„Rozuzlení situace v Gruzii se blíží,“ ohlašovali jsme o Vánocích s odkazem na nástup nového prezidenta a poslední vývoj obecně. Jak to tedy dopadlo? Vláda Gruzínského snu si udržela kontrolu nad situací — tedy alespoň prozatím. Strukturám kolem oligarchy Bidziny Ivanišiliho, jež zemi posouvají postupně k autoritářství a k Rusku, se podařilo ustát nejen poslední protestní vlnu, ale i kontroverzní výměnu prozápadní prezidentky Salome Zurabišviliové. Od konce roku dlí v čele státu jejich nominant Michail Kavelašvili, bývalý útočník Manchester City a Dinamo Tbilisi a kritik morální zpustlosti Západu.

Sama Zurabišviliová se nakonec rozhodla pokračovat v boji jinak a úřad fakticky opustila, i když slibovala, že v něm ní kvůli pochybnému výběru nástupce parlamentem vzešlým ze zválcovaných podzimních voleb zůstane. Zároveň ale též sama stále zdůrazňuje, že z hlediska celkové legitimity je prezidentkou dále, a to až do chvíle, kdy se volby řádně zopakují. Míní jako prezidentka také jednat se západními vládami.

Režim Gruzínského snu se zdá být po všech stránkách pevný. Neustoupil požadavku masových protestů na opakování voleb a nechal se v tomto podržet Ústavním soudem. Neustoupil lidovému hněvu ani poté, co pozastavil a na rok 2028 odložil jednání o vstupu do EU, v Gruzii podporovaného drtivou většinou. Odolává tlaku ze Západu i od vlastní, vnitrogruzínské opozice, jejíž uskupení bojkotují nový parlament, a vůči kritikům zdola pokračuje v perzekucích.

V druhém novoročním týdnu stanula před soudy další skupina odpůrců režimu zadržená během různých demonstrací. Čelí obvinění z napadání policistů, výtržnictví a pouličního násilí. Gruzínská odnož Transparency International zdokumentovala více než dvě stě případů použití násilí vůči nepohodlným novinářům. Gruzínští zpravodajové OBCT píší o „fyzických útocích, napadání, bránění v práci během demonstrací, ničení techniky i neopodstatněných zatčeních“.

Gruzínská „Evroluce“, o níž zde psala do všech detailů Alžběta Filipová, se v roce 2024 odpůrcům Ivanišviliho režimu zjevně nepodařila. Mohlo by tomu být letos jinak?

Lednové perspektivy

Ve velkých gruzínských městech se stále pravidelně protestuje. I když aktuálně nejde o fotogenické statisícové průvody a bitky jako na podzim, například novoroční reportáže UATV ukazují nesporné odhodlání odpůrců režimu vytrvat.

„Zápas pokračuje a jeho hlavní komponent jsou nyní lidé v ulicích,“ shrnula v poselství z druhého lednového týdne Salome Zurabišviliová, jež sama chodí protestující stále osobně podporovat.

Rovněž tlak ze zahraničí se jeví neustávat. Evropská unie omezila již na podzim výrazně předvstupní pomoc. Nyní, po přístupu k námitkám k regulérnosti voleb a dalších represích, zavádí víza pro diplomaty a zástupce režimu.