„Rozuzlení situace v Gruzii se blíží,“ ohlašovali jsme o Vánocích s odkazem na nástup nového prezidenta a poslední vývoj obecně. Jak to tedy dopadlo? Vláda Gruzínského snu si udržela kontrolu nad situací — tedy alespoň prozatím. Strukturám kolem oligarchy Bidziny Ivanišiliho, jež zemi posouvají postupně k autoritářství a k Rusku, se podařilo ustát nejen poslední protestní vlnu, ale i kontroverzní výměnu prozápadní prezidentky Salome Zurabišviliové. Od konce roku dlí v čele státu jejich nominant Michail Kavelašvili, bývalý útočník Manchester City a Dinamo Tbilisi a kritik morální zpustlosti Západu.

Sama Zurabišviliová se nakonec rozhodla pokračovat v boji jinak a úřad fakticky opustila, i když slibovala, že v něm ní kvůli pochybnému výběru nástupce parlamentem vzešlým ze zválcovaných podzimních voleb zůstane. Zároveň ale též sama stále zdůrazňuje, že z hlediska celkové legitimity je prezidentkou dále, a to až do chvíle, kdy se volby řádně zopakují. Míní jako prezidentka také jednat se západními vládami.

Režim Gruzínského snu se zdá být po všech stránkách pevný. Neustoupil požadavku masových protestů na opakování voleb a nechal se v tomto podržet Ústavním soudem. Neustoupil lidovému hněvu ani poté, co pozastavil a na rok 2028 odložil jednání o vstupu do EU, v Gruzii podporovaného drtivou většinou. Odolává tlaku ze Západu i od vlastní, vnitrogruzínské opozice, jejíž uskupení bojkotují nový parlament, a vůči kritikům zdola pokračuje v perzekucích.

V druhém novoročním týdnu stanula před soudy další skupina odpůrců režimu zadržená během různých demonstrací. Čelí obvinění z napadání policistů, výtržnictví a pouličního násilí. Gruzínská odnož Transparency International zdokumentovala více než dvě stě případů použití násilí vůči nepohodlným novinářům. Gruzínští zpravodajové OBCT píší o „fyzických útocích, napadání, bránění v práci během demonstrací, ničení techniky i neopodstatněných zatčeních“.