Covid se vrací a vláda komunikuje hůř než dřív. Pomůžeme si opět sami?
Michal BergŘeči čelních politiků o úspěchu české strategie v boji s novým koronavirem jsou naprosto neadekvátní realitě. Lidé brojí proti nařízení povinných roušek od prvního září. Špatná komunikace vlády celou situaci jen zhoršuje.
Oznámení vlády nosit povinně od 1. září roušky spustilo lavinu kritických komentářů. Do jednoho potvrzují, že Babišovi, Vojtěchovi a spol. naprosto chybí schopnost komunikovat. Tedy ani ne tak schopnost zavést rozumná opatření — v tom tápe celá Evropa —, ale srozumitelně vysvětlit, proč a na základě čeho se dané opatření přijímá a čemu má pomoci.
Ukazuje se, že tato neschopnost bude mít dlouhodobé a devastující dopady. Možná ještě horší než virus samotný.
Když 5. června premiér Babiš na tiskové konferenci sebevědomě tvrdil, že žádná plošná opatření již nepřijdou, ukázal tím naprostou absenci pokory vůči situaci, kterou má ze své pozice řešit. Namísto toho, aby opatrně uklidňoval obyvatele, že sice jsme z nejhoršího venku, ale že ani ty nejlepší mozky na světě nevědí, co nás s virem ještě čeká. Plácnul něco, co ani při nejlepší vůli nemohl zaručit.
Když mnohokrát sliboval, že všechno vyřeší chytrá karanténa, chlubil se něčím, co nebyla pravda. Naši chytrou karanténu měli údajně chtít i v zahraničí, ve skutečnosti se ovšem žádná z aplikací nejen u nás, ale ani jinde ve světě jako účinný nástroj boje s pandemií neuchytila. A kapacita či vybavení hygienických stanic? Mnoho lidí se tam zjevně snaží odvádět práci na hranici možného, ale kapacitně a technologicky naprosto nedostatečně. Nebo slavné semafory, které mají mapovat ohniska nákazy? Laikům k ničemu, odborníkům k smíchu.
Přesvědčení o vlastní neomylnosti, které sledujeme v přímém přenosu, má devastující účinky. A to hned na několika úrovních: předně chaos stále může ohrožovat zdraví mnoha lidí, zejména zranitelných skupin. Také potápí naši ekonomiku, protože vláda stejně chaoticky jako vyhlašuje epidemiologická opatření, předkládá návrhy na řešení ekonomické krize.
Z dlouhodobého hlediska pak zbytnělá ega Babišů, Vojtěchů, Schillerových, Havlíčků nebo Prymulů devastují důvěru, na které je naše společnost založena. Důvěru v stát jako nástroj pomoci v krizích. Důvěru ve vědu, kterou máme respektovat při politickém rozhodování. A v neposlední řadě důvěru v mezilidské vztahy — názory na epidemiologická opatření vytváří mezi lidmi jen další nové příkopy.
Na anticovidové hoaxy a konspirace naskakují i relativně příčetní lidé. A neschopnost vlády komunikovat, vysvětlovat a obhajovat opatření pak žene do náruče odmítačů další a další, kteří by některá opatření za jiných okolností respektovali, ale za současné situace jsou natolik vytočení, že proti nim brojí čistě z principu. A není se jim moc co divit.