Když ministr vnitra Vít Rakušan navštívil během své cesty do Afriky tři státy, zařadil mezi ně i největšího rozvojového miláčka kontinentu, Rwandu. Stát, který má excelentní PR zúročující tragickou minulost a domnělé efektivní vládnutí, je současně jedním z nejbrutálnějších režimů v Africe i jedním z největších agresorů v regionu, kde má desetiletí potřebu destabilizovat své sousedy a drancovat nerostné bohatství.

Česká vláda chce s diktaturou ve Rwandě spolupracovat i v citlivých oblastech kyberbezpečnosti a migrace. Tedy oblastech, které mohou přispět k dalším perzekucím opozice ve Rwandě i mimo její hranice a dál podrývat bezpečnost v regionu.

Současný režim Rwandské vlastenecké fronty (RPF) se etabloval po genocidě Tutsiů a umírněných Hutuů v roce 1994. Samotná role Paula Kagameho a vojáků RPF během této genocidy i druhé genocidy, která následovala v průběhu dalších let, je dlouhodobě raději přehlíženou kapitolou v dějinách státu.

Český ministr omámený falešným PR

Současný režim s využitím naprosto excelentní PR dokázal využít auru oběti tragédie z roku 1994 a omlouvá skrze ni svoji současnou mimořádně brutální tvář. Na venek vyvolává dojem úspěšného efektivního vládnutí a skvělého ekonomického růstu, který je ovšem postaven na statistikách vyrobených vládou v Kigali. Zemi přidává na vnějším lesku i upravené hlavní město, které se zbavilo žebráků, prostitutek a dětí ulice tím, že je nelegálně odsunulo do detenčních center.

A pak je tu samozřejmě oslnivá genderová rovnost, za kterou je Rwanda dlouhodobě vychvalována. Mít rovné zastoupení žen v parlamentu je báječná věc, ale jen v případě, že v něm je zároveň zastoupena opozice a není to jen budova pro okrasu, která nemá jakoukoli jinou funkci než přitakávat Kagameho politikám.

Je absurdní a pokrytecké, když se česká vláda zaštiťuje hodnotami Václava Havla a zároveň vyhledává spolupráci se státem, který je na chvostu v seznamu zemí v oblasti politických a občanských práv. Mimořádně znepokojující ovšem na tom všem je, že se Ministerstvo vnitra chlubí spoluprací dokonce v tak citlivých otázkách, jako jsou kyberbezpečnost a civilní ochrana v kooperaci s Policií ČR.

To, jaké má Rwanda kapacity v oblasti kybernetiky a k čemu je používá, není rozhodně žádným tajemstvím. Existuje celá řada studií monitorujících využívání těchto nástrojů k potlačování opozice ať již doma, tak i v zahraničí. Jednu takovou souhrnnou studii v roce 2021 publikovala organizace Freedom House, která jasně ukazuje excelentní schopnosti Kagameho režimu sledovat své oponenty i za hranicemi státu, likvidovat je nebo „alespoň“ unášet a věznit.

Ostatně to, jak nedemokratické státy obecně, a specificky ty africké, využívají digitální represe k potlačování opozičních hlasů, je už velmi dobře popsáno. Není tak složité představit si, jak s takovou spoluprací může naložit diktatura ve Rwandě, a proto neexistuje žádná omluva dokonce ani pro jakékoli úvahy o kooperaci tohoto typu.

Vít Rakušan píše na svém twitterovém účtu pod fotografií s diktátorem Kagamem, že s rwandským tyranem nalezl shodu o budoucí spolupráci v oblasti prevence nelegální migrace. Schopnost najít jakoukoli shodu v otázce migrace s režimem opakovaně podporujícím v sousední Demokratické republice Kongo rebelskou skupinu M23, která vraždí obyvatelstvo, drancuje nerosty a vyvolává migrační krizi, je buď výsledkem absolutní neznalosti reálií regionu, nebo naprostého morálního selhání.

Rwanda a Bělorusko: každé zemi jiným metrem?

S ohledem na mimořádně brutální tvář režimu se pak nabízí otázka, proč česká vláda jasně odsuzuje například pronásledování občanské a politické opozice v Bělorusku, ale současně ve Rwandě aktivně posiluje stranu tyrana? Bělorusko na tom totiž co do kvality občanských svobod rozhodně není hůře než Rwanda.

Jak ukazují data organizace Varieties of Democracy, Rwanda je na tom dlouhodobě hůř nejen v porovnání s Běloruskem, ale i Ruskem. Tyto dva státy „dohnaly“ Kagameho režim teprve až v posledních letech, jak je vidět na grafu níže. Že by z pohledu Ministerstva vnitra i Ministerstva zahraničních věcí ČR rwandskou opozici represe nebolely tolik, jako opozici ve východoevropských státech?

Ještě během své návštěvy Afriky se Rakušan nezapomněl pochlubit, jak si skvěle vede Česká republika v oblasti svobody médií, neboť se podle žebříčku Reportérů bez hranic posunula z 20. pozice v roce 2022 na současné 14. místo. Rwanda v tomtéž žebříčku obsadila „skvělou“ 131. pozici. Opoziční média v zemi v podstatě neexistují a v lednu 2023 zde za podivných okolností zemřel další novinář, John Williams Ntwalim. Ale buďme optimisté, i zde nastal posun vzhůru oproti loňsku o krásných pět míst!

Den po návštěvě Rwandy, 6. května, stihl Vít Rakušan vyjádřit svůj smutek nad úmrtím české disidentky, novinářky a publicistky Petrušky Šustrové, která se dle jeho slov „nebála“. Nevyhnutelně u toho člověka napadá, co by říkala na to, jak se český ministr vnitra „nebojí“ tři dekády po revoluci podporovat brutální režim v zahraničí a podávat si ruku s Putinem Afriky, s člověkem, který dává pokyny sledovat, věznit a vraždit podobně odvážné lidi, jako byla právě ona.

Nicméně neklesejme na mysli, Rakušan si vždy může vylepšit reputaci tak zásadním lidskoprávním krokem, jako je obléknutí trička s obrázkem Václava Havla, a vše bude zas tak, jak má být.