Hlavní obětí pandemie koronaviru v Africe je její demokracie
Iva SojkováNení pravda, že Africe se covid-19 vyhnul. Většina afrických zemí k němu jen okamžitě zaujala efektivní postoj. Za pozornost však stojí to, že pandemie se v mnohých částech regionu stala hybatelem strategií k posílení autoritářských režimů.
Podíváme-li se na koronavirovou mapu světa, vychází z ní jeden region překvapivě dobře. Až nečekaně dobře. U Afriky se od počátku pandemie předpokládalo, že bude dějištěm naprosté katastrofy, co se ztrát na životech týče. Tento scénář se však nepotvrzuje. Kontinent pandemii z mnoha důvodů zvládá, byť i zde se úspěchy vyvíjely v čase a liší se dle regionu. A ač Afrika ještě vyhráno rozhodně nemá, jisté už je, že zvládnutí pandemie si v některých státech vyžádalo jednu velkou oběť — ztrátu demokratických výdobytků.
Katastrofický scénář, který se v Africe na počátku pandemie očekával se v řadě států nenaplnil, a to z celé řady důvodů. V mnoha ohledech se celá řada afrických států mohla opřít o cennou zkušenost s předešlými a často závažnějšími epidemiemi. S tím souvisela nejen již existující infrastruktura, která je v podobných situacích rychle responsivní, ale i samotný přístup obyvatel, pro které pandemie a opatření, která byla přijata k jejímu zvládnutí, nebyla tak šokující realitou jako pro nezkušené Evropany.
Ve druhé řadě je nutné brát v potaz demografická a geografická specifika, jimiž jsou populace s věkovým průměrem dvacet let a horké počasí v kombinaci například s převažujícím zemědělstvím, a tedy obyvatelstvem pracujícím především venku, nebo třeba s minimálním podílem obézních Afričanů. Řada komentátorů nízká čísla vysvětluje také nedostatečným testováním. Takový argument však lze aplikovat jen na některé státy v regionu. Země jako jsou Jihoafrická republika, Ghana, Maroko, Etiopie nebo Keňa a Rwanda například testují hodně.
Dále je nutné připočíst, že spousta afrických vlád v zemích zavedla mimořádně přísné lockdowny, které se co do tvrdosti s opatřeními přijatými v České republice rozhodně nedají srovnat. Řada afrických vlád nebrala situaci na lehkou váhu i kvůli tomu, že si jsou dobře vědomy skutečně velké slabosti svých zdravotnických kapacit.
Afrika navíc mohla čerpat z výhody, že se zde první případy nákazy vyskytly se zpožděním. První případ v Zambii se například objevil v polovině března, kdy jsem v zemi pobývala. Nikdo tehdy nemoc nezlehčoval, už tehdy totiž bylo možné pozorovat, jak se pomalu hroutí některé zdravotnické systémy v Evropě. Na druhou stranu zde současně nikdo příliš nepanikařil, protože stát pravidelně čelí opravdu závažným chorobám.
Samotná Zambie si tak přísným lockdownem jako její sousedé nikdy neprošla. Důvod byl jednoduchý — už před pandemií procházela mimořádně těžkou ekonomickou krizí, a vláda si proto tak přísné opatření nemohla dovolit. To však neznamená, že by koronavirus podcenila, naopak, v porovnání s celou řadou evropských států v čele s Českou republikou se zambijská vláda dokázala chovat zodpovědně.