↗

Šéfredaktor Tichon Dzjadko ve vysílání televize Dožď. I on byl kritizován za ironický tweet, který někteří přečetli otrocky doslovně. Snahou o prosazení jediného správného výkladu se tito kritici ovšem nebezpečně přibližují logice Kremlu. Foto FB Телеканал Дождь

Odebrání vysílací licence ruské nezávislé televizní stanici Dožď lotyšským mediálním regulátorem na začátku prosince ukazuje složitost situace, ve které se ocitají opoziční ruská média v zemích, ve kterých žije ruská diaspora. Zachovat si možnost oslovovat diváky v Rusku znamená riskovat ztrátu možnosti působení v zemi, která ruským opozičním novinářům původně poskytla azyl. Je to hra na ostří nože — za sarkastických komentářů prokremelských propagandistů, jež zapeklité situace zdatně využívají ke svému prospěchu.

Dobré vylíčení kauzy televize Dožď v Lotyšsku a toho, co jí předcházelo, přinesl spřízněný a rovněž v lotyšské Rize působící ruský opoziční server Meduza. Jen pro úplnost, Meduza v Lotyšsku působí už od roku 2014, Televize Dožď se tam přesunula až letos po úplném zákazu svého vysílání v Rusku, jen několik dní po invazi na Ukrajinu.

Od azylu k zákazu

Poslední vysílací den Doždě z moskevského studia byl 3. března. Šéfredaktor Tichon Dzjadko oznámil, že on sám a několik dalších členů redakce opouští z obav o vlastní bezpečí Rusko. 7. března napsal lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkevičs na Twitteru, že země je připravená přijmout ruské opoziční novináře, protože ruskojazyčná veřejnost v Rusku i jinde ve světě musí mít možnost přístupu k objektivním informacím.

Dne 6. června lotyšská národní rada pro elektronická média udělila televizi Dožď licenci ke kabelovému vysílání v Lotyšsku. Téhož dne byla zakázána všechna média vysílající z Ruska. Televize Dožď začala vysílat 18. června, a to zároveň z Rigy, Amsterdamu, Paříže a Tbilisi.

První spor kolem vysílání stanice se odehrál 9. srpna. Moderátorka Doždě Jekatěrina Kotrikadzeová v rozhovoru se starostou Rigy Martinšem Stakisem mluvila také o otázce pomníků sovětské armády z druhé světové války, které v Lotyšsku, zemi se silnou ruskou menšinou, vzbuzují mnoho let spory. Starosta Stakis v rozhovoru řekl, že pomníky by se neměly odstraňovat, zpochybnil ale to, že by sovětská armáda byla v zemi osvoboditelem.

Rozhovor vzbudil kritiku například ze strany lotyšského divadelního režiséra Alvise Hermanise, podle nějž nešlo o skutečnou žurnalistiku, ale o manipulaci a projev ruského šovinismu. Televizní stanice se záhy na to zastal sám starosta Stakis, podle něhož byl rozhovor veden korektně. Podle něj bylo také důležité mít možnost oslovit tak velkou skupinu diváků, kterou televizní a internetové vysílání Doždě má k dispozici.

Kritický okamžik pro vysílání TV Dožď v Lotyšsku nastal 1. prosince. V pořadu Tady a teď jeho moderátor Alexej Korostelev informoval, že televizní stanice sbírá zprávy o průběhu mobilizace v Rusku, a zároveň vyzval diváky, aby se televizi ozývali, pokud mají nějaké informace. Ta bude jejich svědectví zveřejňovat.

↗

Před jedenácti lety sídlila televize ještě v Rusku a jejím hostem byl tehdejší prezident Dmitrij Medveděv. Foto kremlin.ru, WmC

Osudná věta zazněla v závěru pořadu: „Doufáme, že budeme schopni pomoci mnoha jednotlivým mobilizovaným, například základním vybavením a potřebami, protože mnohá zveřejněná svědectví jsou skutečně strašlivá.“

Již několik hodin poté se šéfredaktor stanice Dzjadko pokusil zmírnit způsobenou škodu distancováním se od Korostelevova výroku, když prohlásil, že TV Dožď nikdy žádným způsobem nepodporovala, nepodporuje a nebude podporovat zásobování ruské armády. Každý ruský občan by ale měl znát pravdu o válce a počínání ruské armády na Ukrajině — a sbírání svědectví o mobilizaci je jedním ze způsobů, jak o ní informovat.

Přes toto vymezení se v následujících hodinách snesla na televizní stanici vlna kritiky především ze strany ukrajinských a lotyšských blogerů a aktivistů. Podle některých hlasů pomáhá prý televizní stanice vyzbrojovat ruské vojáky, aby mohli zabíjet Ukrajince. Pro některé se Dožď stal přímo skrytou pátou kolonou.

Následujícího dne po problematickém vyjádření udělila lotyšská rada pro elektronická média TV Dožď pokutu ve výši 10 000 eur za dva předchozí prohřešky, které se udály v listopadu: na jednom ze záběrů byla v pozadí mapa, zobrazující Krym jako součást Ruska, a ve vysílání zazněla slova „naše armáda“ vztahující se k armádě Ruské federace. Třetí podobné pochybení by podle mediální rady již znamenalo ztrátu vysílací licence.

V reakci na to ohlásila televizní stanice, že s Korostelevem přerušuje spolupráci. Propuštěný novinář později na sociální síti Telegram vysvětlil, že jeho slova měla jen vyjadřovat lidské sympatie s mobilizovanými vojáky. Nepodporoval a nepodporuje vyzbrojování žádné armády světa, rozhodně neměl na mysli dodávání zbraní či jiného materiálu armádě Ruské federace.

Přes jeho vysvětlení šéfredaktor Dzjadko zopakoval, že Korostelev na Doždi skončil. Podle Dzjadka je zásadní, aby vysílání žádným způsobem nezavdalo příčinu k domnění, že podporuje ruskou armádu.

Ještě téhož dne lotyšská bezpečnostní služba ohlásila, že se zaměří na vysílání stanice coby potenciální bezpečnostní hrozbu. Podle Didzise Smitse, předsedy lidskoprávního výboru lotyšského parlamentu, by v zemi neměla být žádná ruská média.

Lotyšský ministr obrany a místopředseda vlády Artis Pabriks uvedl 2. prosince v tweetu, že by zaměstnanci TV Dožď měli přijít v Lotyšsku o povolení k pobytu a vrátit se do Ruska. Podle ministra už byl administrativní proces zahájen.

Dalšího dne opustili na protest proti Korostelevovu vyhození televizi tři její zaměstnanci. Terčem kritiky se však mezitím stal i šéfredaktor Dzjadko — za tweet z roku 2014 — ve němž na pozadí fotografie demonstrace rozháněné ruskou policií čteme slova „Kryme, vítej v Rusku!“ Šlo o ironii, o sarkastický výrok — tak tedy vítejte v Rusku, zemi, která nepovoluje svobodu shromažďování, vysvětloval Dzjadko. Mnohým ale jeho vysvětlení nestačilo.

Nakonec 6. prosince lotyšská mediální rada odebrala TV Dožď vysílací licenci. V odůvodnění byla vyjmenována čtyři pochybení: vysílání nebylo překládáno do lotyštiny; byla v něm ukázána mapa zobrazující Krym jako součást Ruska; došlo k použití slov „naše armáda“ o vojácích Ruské federace; a zazněl výrok Alexeje Korosteleva o pomoci ruským vojákům. Podle předsedy rady Ivarse Abolinše si vedení televize neuvědomuje závažnost svých prohřešků.

Z lotyšského postupu se raduje Kreml

Po odebrání licence vyjádřil šéfredaktor televize Tichon Dzjadko zklamání z rozhodnutí rady a přirovnal situaci k roku 2014, kdy byla Doždi odebrána kabelová vysílací licence v Rusku. „Když vás poprvé zakážou ve vlastní zemi kvůli falešným obviněním, vnímáte to jako tragédii. Když jste ale o osm let později označeni za bezpečnostní hrozbu pro Lotyšsko, je to už spíš fraška.“ Ohlásil, že Dožď bude dál vysílat na Youtube, kabelová televize však bude od 8. prosince „dočasně nedostupná“.

Na podporu televize se ozvaly desítky médií a osobností z ruské opoziční mediální scény, počínaje Meduzou, listem Novaja Gazeta a konče týmem vězněného opozičníka Alexeje Navalného. Výkonná ředitelka a většinová majitelka Doždě Natalia Sindějevová vyzvala Korosteleva a zaměstnance, kteří na protest odešli, k návratu, oproti tomu Tichon Dzjadko prohlásil, že jako šéfredaktor by s Korostelevovým návratem nesouhlasil.

Na sociálních médiích se ve stejnou dobu objevily také výroky předsedy lotyšské mediální rady Abolinše z let 2013—2014, ve kterých kritizoval Ukrajinu a chválil Vladimira Putina. „Byla to chyba, tyto názory nevyjadřují moje dnešní stanovisko,“ reagoval Abolinš.

Na podporu TV Dožď vystoupila v Lotyšsku novinářská asociace, ale i mezinárodní organizace jako Reportéři bez hranic, podle nichž je rozhodnutí lotyšské mediální rady „nehodné členského státu Evropské unie“. Evropská komise v neutrálně laděném vyjádření uznala pravomoc Lotyšska odebrat na svém území komukoli vysílací licenci, vyjádřila však zároveň podporu nezávislým ruským a běloruským médiím.

Vysílání stanice mezitím na svém území zakázalo také Estonsko a Litva. Lotyšská mediální rada údajně plánuje, že zakáže rovněž vysílání Doždě přes Youtube, což je co do počtu diváků významnější než kabelové vysílání. Alexeji Korostelevovi, který žije v Gruzii, byl zakázán vstup do Lotyšska.

Na tiskové konferenci vysvětloval Tichon Dzjadko použití mapy s Krymem jako součástí Ruska chybou způsobenou hektickými podmínkami při vysílání. Pokud jde ale o použití slov „naše armáda“ pro armádu Ruské federace, má podle něj spojení svůj význam. Stanice oslovuje občany Ruské federace a chce jim sdělit: „Drazí ruští diváci, naše armáda se dopouští všech těchto zločinů. Není to nějaká cizí armáda, ale naše a vaše, pokud tedy vlastníte ruský pas.“

Jekatěrina Kotrikadzeová se připojila: „Nepřišli jsme odněkud z Marsu. Jsme Rusové. A je to naše armáda, která se dopouští válečných zločinů. Útěk před realitou nám důvěryhodnost získat nemůže.“ Podle Kotrikadzeové lotyšské úřady hrají do karet Vladimiru Putinovi. „Ti, kdo mají z tohoto rozhodnutí největší radost, nejsou tady v Rize, ale sedí v Kremlu.“

Závažné otázky

Kauza kolem zákazu vysílání TV Dožď v Lotyšsku vzbuzuje hned několik otázek. První je nabíledni: skutečně může být důsledně protiválečná a vůči ruské vládě kritická televizní stanice označena za hrozbu pro bezpečnost země, jako je Lotyšsko, kvůli několika maličkostem, které se v celku jejího vysílání naprosto ztrácejí? Takové rozhodnutí opravdu vypadá jako fraška. Pokud ovšem nejde spíš o vnitropolitickou záležitost, — snahu co nejtvrdším paušálně protiruským postojem získávat politické body.

Tomu nasvědčuje třeba vyjádření Mychajla Podoljaka, poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Podle Podoljaka je pozice TV Dožď jasně protiválečná a proukrajinská. Opatření, která po incidentu přijalo vedení televize, byla podle Podoljaka adekvátní. Dal také najevo, že i nadále bude Doždi poskytovat komentáře. Připojil ovšem slova o tom, že v situaci války je třeba být při vyjadřování maximálně obezřetný. „Vnitřní cenzor musí být v každém z nás,“ dodal.

Lotyšsko je členskou zemí Evropské unie a rozhodnutí tam učiněná se nás do jisté míry týkají — jde o společný prostor a společné hodnoty. A mezi ně patří i svoboda projevu a důležitost existence nezávislé opoziční žurnalistiky kdekoli na světě. Rozhodnutí lotyšské rady pro elektronická média je z tohoto pohledu krokem zpět. Je důležité, aby ruská nezávislá média měla možnost vysílat, ať už to bude z Lotyšska nebo odjinud.

V hlubší rovině odhalila kauza základní dilema, kterému čelí ruští nezávislí novináři a obecně odpůrci současného ruského režimu. Chtějí se na jedné straně co možná nejjednoznačněji distancovat od putinovského režimu a jeho války proti Ukrajině, na druhé straně neztratit možnost oslovovat co nejvíc lidí přímo v Rusku. V Rusku samém by přitom dnes nezávislou žurnalistiku novináři z TV Dožď nemohli dělat vůbec.

Zabývat se příběhy a zkušenostmi mobilizovaných, ukázat, jak se jim často nedostává základního vybavení, jak k tomu vyzval v inkriminovaném pořadu Alexej Korostelev, může být účinnou metodou, jak kritizovat ruský režim způsobem pochopitelným i pro ty, kteří do určité míry přijímají oficiální ruskou interpretaci války na Ukrajině — jejíž základem je, že je vedena na ochranu ruskojazyčného obyvatelstva na východě země.

Je to vlastně naplnění funkce nezávislého, kritického opozičního média. Média přesto ruského, a nikoli „cizáckého“, protože mu záleží na ruských mobilizovaných vojácích, kteří postrádají pořádný výcvik a často i základní vybavení. Jenže na druhé straně může být taková starost vnímána jako napomáhání nepřátelské okupační armádě — a to i přesto, že se naprosto očividně netýkala vyzbrojování, z vojenského hlediska je zcela nepodstatná a Ukrajině nezpůsobí žádné škody.

Kdyby v pořadu zazněla jen výzva ke shromažďování svědectví o chaosu a pochybeních při mobilizaci, muselo by i z pohledu lotyšské mediální rady být všechno naprosto v pořádku. Nebo snad ne?

Je to skutečně chůze na tenkém ledě. Doždi a Tichonu Dzjadkovi jejich kritici například vytýkají, že nesouhlasí s politikou neudělování všech typů víz pro ruské občany, kterou Lotyšsko spolu s dalšími zeměmi zavedlo. Jenže není nesmyslné chtít něco takového po lidech, kteří dostali možnost naplňovat svoje poslání nezávislých novinářů ve vlastní zemi právě proto, že je hostitelská země přijala? Není nesmyslné po nich chtít, aby souhlasili s paušálním zákazem vstupu pro své krajany?

Celkově složitou situaci dnešních ruských liberálních odpůrců režimu zajímavě analyzuje americká novinářka ruského původu Cathy Youngová na webu The Bulwark. Vrátila se také k jednomu z údajných pochybení TV Dožď, použití výrazu „naše armáda“.

Pokud se ruské médium hlásí k armádě Ruska jako k „naší armádě“ a zároveň zcela bez příkras ukazuje zločiny, kterých se tato armáda dopouští, pak tím vlastně přijímá kolektivní odpovědnost, po níž tak často volají nejsilnější kritici Ruska a Rusů jako takových. Lotyšský mediální regulátor ale právě tento obrat vyhodnotil jako závadný.

Do určité míry je to podobné jako u zmíněného tweetu Tichona Dzjadka z roku 2014. Tehdy ve zjevně sarkastickém kontextu použil tentýž výrok, který neironicky používali stoupenci anexe Krymu. Pouze doslovné, zcela otrocké a ve skutečnosti chybné čtení dané situace může v takovém vyjádření vidět projev ruského šovinismu, nebo dokonce bezpečnostní riziko.

Pokud jsou exiloví ruští novináři — z pohledu ruského režimu „inoagenti“ a zrádci, kteří ve skutečnosti svou činností přispívají k pojmenovávání zločinů armády vlastního státu — považováni za bezpečnostní hrozbu či pátou kolonu v kterémkoli státě Evropské unie, je to zásadně špatně a mělo by nás to znepokojovat.

S ruskými nezávislými novináři bychom se měli solidarizovat, ne proto, že to jsou Rusové, ale proto, že jejich práce je důležitá pro všechny. V Lotyšsku ale, jak se zdá, bohužel převážilo právě to, že jsou Rusové, nad všemi ostatními aspekty. A to je varovné a znepokojující.