. Sváteční nálada, která vždy prostupuje městy i venkovem před začátkem velkého svátku, je pryč.

Epidemie se pojí s nedůvěrou ke zkorumpovaným vládám, strachem ze stigmatizace (jak se má během epidemie chovat dobrý věřící?), existenčními problémy. Lidé sledují neschopnost mnoha států pomoci svým obyvatelům, čelí ztrátě pracovních míst a zavřené infrastruktuře. Pro mnoho z nich je novinkou reálný strach z hladu.

Krize má i svá drobná pozitiva, alespoň jak jsem se doslechla od mnoha věřících. Dodržování dlouhého půstu bude bezpochyby méně náročné při sezení doma než při docházení do práce a určitě zbyde i víc času na duchovní záležitosti.

Mnohé lidi také potěšilo, že jejich vlády se snaží je doma zabavit. Aby Egypťané neměli chutě vycházet ven, egyptská filmová studia s podporou režimu vydávají extra zesílenou porci oblíbených ramadánových telenovel a pořadů. Na jejich pokračující produkci si prý si dupl sám prezident. Inu, drobné radosti.

Krize ale také přiložila silný důraz na další důležitý prvek ramadánu, který má dnes obzvláštní význam: charita a pomoc. Právě tu nabízí řada států, organizací či náboženských institucí těm, kteří jsou nakaženi nebo se dostali do problémů. Lidé si odpouštějí dluhy i nájmy, dobrovolníci se angažují v pomoci a státy spouštějí potravinovou pomoc.

Navzdory uvedeným snahám, muslimský svět bude koronavirovou epidemií po duchovní a náboženské stránce zasažen ve velké míře. Saúdská Arábie patrně přistoupí k zákazu velké poutě do Mekky, které se v roce 2019 účastnilo téměř dva a půl milionu lidí. Mnohaletý sen statisíců lidí, navštívit Mekku během poutě, se za několik týdnů asi rozplyne.

Přese všechno nedobré, co letošní rok přinesl a přinese, je ramadán možná tím, co zrovna teď lidé potřebují k nalezení klidu. Je totiž hlavně časem, který má posílit lidskou víru. Hromadné modlitby nahradí tiché meditace a klidné rozjímání a díky moderním technologiím se rodiny setkají alespoň ve virtuálním světě a nahradí tím rituály, na které jsou po generace zvyklé.

Ramadán zůstane posvátný měsíc i letos, a to i přesto, že se z rušných ulic ozdobených lampiony přenese do úzkých rodinných kruhů. A přesto, že se nad ním v tomto roce bude vznášet mrak obav z budoucnosti.