Během několika posledních měsíců se náš svět zásadně proměnil — hlavním tématem takřka všech států na světě se stala ochrana občanů před epidemií viru Covid-19. Nucený společenský odstup, izolace a karanténa zasahují do všech oblastí života — a také do života náboženského. Zvlášť výrazně se to začíná projevovat v současné chvíli, kdy nastávají velké svátky všech tzv. abrahámovských náboženství — židovství, křesťanství a islámu.

Ve středu 8. dubna slavili Židé na celém světě Pesach, připomínku vyvedení z Egypta, o dva dny později si západní křesťané připomněli Velký pátek, připomínající Kristovo ukřižování, a za další dva dny budou slavit velikonoční neděli vzkříšení. O týden později, v neděli 19. dubna, oslaví Velikonoce pravoslavní křesťané, kteří se řídí juliánským kalendářem. Čtyři dny nato, večer 23. dubna, začíná nejspíše muslimský ramadán — přesný začátek bývá dán pozorováním měsíce.

Všechny uvedené svátky jsou tradičně spojovány se shromažďováním velkého množství věřících. I ti, kdo svou víru praktikují spíše vnitřně, se jednou či dvakrát za rok vydají do kostela, mešity či synagogy. Letos však všechny Boží stánky budou liduprázdné.

Celosvětová situace se v malém odráží také na situaci u nás. Jak bude vypadat oslava Velikonoc v době, kdy je zákaz shromažďování?

Situaci pozoruji zevnitř jako farář evangelické církve. Na nemožnost se shromažďovat k bohoslužbám zareagovaly církve rychle — akceptovaly nařízení státu a společná shromažďování nahrazují jinými formami kontaktu — od tak tradičních, jako je psaní dopisů, přes telefonování a mailovou korespondenci, až po přenosy bohoslužeb, které kromě již obvyklých, televizních a rozhlasových, mají podobu videopřenosů a on-line konferencí. Například v Berouně je počet návštěvníků virtuálních bohoslužeb i účastníků biblických hodin překvapivě vyšší, než byl předtím, v době předkoronavirového svobodného shromažďování.