Základní škola Merhautova v Brně vypadá na první pohled jako každá jiná. Před školou je v době vyučování čisto a klid, při vstupu do budovy vítá návštěvníky usměvavá vrátná. Žlutě vymalované chodby jsou vyzdobené papírovými sluníčky, sněhuláky a dalšími dětskými výtvory. Nástěnka se chlubí novinkami o školním divadle. Z vitríny vykukují keramické postavičky, ze zdi shlíží podobizna Jana Amose Komenského.

Málokdo by asi na první pohled hádal, že „Merhautka“ je jednou z takzvaných segregovaných škol. Nachází se v městské části Brno-sever, kde žije početná romská komunita. Velkou část zdejších žáků proto tvoří Romové. Vedle nich je zde ale i mnoho Ukrajinců a sociálně znevýhodněných dětí z bílé majority. Podle vedení městské části je na zdejší škole skoro devadesát procent žáků sociálně ohrožených.

Škola se v důsledku toho potýká s nejrůznějšími většími i menšími problémy. „Máme tady třeba agresivní rodiče, kteří nadávají personálu. Nedávno mi tady jedna maminka kopala do dveří, protože jsme po ní chtěli uhradit peníze za obědy, které neodhlásila,“ popisuje ředitelka školy Jana Foltýnová, zatímco sedíme v její kanceláři. „Do toho mi jedna paní učitelka včera psala, že potřebuje pomoct v deváté třídě, kde si děti dovolují, co nemají, a ona nemůže učit,“ vyjmenovaná ředitelka.

„Přáli bychom si, abychom měli sociálně znevýhodněné děti rozmístěné i jinde. Pokud by jich bylo na každé škole pár, takovéto problémy by vymizely,“ dodává ředitelka.

Velké množství sociálně vyloučených dětí navštěvuje i několik ulic vzdálenou základní školu Jana Amose Komenského. Tady tvoří Romové třetinu žáků. Další třetina jsou ukrajinské děti. Sociálně ohrožená je tu polovina ze všech dětí.

Školy mají kvůli tomu špatnou pověst, kterou se po mnoho uplynulých let nedařilo žádným způsobem změnit. V posledním školním roce se ale situace začala měnit: K zápisu dorazilo se svými ratolestmi více rodičů z majority.

Konec desegregace „na koleni“

Co se stalo? Školám se po letech dostalo podpory zvenčí — s takzvanou desegregací jim začala pomáhat Agentura pro sociální začleňování, spadající pod ministerstvo pro místní rozvoj, která ve vytipovaných lokalitách pomáhá předcházet sociálním problémům.

Školy v Brně-severu i samotná městská část s agenturou spolupracují od roku 2024. Agentura jim poskytla expertízu a odborníky, aby bylo možné postupovat profesionálně, systematicky a hlavně dovést desegregaci k úspěchu. Dřívější snahy se totiž příliš nezdařily. „Bylo to hodně na koleni, řešili jsme to jako amatéři,“ přiznává místostarosta Brna-severu Martin Glogar z KDU-ČSL, který má na starost oblast školství.

Agentura pomohla například detailně zmapovat počet sociálně znevýhodněných dětí v jednotlivých třídách, propojila školy s romskými občanskými organizacemi, ale i s dalšími obcemi, kde řeší stejný problém. „Díky tomu můžeme sdílet zkušenosti a třeba se vyvarovat toho, co nefunguje jinde,“ popisuje Martin Glogar.

Agentura také poskytuje informace ostatním, nesegregovaným školám v městské části, aby zdejší učitelé věděli, jak se sociálně znevýhodněnými dětmi pracovat. Cílem narovnání poměrů totiž je, aby část znevýhodněných dětí začala chodit do „majoritních“ škol.

Podle ředitelky Jany Foltýnové dříve školy posílaly romské děti rovnou na Merhautku, protože „tam vědí, jak s nimi pracovat“. To je také jeden z důvodů, proč je romských dětí na Merhautově tolik. Romští rodiče navíc často chtějí posílat své děti do školy, kam už chodí jejich sourozenec, bratranec nebo sestřenice. „Dětem, a zejména těm romským, se tady zároveň opravdu hodně věnujeme. Učitelé jim často nahrazují maminku, tatínka, rodinu… Takže ty děti u nás zkrátka chtějí být,“ uvádí ředitelka Foltýnová důvody, kvůli kterým je situace ve škole taková, jaká je.

Jak zaujmout „bílé“ rodiče

Nedá se přitom říct, že by škola na Merhautově ulici nebyla kvalitní. Svědčí o tom třeba řada pohárů z různých soutěží, které se lesknou ve školní vitríně. Prostor před ředitelnou je doslova vytapetovaný diplomy. Za zlaté pásmo dětskému pěveckému sboru, za druhé místo ve futsalovém turnaji, zvláštní cena předsedkyně Poslanecké sněmovny pro zdejší školní divadlo…

Před třemi lety se navíc škola umístila na první příčce mezi školami v městské části při mapování takzvaného klimatu školy. Děti v něm mimo jiné hodnotí, zda se cítí na škole dobře a bezpečně. Ani dobré klima ale majoritní rodiče nepřitáhlo.

Segregaci na školách je potřeba předcházet už v předškolním vzdělávání. I to si radní uvědomili díky agentuře. „Data říkají, že čím dříve nastoupí dítě do školky, tím spíše bude úspěšné na základní škole i dále v životě,“ vysvětluje radní pro školství Glogar. Městská část proto zavedla řadu opatření, aby se docházka zvýšila. A výsledky se dostavily. „Ve školce je tu teď pětadevadesát procent předškoláků. To před třemi lety zdaleka nebylo,“ říká ředitelka základní školy Merhautova, k níž patří i jedna z mateřských škol.

A změny se dějí i na samotných základkách. Díky spolupráci s agenturou zavede Merhautova od nového školního roku program s názvem Začít spolu, kterým se daří zaujmout i rodiče z majority. Jedná se o projektové vyučování v menších skupinkách, kde děti dostávají pouze slovní hodnocení a výuka je zaměřená na spolupráci s rodiči. „Vypadá to, že by polovina dětí mohla být romských a druhá polovina neromských,“ pochvaluje si ředitelka Jana Foltýnová. „Za poslední roky je to největší posun, kdy zaznamenáváme příliv neromských dětí,“ dodává.

Ještě více se ledy hýbou na škole Jana Amose Komenského. „U zápisů teď nechávají svoje děti zapsat i spousty rodičů z majority. Máme dokonce případy, kdy si školu zvolí rodiče nespádových dětí,“ říká místostarosta Martin Glogar. Důvodem je mimo jiné tandemové vyučování, které vedou dva učitelé společně. Mají tak na děti více času a lépe podpoří ty s individuálními potřebami. Škola také pracuje s rozmanitostí jako s hodnotou, což je pro některé rodiče důležité.

Návrat k desegregaci „na koleni“?

Jenomže ten, kdo má tak zásadní podíl na pozitivním vývoji nejen na obou brněnských školách, tedy Agentura pro sociální začleňování, je teď v ohrožení.

Podle nejnovějších informací chce ministerstvo pro místní rozvoj od 1. dubna sloučit agenturu s odborem politiky bydlení, což fakticky znamená její konec. O práci mají přijít ředitelé odborů a v případě agentury i všichni regionální vedoucí. Před několika dny o tom informoval například server Seznam Zprávy nebo Deník N.

Ještě dva dny před sloučením odborů přitom neměli zaměstnanci agentury žádné oficiální informace. Deníku Referendum to potvrdil vedoucí odborů agentury Václav Nikl. „Dotyční, kterých se to týká a se kterými jsem hovořil, nejsou ani dnes obeznámeni s danou situací,“ uvedl v pondělí, tedy dva dny před avizovanými změnami, Nikl. Část z přibližně stovky zaměstnanců, kteří pro agenturu pracují, tedy neví, zda za pár dnů nepřijde o práci.

V ohrožení jsou podle odborářů i aktuální projekty agentury. Redakce DR se ministerstva pro místní rozvoj ptala, zda může zaručit, že plánované změny probíhající projekty neohrozí. Ministerstvo však do vydání článku neodpovědělo.

Pokud by agentura skončila, znamenalo by to komplikace i pro segregované školy v Brně-sever. „Výrazně hůř by se nám dařilo pokračovat v tom, co děláme,“ říká místostarosta Martin Glogar. Jako příklad uvádí vyhodnocování dat ohledně znevýhodněných dětí. „Možná už to další roky zvládneme sami, ale podpora agentury je v tomhle pro nás nesmírně důležitá,“ říká.

Priority ministryně

Agentura, která vznikla v roce 2008, přitom ve vyloučených lokalitách řeší celou řadu problémů, ať už jde o segregaci ve školství, nezaměstnanost, prevenci kriminality, zadluženost nebo v posledních letech narůstající problémy s dostupným bydlením.

Velká část opatření se týká lokalit s vyloučenými romskými komunitami. Takovou lokalitou je i obec Bílina v Ústeckém kraji, kde dříve působila jako starostka současná ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO), jejíž resort reorganizaci agentury chystá.

Jak upozornil deník Alarm, Mrázová v době svého starostování odmítala přijmout romské uprchlíky z Ukrajiny a psala ministerstvu dopis o „sociálně nepřizpůsobivých žácích pocházejících zejména z rómského etnika“. Při nástupu na ministerstvo přitom uvedla „problematiku sociálně vyloučených lokalit“ za svou prioritu…

Podle informací od zdroje, který je s poměry na ministerstvu obeznámen, je ale hlavním tahounem změny náměstek za Motoristy Filip Endal, který má problematiku sociálního začleňování na starost. Podnikatel a úředník v jedné osobě dříve působil ve Státním fondu podpory investic. Ještě v roce 2024 byl ale většinovým vlastníkem firmy Cemex Construction Services, která skončila v insolvenci, jak upozornil Deník N. Věřitelům — včetně státu — neuhradila zhruba 230 milionů korun. Endal se kvůli tomu spojil s podnikatelem Vítem Zaorálkem, který byl odsouzen za vytunelování několika firem.

Pochybné úspory

Ministerstvo plány s osekáním agentury obhajuje potřebou šetřit. V realitě je to ale právě naopak: agentura — z velké části financovaná ze zdrojů Evropské unie — státu peníze šetří. Sociální vyloučení je totiž drahá záležitost.

Například jen podpora v nezaměstnanosti stát přišla v roce 2024 skoro na 13 miliard korun. Neřešení bytové nouze pak stojí veřejné rozpočty přes čtyři miliardy korun ročně. A konečně dokončování základní a střední školy znevýhodněnými dětmi přináší státu a obcím desítky až stovky milionů korun.

Redakce Deníku Referendum se snažila zjistit, zda má ministerstvo analýzu, která by ukazovala, kolik stát sloučením odborů ušetří. Ministerstvo však ani na tento dotaz neodpovědělo.

Pomoc od Litvínova po Karvinou v ohrožení

Aktuálně agentura pomáhá ve více než stovce obcí v po celé zemi. Nejvíce v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, tedy v oblastech, které dlouhodobě trpí sociálními problémy.

Agentura se věnuje například situaci na sídliště Janov v Litvínově, které patří k největším vyloučeným lokalitám v České republice. V Karviné připravila agentura desegregační plán, jehož cílem je zamezit vzniku nových sociálně vyloučených lokalit.

Ještě loni řídila agentura velkou transformaci vyloučeného sídliště ve Šluknově, kde žije v nouzi až 1500 lidí. Agentura tu pomáhala s přípravou dotačního nástroje na výkup bytů a koordinovala práci města, kraje a státu. Právě stát měl na výkup bytů uvolnit přibližně 200 milionů korun. Současná vláda ale peníze v rozpočtu nenašla a osud sídliště je proto nejistý.

Spolu s pomáhajícími občanskými organizacemi, kterým chce současná vláda brát peníze, je tak sídliště Šluknov dalším střípkem do mozaiky, která ukazuje, jak se v České republice bortí systém podpory pro nejohroženější skupiny obyvatel. Za pár dní k nim pravděpodobně přibude i Agentura pro sociální začleňování a její projekty. Jde přitom o osudy konkrétních lidí. Od Litvínova, přes žáky v Brně-severu až po Karvinou.