Naplnilo se to, před čím mnozí varovali: řada států s autoritářskými tendencemi využila pandemii koronaviru k posílení represí. Mezi nimi také Zimbabwe, v němž se dlouhodobě drží u moci strana ZANU-PF, a kde poslední měsíce narůstá brutalita vůči představitelům opozice.

Zimbabwe nikdy nebylo demokratickou zemí a s represivními vládami se potýká od své nezávislosti. Naděje, že se tato nestabilitou dlouhodobě decimovaná země může vydat politicky liberálnější cestou pod novým prezidentem Emmersonem Mnangawou, který při převratu v roce 2017 po takřka čtyřiceti letech vystřídal v čele státu diktátora Roberta Mugabeho, se během současné pandemie ukázaly být falešné a ztracené.

Pod vládou současného prezidenta se Zimbabwe dočkalo ještě většího hospodářského propadu a represí, které v posledních měsících nebývale akcelerují. Mnangagwa tak dnes vládne ještě tvrději než jeho předchůdce. 

Lichost nadějí, že se zimbabwský režim demokratizuje, se odhalila již vzápětí po převratu — jak během voleb v červenci 2018, jejichž výsledky byly vzhledem k řadě nesrovnalostí pochybné, tak v postupně sílících brutálních opatřeních proti protestujícímu a stávkujícímu obyvatelstvu. Ta si pod novou vládou vyžádala desítky životů, stovky zraněných a tisíce zatčených.