Pouhou hodinu před očekávaným celostátním lockdownem byly ulice Tel Avivu stále plné a v části Florentin na vyhlášeném tržišti Levinsky to vypadalo, jako by se nic nedělo. Lidé posedávali v kavárnách, čekali ve frontách před svými oblíbenými obchody a nakupovali vše potřebné na oslavu nového roku, svátku Roš ha-šana.

Už několik měsíců se Izrael potýká s nejrychleji rostoucím počtem nakažených covidem-19. Bezprostředně před lockdownem tak čísla dosahovala až k šesti tisícům denně. Na alespoň částečnou obhajobu je však třeba říci, že počet testů se téměř každý den blížil šedesáti tisícům, což je několikrát více než v České republice, která má téměř stejný počet obyvatel. U nás se testy blíží dvaceti tisícům, z čehož vyplývá, že se podíl pozitivních testů v obou státech pohybuje kolem deseti procent.

Izraelská vláda se proto rozhodla přikročit k celostátnímu lockdownu, a to záměrně během jednoho z nejdůležitějších svátků v roce, Roš ha-šana. Obává se totiž toho, co by v současné situaci mohlo přinést zvýšené navštěvování a shlukování, které ke svátku neodmyslitelně patří.

Tomuto kroku předcházelo lokální uzavírání nejpostiženějších zón, což jsou především ultraortodoxní komunity a arabská města, která byla během první vlny koronaviru vinou Izraele velice málo protestovaná. Symbolem první vlny epidemie se pak stalo uzavření ortodoxní komunity Bnei Brak, které nejspíše odstartovalo určitou nevraživost mezi věřícími a sekulárními Izraelci.

Na jedné lodi?

Izrael je prvním státem na světě, který se v tomto roce uchýlil již k druhému lockdownu. Mezi lidmi to vyvolalo rozporuplné reakce. Mnoho předních izraelských lékařů a dalších osobností například volalo po jeho zrušení, s tím, že cena bude příliš vysoká a že jde pouze o dočasné řešení. Stát proto k zajištění dodržování přísných pravidel povolal sedm tisíc policistů, což odpovídá i tomu, že samotná vláda nevěří, že by lidé byli ochotni nařízení respektovat.

I přesto, že čísla jsou z pohledu státu poměrně alarmující, se tedy nezdá, že by lidé byli se samotným lockdownem ztotožněni. Ba co víc, že by vůbec chápali, co mohou a nemohou, a že by například lidé v relativně málo zasaženém Tel Avivu souhlasili s tím, že budou akceptovat stejná opatření jako postiženější Jeruzalém nebo jiná města.

„Nemyslím si, že by lockdown něco vyřešil. Nesmíme navíc zapomínat, že nenastal kvůli Tel Avivu. Jak s ním pak máme být ztotožnění? Celostátní lockdown se zavádí kvůli komunitám, které jsou nejvíce postižené a které se navíc moc nestarají o jakákoli dlouhodobě udržitelná opatření. Myslím, že lidé už nemají rezervy na solidaritu se všemi. Nehledě na to, že celý tento druhý lockdown je z pohledu společnosti velice ponižující,“ říká Avi žijící v Tel Avivu.

Napětí

V posledních měsících se Izrael potýkal s politickou krizí. Během ní se každý týden v Tel Avivu a v Jeruzalémě před domem premiéra Netanjahua odehrávaly demonstrace za jeho odstoupení kvůli obvinění z korupce a nezvládnutí koronavirové krize. Jeho preference stejně jako důvěra občanů ve vládu opravdu výrazně poklesly, což sice neznamená, že by Netanjahu reálně uvažoval o odstoupení, ale jde o jasný důkaz nespokojenosti. Už během prvního dne lockdownu se na pláži v Tel Avivu odehrála demonstrace. Protestující se během ní vyjadřovali odmítavě jak k plošnému lockdownu, tak k samotné vládě. Pláž přitom nebyla zvolená náhodou. Ačkoli se neprokázalo, že navštěvování pláží významně přispívá k šíření covidu, vstup na ně byl zakázán. Do synagog se však může i nadále a bez omezení.

Složitá debata kolem lockdownu ovšem nevypovídá pouze o selhávání vlády, ale také o celospolečenském napětí mezi ortodoxní a nacionalistickou náboženskou komunitou a „těmi ostatními“. Tyto tenze se samozřejmě objevují už delší dobu, koronavirová krize je ale ještě víc prohlubuje a ukazuje, jak je izraelská společnost stratifikovaná a že je pouze málo oblastí, kde by se jednotlivé komunity mísily.

„Se samotným lockdownem souhlasím, nesouhlasím ale s tím, že jsou izolované pouze jednotlivé komunity. Rozdělení podle komunit vede jen k prohlubování rasismu v už tak rasistické společnosti. Například v mojí čtvrti v Jeruzalémě bylo v synagoze najednou asi sto lidí, což by se dít nemělo. Nesouhlasím ale ani se stížnostmi z Tel Avivu. Navíc se podívejte na demonstrace, které se v Tel Avivu dějí. Ukazování prstem na ty druhé je prostě špatné a vede to pouze k prohlubováni nenávisti mezi jednotlivými komunitami,“ říká Tsilli z Jeruzaléma.

Každá z výrazných komunit má, zdá se, svoje metody, jak se vyhýbat nařízením daným vládou. Ortodoxní a národně náboženská komunita vytrvale chodí do synagog ve velkých počtech. V minulých dnech jsme byli svědky i toho, že velký počet poutníků „uvízl“ mezi Ukrajinou a Běloruskem. Každý rok na Roš ha-šana tisíce židů podniká pouť na Ukrajinu do města Umaň k hrobu rabína Nachmana. Tento rok Ukrajina ale již na konci srpna oznámila uzavření hranic až do konce září. Pro mnohé zbytečně.

Co je pro jedny zásadní, se tak pro jinou část společnosti stává velice nepochopitelným. A v tak vypjaté situaci, kterou nejistota během koronavirové krize působí, pak lidé začínají ztrácet trpělivost „s těmi druhými“ a jejich potřebami.

K šíření viru napomáhají i balfourovské demonstrace proti vládě, a především za odstoupení premiéra Netanjahua. První demonstrace v Jeruzalémě během druhého lockdownu proběhla hned včera. Účastnilo se jí několik tisíc lidí a jedenáct jich bylo také zatčeno. Účastníci mimo jiné tvrdí, že lockdown je politickým opatřením, které nepomůže překonání koronavirové krize, ale pouze odvede pozornost od premiérova soudu, který začal v Jeruzalémě v květnu tohoto roku a poslední předběžné slyšení je zatím naplánované na začátek prosince.

Posledním ikonickým porušením pravidel jsou také arabské svatby, kterých se tradičně účastní stovky svatebčanů.

Počet nakažených během prvních dnů lockdownu klesl asi na polovinu, na polovinu však klesl i počet provedených testů. Na efekt současných opatření, která mají trvat až do jedenáctého října, si proto vláda bude muset ještě chvíli počkat. Nicméně už teď je zřejmé, že izraelská společnost více než kdy dříve čelí schizmatu. Lidé jsou unavení, statisíce jich přišli o práci a obviňovat jeden druhého je nyní daleko jednodušší než kdy dříve.